Asaf Avidan: Mezi Joplinkou a tereminem

„Mé jméno je Asaf a jsem muzikant, což je dost zřejmé, neboť stojím na pódiu a vy jste zaplatili až příliš mnoho za to, abyste mě viděli.“

Představit se bylo ten večer opravdu potřeba. Plakáty s Avidanem sice visely po Praze v hojné míře, natěšené obecenstvo ale ocenilo příchod technika potleskem evidentně patřícímu hlavní hvězdě, největší aplaus večera sklidil jak jinak než nejprovařenější hit One Day/Reckoning Song na závěr. Ostatně ani na dotaz, kolik přítomných ho vidělo naživo, se příliš rukou nezvedlo, velkorysý prostor Fora Karlín měl do vyprodání daleko a v hledišti převažovali cizinci. Uzpůsobení sálu k sezení působilo téměř kulturákově-sterilním dojmem, menší sál by sólo akustickému vystoupení slušel přeci jen víc. Konec stížností. Praha měla štěstí, že Avidana zcela nepřemohly bacily a byl schopen odehrát koncert, vždyť ještě před týdnem rušil kvůli nachlazení vystoupení ve Švýcarsku. Do Čech dorazil s pokašláváním, ale kdyby na sebe indispozici nepráskl, těžko by to někdo z jeho výkonu poznal.

V podstatě se jednalo o jakési best of. Hned na úvod My Latest Sin, píseň z doby, kdy hrál ještě s doprovodnou kapelou The Mojos, nejstarších kousků zazělo vícero. Valnou část večera tvořily věci z Different Pulses, úspěšného sólo debutu, produkovaného Tamirem Muskatem z Balkan Beat Box. Tenoulinké tílečko odhalilo nejen slušný počet tetování, ale v podstatě každý sval, Avidan s chechtáním tvrdil, že jeho hlas není zrovna pomocník v balení slečen, jenže bylo jasné, že zasněné pohledy příchozích divaček nepatřily jen poslechu. Tím nesnižujme Izraelcům talent, snad coby člen vyvoleného národa ho dostal vrchovatou porci.

Nadčasové písničkářství, které ho pomalu začíná řadit k hvězdám typu Bob Dylan či Leonard Cohen, energická hra na kytaru i foukací harmoniku a samozřejmě výjimečný hlasový rozsah jeho chrapláku. Reinkarnace Janis Joplin přecházející až do pazvuků tereminu, až vám to nejde na rozum. Čtyřiatřicetiletý hudebník je navíc zdatným komikem. Místy jste nevědeli, zda nejste na stand up show, historky tahal jak kouzelník králíky z klobouku. Ano, i tu omletou story, jak potkal v baru JI, zamilovali se na první pohled, láska šla do kopru, ONA mu zlomila srdce, z animátora se stal najednou muzikant, et voilá, stojí tu před námi v rámci svého rok trvajícího turné, pár měsíců před vydáním nového alba. Fajnšmekři si mohli vychutnat i nepříliš vídané nástroje jako autoharfu nebo kytaru Bohemian z plechovky od oleje, častou hru s loopem a elektrickými perkusemi.

Ať už z kapelou nebo bez, Avidan dokáže koncerty skvěle vypointovat, rozněžnit i kousavě rozesmát („Tady není alkohol? Co je tohle za koncert!“), nenudí, ani nezanechává v hluboké depresi. Standing ovation ho vrátilo zpět na pódium dvakrát, nechal dokonce přítomné, ať si vyberou. Showman, u kterého se nedivíte, že se prodeje alb šplhají do nevídaných výšin. Více, než oprávněně, dodejme na závěr. Vždyť pražský debut Asafa Avidana překonal i ta nejoptimističtější očekávání.