Ale ke světlejším momentům (Colours of Ostrava)

Po dvou fantastických dnech přišel den krizový v mnoha směrech. Koncerty byly rozpačité již od samého odpoledne. Chet Faker, miláček alternativní scény, zpíval polohlasně a rozvláčněle, kapela zněla zahuhlaně a jako z playbacku. Repertoár se naživo sléval, otevřené odpolední prostranství ubíralo ryze klubovým songům na atmosféře a publikum řídlo... A bohužel, o následující Never Sol jde říct takřka totéž. Zpívala sice hlasitěji, ale bez výrazu. A je to velká škoda, její chytrý pop u nás opravdu chyběl, vystoupení „objevu roku“ by už ale nemuselo mít pachuť nováčkovství.

Ale ke světlejším momentům: Vašemu sluchu doporučujeme velmi expresivní madam Angelique Kidjo, děkujeme za krásný koncert Ólafura Arnaldse a žasneme nad Guillaumem Perretem & Electric Epic. Absolvovat tak náročný koncert před půlnocí sice nebylo úplně příjemné, dojem ale doznívá dlouho. „Metal-jazz“ s prvky východní world music, to je nevídaná kombinace. Ďábelský saxofon táhnoucí za sebou rozjetou mašinu hard jazzu v extázi elektrických kytar zvládla sotva půlka Gongu, ta má ale sakra o čem vyprávět.

Nejen celé sobotě, ale zřejmě celým Colours pak bude dominovat vzpomínka na Roberta Planta. Návrat guru svého oboru, člověka nekonečné inspirace a všeobjímající energie zafungoval jako akumulátor. Jeho koncert byl přesně tím, pro který se vyplatí jet odkudkoli kamkoli. Uzavírali své turné k novému albu "lullaby and... The Ceaseless Roar“, přesto vyhlíželi tak svěže, jako by teprve začínali. Jejich hudba bude pro mne po tomto vystoupení tím, čím pro mnohé mantra.

Ovšem zpřístupnit hodinu po mistrech jeho The Sensational Space Shifters hlavní scénu pubescentním Bastille považuju za jedno z největších selhání organizátorů. Kapela z fitka a obchoďáku jako závěr sobotního dne? Přesně tohle symbolizuje stále probíhající posun Colours of Ostrava k marketingově profilovanému festivalu s bezpáteřní všehochutí. Takových kapel jako Bastille je na světě stovky, mimo své chvilkové popularity nepřinášejí žádnou další kvalitu. Béčkový popík prý sice přilákal na Glastonbury nejpočetnější publikum dané scény, jestli se ale míní Colours řídit tímto, na příštím ročníku bych prosila zřídit izolovanou teenage-stage.

PS: Den otevřelo divadelní představení One Step Before The Fall v Gongu. Markéta Vacovská&Lenka Dusilová&Spitfire Company&Damúza za něj sesbírali mnoho ocenění a patří k vrcholným počinům naší taneční scény. Autorský živý doprovod stále klidnější a krásnější Lenky Dusilové navíc potvrzuje, že jí v tuzemsku není rovno. Její schopnosti s (ná)strojovou technikou a elektronikou jsou obdivuhodné, její tón podobný křišťálové viole přispěl k ovacím ve stoje. Hluboká poklona!