Bezpečný spektákl Public Service Broadcasting

Předkapelu nepotřebují, představování taky ne. Za devět let existence se vyšplhali do nejrůznějších žebříčků, vytvořili si čitelný rukopis. Zapamatovatelní jsou už od pohledu – kombinace image akademiků v ležérních oblecích, multiinstrumentalistů a klasického „britství“ zjevně funguje. Koncept alb si zpravidla vytyčuje přesné téma, odkazující povětšinou k industriálním či postindustriálním dějinným etapami a líbivé modernistické nostalgii. Absence zpěvu, místo něj užití poučných nebo chcete-li osvětových kinosnímků, spolupráce s British Film Institute. Jak tohle zafunguje ve Futurum Music Baru?

Smíchovský klub se zaplnil požehnaně. Rozhlížím se, ale moje krevní skupina tento večer odtekla jinam. Ocitám se na srazu abiturientů indie rocku, studentů fádního trip hopu, štamgastů Radia 1, šedivé kreativní třídy. Hudba na firemní večírek? Tak zlé to nebude. Album The Race for Space a přidružené záběry kosmicko-politické soutěže zabírají, světla sledují pódium jako reflektory v kárném táboře, protagonisti energicky a suverénně kmitají mezi instrumenty. Sborově se tleská, někdy pokyvuje, óda na radost a úspěchy skvělého lidstva. Hlavně moc neproblematizovat. Public Service Broadcasting sahají do nedávné minulosti s jistotou archivářů a umem skvělých muzikantů, ale vytahují témata i záběry bez kritického ostnu. Jak vstřebat loňské album Every Valley, které mapuje éru horníků v britském Walesu, používá dobové náborové filmy i výpovědi a sleduje rozjetý průmysl až k jeho katastrofálnímu thatcherovskému ukončení a vlně protestů, nezaměstnanosti, vysídlení? Nejde o lekci dějepisu ani radikální politický názor – dějiny jsou zde ploché, oslavují se motivy jako pokrok, utopie a futurismus, zasněný pohled na modernitu a člověka jako míru všeho. Nevím.

Není vlastně fajn, že Británie nedávno konečně skončila s uhlím a tento neekologický průmysl je minulostí? Track All Out sice tematizuje dělnické stávky a policejní zásahy, ale působí jen jako kytarový ohňostroj bez skutečného uchopení historické události. Kapele to zkrátka nevěřím, vidím jen využívání působivých témat za účelem výstavby hladkého monumentu. Vidím bezzubost a uhlazenost multimediálního archivu British Pathé, z dnešní perspektivy zlatavou minulost, co působí hezky, i když tak příjemná nejspíš nebyla. Navíc když kapela tyto problematické etapy a koncepty podbarvuje jásavým, manickým hudebním doprovodem…

Melanž elektroniky, kytar, psychedelie a popu ovšem funguje po hudební stránce a publikum to více než baví, poučný exkurz do minulosti, zábavná estráda, televize Barrandov meets BBC History. Chvíli rozmýšlím, že bych si nostalgický soundtrack užil víc, kdyby byl zbaven obrazů a tematického zasazení. Přesouvám se za sloup. Optimistickou, až popovou skladbu Starliner a přídavky z posledního EP White Star Liner, opusy na lodní dopravu a širé oceány i ocel, už vnímám jen sluchem. Nechávám stranou show a promítané vizuály, působí jen hudba a nakonec jsem přeci jen spokojený. I když mi to trvalo. Diváci si bezpečný historický exkurz každopádně užívají a když v závěru vyskočí na pódium muž ve skafandru astronauta, nadšeně aplaudují celému spektáklu.