Baromantika: Dva začátky, kdo to má?

Někdy je zkrátka těžké neplýtvat superlativy. V případě Baromantiky je to věc v podstatě nemožná, vždyť jak debutové eponymní album, tak novinka V hodině smrti, jsou výjimečně zdařilé věci, které neomrzí ani na tisící poslech. A co se týče živých koncertů, snad ani netřeba dodávat, že ať je Lenka Dusilová sama (kapela snad promine), v triu s Beatou Hlavenkovou a Dorotou Barovou nebo s celou Baromantikou, zážitek je zaručen. Za ty tři roky, co uběhly od vydání prvního eponymního alba Baromantiky, prošli mnohými kotrmelci i radostmi, média se popitvala v Lenčině domácím porodu, především ale vyšla druhá deska.

I přes mírně pochmurný název V hodině smrti a křest v den Památky zesnulých nemohla být o funerální atmosféře řeč, a to ani když předskokanka Jana Vébrová spustila zhudebnělou Erbenovu baladu Štědrý večer. Pro mnohé byla harmonikářka z Lužických hor nečekaným objevem, jak potvrdilo tiché špitání návštěvníků dohadujících se, zda je to Radůza. Dámy mají sice mnoho podobného – výborné zpěvačky a hudebnice, které dokáží jít v textech na dřeň, osobité, naléhavé a upřímné, Vébrová ovšem alba jak na běžícím pásu nevydává, fanoušci tak na novou desku čekají opravdu dlouho a zatím marně.

Baromantika se pak sice pěkně rozjela, během úvodní Monotronky ale náhle zklamal odposlech. „Je tady hodně lidí, trochu trapas, tak já budu zpívat po paměti.“ Snahu přerušil výpadek celkový, několik zakvedlání kabelem, za pár minut se jelo dál. Mrazy z první desky, Tětiva, Ricardo, z novinky, loučení se s prastarými kousky, třeba Pro Tebe.

Na Baromantice je cosi zvláštního, intenzivního, neznámého, každá skladba je jiná, osobitá, přesto celek drží pohromadě. Chytnou vás za pačesy, ponoří hluboko pod hudební hladinu, abyste za chvíli zjistili, že se netopíte, ale dýcháte. Ať už se necháte unést Lenčinými a Beatinými hlasovými hrátkami, sestřelit basou s bicími nebo se zaposloucháte do dialogu dvou kláves či si užíváte loopu, krabiček a efektů vytvářejících zvuky, steny, nářek, pazvuky i libozvučné trylky.

Křest bývá zdoben hosty a do nového alba promlouvají ti, co Lenku ovlivnili. V Arše si tak střihla duet s Davidem Kollerem, Justinem Lavashem a ke konci i mnohými netrpělivě očekávaným Danem Bártou. Slavnostní chvíle samotného křtu s promluvou Ivy Millerové z vydavatelství Supraphon, bublinkami a květinami. A pak ještě celá hodina s Valerií, Ptáky, Království zvyku, Taka Fei, skvosty nejen hudebními, ale i textařskými, přídavků nemálo.

Něco zemře, něco jiného se zrodí, Baromantika není čerstvě vylíhlé kuře, ale dospělá a vyzrálá zálěžitost. Prý inteligentní pop. Dodejme že pro fajnšmekry - ale podle nacpané Archy se zdá, že dobrý vkus ještě zcela nevymizel.