Balkaneros Vamos!

Kolikrát už vystoupila jugoslávská megahvězda Goran Bregovič v Čechách, by se snad už nedalo ani spočítat. Repertoár se za ta léta příliš nezměnil, ale o to u bezmála pětašedesátiletého fešáka ani nejde. Chodí se na něj kvůli oblíbeným balkánským vypalovačkám, ne kvůli originalitě. Ostatně, jeho nepřílišné novátorství je mu vyčítáno a to, že si trochu přivlastňuje cizí písně, není velkým tajemstvím. Bregovič ale ví, jak zaujmout masy, má výborný hudební čich a šťastnou ruku na hity.

Se svým The Wedding and Funeral Band si letos u nás střihl dvoják. Nejdříve v Brně – kde si ovšem mnozí stěžovali, že byl sál uzpůsoben k sezení, což je zrovna u Gorana opravdu hloupost – a podruhé ve velmi slušně zaplněném Foru Karlín. Směska příchozích byla pestrá. Kapela přilákala hvězdičky českého showbusinessu, starší manželské dvojice, opilé teenagery i rodiny s dětmi, značka Bregovič funguje spolehlivě.

Vše bylo očekávatelné, přesto velmi zábavné. Začátek hry dechové sekce mezi diváky, postupný příchod na scénu, taneční šílenství rozpoutané snad po deseti vteřinách úvodní Gas, Gas a končící až s Kalashnikovem, po více jak dvou hodinách. Frontman kdesi tvrdil, že už se konečně mohl vykašlat na to, aby vypadal na pódiu dobře. Těžko tomu věřit při pohledu na dokonale padnoucí oblek, zlaté boty a kapelu s vokalistkami v lidových krojích promyšlených do detailu.

Setlist předem jasný. Champagne for Gypsies, Ausencia z oceňovaného soundtracku k filmu Underground, Maki, Maki, Alkohol, Ederlezi, Mesecina, skorem třicítka písní sem tam proložená glosami o přínosu Gogol Bordello či Gypsy Kings cikánské muzice a také covery zmíněných kapel. Koho uvádí v zuřivost schopnost českého národa tleskat vždy a za každé okolnosti, navíc mimo rytmus, musel se uchechtnout, když Goran snahy o plácání během In the Death Car zarazil.

Na přídavek se dlouho nečekalo, odfláknutí nehrozilo. Opa Cupa rychlejší než Pilarčin Montyho čardáš, Chaje shukarije, Jeremija s českou úpravou i italská partyzánská Bella Ciao. Polnice ohlásila definitivní konec, tancechtiví už se ale stejně sotva drželi na nohou. Bregovič zkrátka umí a pod jeho koncertní rčení „If you don't go crazy, you are not normal“ se můžete klidně podepsat.