Architekti metalcoru (Architects & co.)

Forum Karlín se znovu zahalilo do černé. Ve vyprodaném prostoru se představila přední britská jména současného metalcoru Architects a jejich dlouholetí, žánrově blízcí a koncertní spolupracovníci While She Sleeps. Bok po boku tu vystoupili už v roce 2018. Zatímco tehdy se funkce „třetího do party“ ujali melodicky hardcoroví Counterparts, v neděli otevřelo večer liverpoolské progresivní uskupení Loathe.

Metalcore vznikl na pomezí 80. a 90. let jako žánrová fúze kombinující metalové formální techniky s energičností a rytmickými strukturami hardcore-punku, jeho stavebními prvky jsou časté rytmické breakdowny a rozmanité vokály, přecházející od growlu k čistému zpěvu. Punkové motivy, převážně ty ovlivněné ostrovní scénou, se společensko-kritickými texty tvoří bohatou a neustále se vyvíjející metalovou odnož. U nás se těší enormní popularitě a místní fanoušci své oblíbence umí náležitě ocenit.

Z původní sestavy, která brightonské Architects zakládala, najdeme v té současné pouze bubeníka Dana Searla. Jeho bratr a spoluzakladatel Tom v roce 2016 zemřel v pouhých osmadvaceti letech, kdyý posledním songem, který nestihl dopsat, je zároveň jejich nejznámější Doomsday. Kapela mu skladbu s textem „říkají, že ti dobří umřou mladí“ věnovala a stále dokazuje, že se přes jeho smrt dokázala přenést a vydat tři znamenité desky. V rámci metalcoru jsou Architects legendami s mimořádným vlivem na současné kapely, a to včetně předskokanů Loathe, kteří tohle naživo explicitně potvrdili ústy frontmana Kadeema France.

V jedinečně intimních textech Architects reagují na společenská témata, křehkost a dočasnost života a v poslední době i nežádoucí přítomnost člověka na planetě. Kritické vokály Sama Cartera nejsilněji rezonovaly na albech All Our Gods Have Abandoned Us a také For Those That Wish to Exist, ze kterého sestávala víc než polovina aktuálního setlistu. Oproti ranému chaotičtějšímu zvuku dnes akcentují instrumentální vyváženost a precizní rovnováhu mezi klidnými a zběsilými polohami, které jsou pro současný metalcore charakteristické.

Do Prahy si Architects kromě zvukově i rytmicky vyšperkovaného, více než devadesátiminutového vystoupení přivezli také spektakulární vizuální doprovod. Tomu dominovaly dystopické animace na dvou širokých obrazovkách vyvýšené stage, které podpořila pečlivá světelná podívaná plná ostrých barev a stroboskopů. Bylo cítit, že technická preciznost je pro Architects stěžejní, v některých chvílích se od ní ale hudebníci nezvládli oprostit a hudební projev působil až příliš stroze. Většině lidí to příliš nevadilo, nasazení davu při skladbách méně známých (Gravedigger) i populárních (kromě zmíněného Doomsday i přídavkové Animals) bylo cítit daleko za hranice Fora.

Vystoupení While She Sleeps působilo více syrově a nekompromisně. Jejich třičtvrtěhodinový set se nesl ve znamení agresivních kytarových riffů s ostrými prvky zkreslení a elektronickou produkcí v pozadí, tedy trendu, kterému jde žánr v posledních letech hodně naproti. Dynamický projev ale kolísal díky horšímu ozvučení, kdy se vokály Lawrence Taylora a Mata Welshe ztrácely na své typické ráznosti.

Zatímco Architects se tu představili před pěti lety, While She Sleeps se k nám vrací častěji: v roce 2019 se zhostili jedné z headlinerských rolí na táborském Mighty Sounds, o tři roky později se představili jako předskokani Parkway Drive. Není se čemu divit: fanoušci While She Sleeps milují a kapela jim lásku opětuje, a to i přesto, že reakce na jejich předskakování Architects byly vlažné. Nahradili totiž vycházející a na Grammy nominované Spiritbox, kteří tuzemskou zastávku na turné vynechali kvůli účasti na galavečeru prestižních cen.

I přes nekonzistentní kvalitu zvuku zažilo vyprodané Forum Karlín jeden z nejlepších metalových koncertů za posledních pár měsíců, obě kapely navíc již znají datum dalších českých vystoupení: Architects se v srpnu objeví na Brutal Assault, While She Sleeps zase na stále populárnějším FajtFestu.