Ano, takto by to mohlo být: Colours of

První hudební zážitek dne obstarala besídka Divadla Sklep. Exotické písně, poetické písně, humoresky a odhuhlaná státní hymna beze slov (uctivě stál celý Gong): to je, panečku, rozjezd!

Svého druhu besídku předvedli i Monkey Bussiness. Na úvod nepočítaně hlášek a pak pecka za pecičkou. Ale jak jsou skvělí opakovat netřeba. Nebo jste je někdy viděli odehrát špatný koncert?

Suverénně nejkrásnějším momentem byl koncert Charlese Bradleyho. "Old fashion music" v provedení druhého maskota Colours dojala. Příběh showmana, který nahrál první desku až ve svých 63 letech zabírá, funky-jazz nejvyšší jakosti dvojnásob. Vyhlíží, že se na pódiu narodil. Svým mistrovstvím, sílou hlasu/křikem a charizmatem křísil ducha Jamese Browna a sám se měnil v legendu.

Obšťastnila i Zaz. Protože Zaz je prostě miláček. Bála jsem se, že prosluněný a překvapivý koncert z před dvou let nemůže zopakovat, ale nádherně jsem se spletla. Zaz zpívá, co žije, a říká, co cítí. Česky přečetla spoustu krásných myšlenek, zuřivě tancovala ve swingových šatičkách a kanadách a uprostřed koncertu rozbalila na pódiu jazzový koutek pro panenky. Na otázku "jaká byla Zaz" přichází zásadně odpověď ve formě úsměvu.

Emiliana Torrini je vedle toho sladkobolná kuňka. Možná ji ublížila tak velká stage, ale stála na ni nudná, udyndaná, ucajdaná a monotónní. Tzn. byla přesným opakem MO – drzé skandinávky, která má pop jen jako odrazový můstek pro vlastní škatuli. Její "anti-pop" je popem pouze formou, obsahem jej popírá. A naživo je z toho sexy párty bez příkras. Víc takových drsňaček! Třeba jako u Trentemollera. O jeho kytaristku/vokalistku byste se řízli. On sám byl ale vstřícný. Většinu času zněl vlastně elektronický rock, Anders sem tam vyšel pozdravit se na runway, spokojeně pokyvoval... ale kdyby přitvrdil, nic by se nestalo. Pokud ho někdo zná jen jako technaře, koncertní polohou byl zřejmě zaskočen. Málo se zpívalo, málo se míchalo, hodně se vazbilo. Trentemoller byl spíše producentem kapely než jejím leadrem – nicméně s vynikajícím bubeníkem a třema kytarama ukázal, jak vypadá taneční indie elektronika a dobrý závěr, resp. brzký začátek dne. Od rána si srdceryvně přezpívávám Moan: I've been thinking too much about Colours/ See the sunset with no sleep at all...