Ave, Destroyer, morituri te salutant

Shut the fuck, Donny. Zkouška mikrofonu. I said, shut the fuck up. Funguje. S kopákem nadskočíte a přes uši vás několikrát přetáhne virbl. I said, shut the fuck, Donny. Jeden nebo dva riffy. Plný bar, žádný kouř, v klubu sympatických vyprodáno lidí. Ve vzduchu se vznáší vůně očekávání. Dlouho jsem nebyla na žádném koncertě, tuším, že to bude super. Koncerty Cancer Bats jsou vždycky super. Koncerty v "nadržené" Sedmičce jsou skoro vždycky super. Matematicky vzato, pravděpodobnost, že mě čeká super koncert, je vysoká.

Pneumonia Hawk! Otevřít koncert ultimátním hitem z debutu (Birthing the Giant, 2006) je dobrá strategie, francouzák o intenzitě rány francouzákem. Good goddamn, I've got things to say and this will break your heart! Přede mnou se otevřela aréna, které od první vteřiny s respektem sobě vlastním šéfuje zpěvák Liam Cormier. Hledám řetěz, ze kterého se utrhl, a trochu se ksichtím na vytažený vokál, ale jinak mě napadají jen slova od m: masakr, metal, miluju. Trvá ještě Trust No One a novější Bricks and Mortar, než se neřízená střela na chvilku zastaví. Hello Prague!! How you're doing on friday fucking night? Máme se dobře! Díky za optání. Jsme hluší, mokří a vyhlídkám kraluje největší víkendová kocovina v novém roce. A to je teprve začátek.

Série pokračuje bez ladu a skladu, občas si na odposlech povyskočí úsporný, ale důrazný basák Jaye R. Schwarzer, častěji se na podiu střídají fanoušci, kteří to obratem namíří zpátky, nad hlavy a ruce ostatních, přestože the ceiling is so fucking low, man! Z bezpečné vzdálenosti zvukařského pultu to není tak hmatatelné, ale rodeo malého klubu kapelu takřka dojímá - takže ani obvyklé propražské bonmoty nezní neupřímně. Zvlášť, když je korunují premiérou nové skladby Great Divide. Nehledě na to, že opakované děkovačky k hardcore patří.

Řekla jsem hardcore? Frrrk. Cancer Bats jsou písničky jak noha.

(Zvyklí z větších podií,) hráli déle než hodinu, tedy zhruba minutu do momentu, kdy by první fanoušek umřel vyčerpáním. Kromě makabrózního hitu Hail Destroyer ze stejnojmenné klasiky a mnou protežované Scared to Death neopomněli na Sabotage, cover Beastie Boys (a já se ptám, která kapela tohle má?), jeden solidní circle pit, Liamův stagediving, láskyplné objetí a slib noci, která dnes bude ještě dlouho mladá.

Kolikrát Cancer Bats hráli v Praze? Šestkrát, sedmkrát? Nebyla jsem vždycky všude a nebyla jsem před rokem a půl na Rock for People, ale není moc kapel, kterým bych páteční, ale vlastně jakýkoliv jiný klubový večer svěřila raději. Super koncert. Alright, we won't get no younger, alright, we won't waste no time!