Baromantický křest v SONO

Článek o křtu je nutné začít chválou SONO centra. Přes rozporuplné názory kritické obce mám za to, že zažít koncert v takovém sále je jednoznačně hodnotné. Čistý zvuk laděný ze dvou míst a ve dvou výškách, galerie, z níž skvěle vidíte, ideální velikost a stylové provedení bez kýče. SONO centrum nepůsobí světově svým interiérem nebo kontroverzním pláštěm. Nachově nasvícený tyl vznášející se nad pódiem připomene vkusnost zásadních večerů v ostravském Gongu, SONO ale vyniká méně formálním, klubovým klimatem. Mísil se s citelnou pýchou mnohých z nás, kteří přispěli ke vzniku druhé baromantické desky prostřednictvím serveru Hithit.cz.

Křest měl díky úspěšné sbírce statut čehosi velmi očekávaného, a to zcela právem. Zásadní rozechvění se sálu zhostilo hned po nástupu, který byl nečekaně prudký. Uvítání a pár milých slov zaznělo až po čtvrté písni, kdy už byla zřejmá povaha nové desky. Je vzrušující. Většina hraničních momentů kopíruje gradaci zpěvové linie, jak ale Lenka Dusilová aka Dusilenka důrazně opakuje, Baromantika není její, nýbrž kolektivní počin. A naživo je ona vzácná synergie výsostných hudebníků velmi nápadná – a je ještě nápadnější, jak písně nabírají na intenzitě. A to je zásadní: od úvodu skladeb k jejich nosným bodům je jen tak daleko, jako od první sloky ke druhé. Urychlená gradace dává prostor vícero zlomům a většímu napětí uvnitř písní – zvláště první půle koncertu měla velmi dramatický průběh. Pět designérů představovalo originální tvary, na kterých jsou patrné stopy tvrdé práce. Odtud ta opravdovost, kterou se Baromantika charakterizuje. Poezii lisují skrze notový zápis, spojeni hlubokomyslností jeden k druhému doplňují své světlé stránky. Dusilenku, dospělou až k mystickému zpěvu, vyplňuje měkkoučké „vatování“ Beaty Hlavenkové, svůj prostor dostal i bubeník Petr Novák (beatbox nebo duet Luna), Viliam Béreš (vtipy a smyčky) a Patrick Karpentski (vokální ruchy). Zazněla Baromantická, Království zvyku, Ptáci i Wzpomienie, z nových Svatební píseň, Archivní nebo skvostná Takafei.

Velkým překvapením byl návrat ke klasikám Pro Tebe nebo hitu Muka od Pusy. Ten si Dusilenka připomněla s Martinem Kyšperským, autorem několika křtěných textů, jehož humorné požehnání otevřelo veselejší část večera. Po rychlém rozhodování zvolil křest čistou vodou – na důkaz čistoty baromantické tvorby jako takové. Ctil tím přirozenost večera: nebylo potřeba okázalosti, obřadnosti či speciálních překvapení. Samotný vznik desky přináší značné uspokojení, poslech pak dvojnásob. Na baromantické „hodině smrti“ totiž není nic negativního. Na něčem tak uhrančivě krásném ani být nemůže.