Beatová arytmie Prefuse 73

První setkání s Prefuse 73 bylo jako vstup do světa, o kterém jste vždy věděli, že někde musí existovat, ale neměli jste o tom důkazy. To bylo zhruba před sedmi lety. Prožíval jsem první vlnu přesycení klasickými rapovými postupy.

Experimentálnější výseč instrumentálního hip hopu nebyla v našich končinách takřka vůbec zmapována a tenkrát ještě pomalé internetové připojení nedovolalo extenzivní prozkoumání archivů povětšinou ruských serverů. Proto byla setkání s postavami jako Prefuse 73 nebo Clutchy Hopkins (jehož identitu dosud pravděpodobně nikdo nepotvrdil) bleskem z čistého nebe. Nekompromisní práce se samply, které byly rozsekány a rozfázovány originálními způsoby. Už první deska Vocal Studies And Uprock Narratives působila jako velká laboratoř, ve které se experimentuje se zcela novými možnostmi využití samplů. Časté glitche, dekonstruované smyčky a nečekané rytmické kotrmelce byly přítelem na mnoho dlouhých odpolední a večerů. Druhá vlna zájmu přišla s novým a zatím posledním albem Only She Chapters, které se odehrává v ambientnější a beatově méně frenetické rovině. Základní charakteristiky přesto zůstaly zachovány. Prefuse 73 se posunul o kus dál, zatímco mnozí mladí producenti s nálepkou progresivní začali objevovat Prefuseovo dědictví a etablovali glitch hop a další aktuální extenze instrumentálního hip hopu. O to milejším překvapením byla skutečnost, že se chystá Prefusův pražský koncert, s nímž jsem už delší dobu nepočítal.

Místem byla MeetFactory, dnem středa a předskokanem slovenský Teapot. Jeho set postupně nabíral na obrátkách, aby na konci vygradoval v perkusní a glitchovou přestřelku prefusovského typu. Příjemná snaha o kontinuitu. Po rychlé instalaci nezbytného vybavení se z dozvučování takřka nepozorovaně přešlo do koncertní roviny. Nelze říct, že by Prefusova alba měla sestupnou tendenci, ale je pravdou, že jeho ranější tvorba mi ve sluchátkách rotovala častěji než desky novější. Proto jsem byl rád, když se splnila očekávání průřezového charakteru koncertního setlistu. Klidnější a méně nápadně deformované novější rytmy byly bez milosti roubovány na ty starší dekonstruované, jejichž rafinovanost spočívá v tom, že žádnou rafinovanost nevnucují. Silnou stránkou Prefuse 73 je typická nepředvídatelnost a neortodoxní beatová avantgarda, tklivé melodie tak byly prorostlé distorzními šumy a glitchovým pípáním vzdálených galaxií. Už tak zběsilé rytmy se dočkaly živého přepracování, díky němuž získávaly lokální gradace nový nádech. Guillermo Scott Herren za djským stolem koncentrovaně pokyvoval hlavou. Na nepříliš hlasitý aplaus méně početného publika reagoval s vrozenou uctivostí, ale diváci ani vystupující se neodvážili opustit svou „comfort zone“.

Jakožto Prefusem odkojený posluchač bych neodešel nespokojený patrně za žádné situace. Nicméně je pravdou, že hvězdy svého dospívání byste raději viděli v živější atmosféře, než jakou mohl nabídnout středeční večer. Ovšem lepší takto, než vůbec.