Mladí staří – ladí neladí?

Takhle nacpaný Jazz Dock jsem ještě asi nezažila. Stálo se a sedělo všude, kde se dalo. Třetí koncert festivalu Mladí ladí jazz (nepočítáme-li finálový večer soutěže Jazz Fruit) mohl začít. Nejprve hráli mladí z Brna. Charismatická a sebevědomá pětice Tres Quatros Kvintet vyhrála letošní ročník soutěže začínajících kapel Jazz Fruit, a tak jim patřil úvodní set sobotního večera. Jak sami přiznali, nikdy nehráli před tak početným publikem, tréma na nich ale znát nebyla. Rytmická sekce šlapala jak hodinky, neustále nutila tělo k pocukávání a nohy k podupávání. Skvělá sóla saxofonisty Petra Smékala a klávesisty Lukáše Duchoně jen podtrhávala parádní groove kapely, uvolněnou atmosféru a bezprostřední nadšení ze hry. Tres Quatros odehráli skvělý koncert, jak potvrzovali i přítomní jazzmani, kteří uznale pokyvovali hlavami.

Následovala poměrně dlouhá technická přestávka a zvukovka. Lidí v Jazz Docku snad ještě přibylo, některé dívky zaujaly strategickou polohu na zemi pod pódiem. Z čistě fotografických pohnutek jsem se k nim přidala. Dana Bártu jsem tak měla takříkajíc na dosah. A pak to začalo. Dan Bárta je démon. Celý koncert sršel energií, vtipem a ještě u toho vypadal dobře. Jeho úvodní slova k písním občas překvapila i Trio Roberta Balzara, které ho už tradičně doprovází. Hrály se vesměs písně z alba Theyories, které je (dle mého) jedno ze zásadních hudebních počinů posledních let. Vyšlo v roce 2010 a Bárta na něj vybral dvanáct oblíbených písní. Nechybí mezi nimi Sting, Björk, Joni Mitchell, Led Zeppelin a další. Na albu zní dobře, naživo je to ale nářez. Na Bártovy hlasové dispozice by se daly psát ódy, navíc je skvělý tanečník. Festival Mladí ladí jazz by se tak z fleku mohl přejmenovat na Bárta ladí jazz. Ale abych nechválila jen jeho. Je třeba vyzdvihnout i Balzarovo trio – kontrabasistu Roberta Balzara a bubeníka Jiřího Slavíčka, za bílý klavír pak usedl Matěj Benko, aby během celého koncertu předváděl neuvěřitelná sóla. Každá skladba vzbudila zasloužený aplaus a nakonec došlo i na dva přídavky.

Závěr večera a zklidnění přineslo trio Otto Hejnice. Slovenský klavírista Ondrej Krajnak i český kontrabasista Josef Fečo tvoří s bubeníkem Otto Hejnicem takřka nerozlučnou trojici a tato spřízněnost se odrážela i v jejich hře. Téměř telepatický přenos myšlenek vedl k dokonalé souhře, která vynikla zejména v baladách. Jejich zádumčivost a emotivnost blízkou severskému jazzu umocňoval i déšť, který se za okny snášel na noční Prahu. Hudba na dobrou noc.