Arytmické srdéčko (Tera Melos & co.)

Styly s přízviskem „math“ se vyznačují urputností, zběsilostí, možná až parodií nejrůznějších stylů. Spěch na brzký začátek koncertu byl tedy oprávněný, a kdo stihl, zasloužil si Microvomit a jejich eklektický hudební mix. Kytara kreslila ambientní, místy až stísněné podkresy, na kterých stavěly basové linky Korgů a živočišné bicí. Zprofanované „post“ tady dávalo smysl. Vzápětí byla niterná malba vystřídána surrealisticky skládanými riffy kapely Červen. Dvojka působí dojmem, že hraje momentální nápady na dané téma, a celek působí roztříštěně. Dá se chytit několika přehledněji vystavených pasáží, ale výsledek nestrhne. Tetelilo se jen arytmické srdéčko, jakkoliv jim nelze upřít propracovanost a přesnost.

fotogalerie z koncertu tady

Tera Melos ze Států toho moc nenamluvili, s nafoukaností to ale nemělo nic společného. Hektická produkce štěpila publikum, jedni nerozuměli, druzí se náramně bavili. Cupováno bylo ledasco: heavy metal, líbivé melodie, punková naléhavost. Komplikované kytarové (Nick Reinhart) a baskytarové (Nathan Latona) linky byly bezchybné a podané s patřičnou energií, ani slovo proti, všechno jistil John Clardy, malý bicmen s knírem. Komunikovalo se i křečovitými pohybovými kreacemi a textovými fragmenty, ale celek byl jen pro zasvěcené. Několik melodií utkvělo, ovšem postupem času to čím dál více vypadalo jako přehlídka interních vtipů. Přispěla tomu i různorodost studiovek, setlist nemusel sednout každému. Jako svorník celého koncertu ale fungoval jeden neoblomný fakt: Nick Reinhart je precizní blázen a neobvyklý kytarista. Nebo naopak?