Audioport: Himalayan Dalai Lama + Purist

Celý úterní den byl na vlnách Radia Wave a slovenského Rádia FM ve znamení dalšího dílu Audioportu, tedy projektu, který několikrát do roka pojí obě média. Jeho vyvrcholením je pravidelný koncert jedné tuzemské i slovenské kapely. Letošním tématem Audioportu byla polistopadová proměna domácí hudební scény. Na webu rádia si tak můžete přečíst nebo poslechnout pohled na vývoj hudebního tisku či ohlédnutí za hudebním pořadem Paskvil, který ve vysílání České televize představoval alternativu mainstreamovým hudebním proudům.

Koncert se odehrával přímo ve funkcionalistické budově Českého rozhlasu v největším studiu S1, které prošlo rekonstrukcí a před třemi lety bylo znova otevřeno. Tento prostor nejčastěji využívá symfonický orchestr pro nahrávání. Ovšem někdy v něm probíhají i koncerty, které díky majestátnímu prostředí dostávají specifickou atmosféru, kterou žádný jiný klub nemůže nabídnout.

Začínalo se na minutu přesně, koncert byl totiž živě vysílán i v éteru obou rádií. Himalayan Dalai Lama se na scéně objevili teprve před dvěma lety, ale jejich jarní debut LAMA je hned vystřelil do pozice jedněch z nejzajímavějších tuzemských producentů elektronické hudby. Vyvážené vystoupení navíc dalo podobným šuškandám jednoznačně zapravdu, ostatně i album do jisté míry funguje jako DJský set. Postupně se rozvíjí a posluchače pozvolna připravuje na subtilní futuristickou vizi elektronické hudby roku dva šestnáct, kterou v závěru vyšperkuje dvěma vokálními tracky. Na ty však nedošlo, stejně jako se nedostalo ani na oťukávací pasáže, sázelo se na specifické beaty na pomezí chillwaveu a downtempa po vzoru australského producenta Flumea. Vrchol koncertu pak přišel v momentu, kdy dvojice odstoupila od pultu k syntezátorům a na chvíli narušila svojí estetiku zběsilými údery do nástrojů.

Zato vystoupení slovenských Purist bylo syntezátorovou hitparádou. Skupina okolo Juraje Petáka totiž zanevřela na kytary a naplno se ponořila do zvuku nových možností. Čtyřčlenná sestava čítá dvoje bicí a dvoje syntetizátory, navíc většina kapely v refrénech vypomáhá i vokálně. Zvukově pestrá paleta je však příliš rozkročena mezi žánry, a tak ve změti inspirací působí Purist poněkud nesourodě. Disponují originalitou, vlastním zvukem a oprávněnými ambicemi, jenom by to celé chtělo doladit. Headlinery večera se tedy stalo méně známé brněnské duo, a to především díky jasnému výrazu a beatové skromnosti, která ve výsledku působila přirozeněji a stravitelněji.