Akusmonická mystéria v podzemí Brna (The Virtual Vienna Acousmonium)

Scházíme spolu s dalšími patnácti mladými lidmi dolů po točitých schodech do starého vodojemu. Ve středu rozsáhlé nádrže se nachází pár židlí, okolo v několika řadách mezi klenboví a stíny je umístěna soustava rozličných reproduktorů, umístěných ze všech stran i nad hlavami. Z ticha se probouzí hlasy s proměnlivou délkou zvukových trajektorií. První sonická lahůdka druhého ročníku festivalu Sonda slibovala novou dimenzi poslechačské zkušenosti, umocněné akustikou netradičního prostoru. Mladý festival, za nímž stojí Jiří Y. Suchánek a Jan Lichý, si klade za cíl rozšířit obzory skrze progresivní interdisciplinární přístup, stírat hranice mezi experimentální elektronickou a akademickou „scénou“.

Do Brna přijeli vídeňský skladatel akusmatické hudby Thomas Gorbach s mexickým kolegou Enriquem Mendosou, aby představili světovou premiéru projektu Virtual Vienna Acousmonium, který kombinuje multikanálový audiosystém s otevřenými binaurálními sluchátky. Dohromady deset hodinových bloků vybrané hudby, v nichž nechyběly skladby obou zmíněných, pak Annete Vande Gorne a Françoise Baylea, vynálezce a průkopníka prostorové akusmatické hudby. To je forma elektroakustické hudby, která je komponována speciálně pro prezentaci pomocí reproduktorů. Akusmonium je pak, zjednodušeně řečeno, orchestr z reproduktorů.

Skladby reflektují četná témata lidského hlasu jako média, stojí na zvucích různých civilizací a kultur, fenoménu paranoii a zneklidňujících sluchových halucinacích. Precizně odstiňované ozvěny se hrouží do archetypálních vzorců, vznikají amalgámy různých zvukových kvalit, podporující svazky a kontrasty v plasticitě vnímání. Posluchač má pocit pokusného sonického králíka pohrouženého v centru frekvencí, kdy sluchovody prochází iniciačním obřadem za hranicí každodenního vnímání. Organizačně jde o skvělé zpřístupnění jinak akademické sféry a další technický úspěch pro tým Sondy, jejíž hlavní program, plný výrazných postav světové experimentální scény, startuje v brněnském planetáriu 11. listopadu.

„Jako mystérium poslechu,“ popisuje akusmonium François Bayle, klíčová postava hudební historie 20. staletí. Myšlenku přibližuje i Gorbach, spoluautor projektu: „Šlo nám o to přivést něco technologicky velmi nového a vytvořit vícevrstvé zvukové pole.“ Ojedinělý posluchačský zážitek byl místy až bolestně štěpivý, vedoucí k radikálnímu diskomfortu a odosobnění, přesto přinesl řadu intelektuálních podnětů. Současný zůstává ale zejména v tom, že zpochybňuje vzorce vnímání a rozšiřuje tvůrčí potenciál pomocí pokročilé zvukové difúze, kdy skladatel vytváří pohyby zvukových mas a tvaruje prostorovou dynamiku.

Náročnější posluchače zmlsané špičkovým postklubovým soundem a vícekanálovými efekty ke zjevení patrně nepřivedl, to spíše k mírně zvědavé, postupné levitaci bdělého stavu vědomí. I to stačí k prorůstání se zvukem.