Andy McKee: orchestr o jednom muži

Večer sedmého prosince měla v MeetFactory hlavní roli akustická kytara, do Prahy totiž poprvé přijel americký kytarista Andy McKee. Jako předskokan byl vybrán Tomáš J Holý. Nadaný kytarista, hrající podobným stylem jako hlavní hvězda večera, se sice v průběhu svého vystoupení přiznal, že je pokaždé velmi nervózní, rozklepané ruce ale na hru neměly žádný vliv a všechny tóny se poslušně ozývaly tam, kde měly.

Andy McKee nervózní nebyl, naopak z něj vyzařoval vnitřní klid a aura spokojenosti. Zpočátku se zdálo, že s publikem bude komunikovat pouze očima, ale po třech písních ticho prolomil a po zbytek večera hýřil vtipem.

Koncert byl průřezem kytaristovy tvorby, zazněly všechny zásadní kusy jako Art of Motion, Rylynn nebo youtubová senzace roku 2009 Drifting a slyšeli jsme také množství coverů. Kromě písně Africa, která v jeho interpretaci dává originálu od kapely Toto slušně na frak, zazněly skladby od dalších perkusivních kytaristů jako jsou Preston Reed, Billy McLaughlin nebo Michael Hedges. Posledního jmenovaného přitom McKee považuje za svůj největší vzor a právě díky němu se prý začal intenzivně věnovat hře na kytaru. Jeho význam potvrdilo i zařazení skladby Aerial Boundaries na místo prvního přídavku.

McKeeho hra je atraktivní nejen na poslech, ale i na pohled: pravá ruka vyťukává se sebejistou silou rytmus na tělo kytary a levá ruka se ladně pohybuje po krku, čaruje propracované melodie. Jemnost i hrubost – vybrnkávání i slapování.

Bezchybná interpretace svých i převzatých skladeb je hodna obdivu a jistě si zaslouží všechny superlativy, které McKeeho fanoušci používají v komentářích pod videi. Publikum včetně Tomáše J Holého bylo na kytaristu velmi natěšené a loučilo se s ním jen těžko – dva přídavky byly stále málo –, všichni ale mohli odejít spokojení a jediné přípustné zklamání bylo z toho, že mistr nepřivezl svůj kytarovo-harfový hybrid.