Big band beat (Jazz Goes to Town)

Festival Jazz Goes to Town pokračoval dalšími dny a Studio divadla Drak opět patřilo menším uskupením. Poláci Weezdob Collective potěšili svěžím, moderním výrazem, do něhož byl výrazně zakomponován značně nejazzový nástroj – foukací harmonika. Zdánlivě prapodivné spojení ale fungovalo velmi dobře, zvláště dobře ladilo spojení se saxofonem. Kvintet staví na vlastních věcech a v Hradci Králové hojně hrál z připravované desky, místy tomu ale scházelo jasné směřování.

A pak přišel zase čas na odlehčení a mystifikaci. Čtyřčlenný Josef Kolo Septet je očividně projektem muzikantů (a jakých! – bubeník Dano Šoltis, saxofonisté Petr Kalfus a Marcel Bárta, kontrabas Rasťo Uhrík nejsou žádná neznámá jména), kteří mají potřebu vnést do jazzu pořádnou porci humoru. Svou tvorbu obklopili historkou o jazzovém hudebníkovi, s nimiž je pojila výborná spolupráce. Dokud Josef Kolo nezmizel. Spoluhráči tedy navázali na jeho tvorbu a zároveň dali prostor reflexi jeho odchodu. Jazz zdobil nadhled (názvy skladeb jako Smrt komára nebo Zas a zas a zas a zas…), ale i nástrojové mistrovství a schopnost improvizace. Jako by obě skupiny dělila právě ta zkušenost: Weezdob Collective byli možná hledavější, hráčsky se ale dalo více spolehnout na domácí tým.

A pak to bylo velký. Další večer patřil big bandům, swingaře však nepotěšil. To už spíš příznivce bigbítu. Alternativně rockové trio Strom stínu totiž spojil síly s all-star big bandem Bucinatores Orchestra, v němž vedle Mikoláše Chadimy zasedli i zmínění Bárta s Kalfusem nebo David Dorůžka. A spojení to bylo velmi příjemné, s názvuky hudebního undergroundu i skoky do velkokapelního jazzu. Specifické zabarvení celku dodala zdvojená, rocková rytmika. Bio Central se otřáslo v základech a dramaturgie Jazz Goes to Town zase ukázala svou smělost.

Trio Vein z Basileje už v Hradci hrálo, nyní s sebou přivezlo také Norrbotten Big Band. Ale spojení obou těles něco rozbilo. Vein působili svázaně, jako by jim aranže pro big band bránily v rozletu (k němuž docházelo v nemnoha pasážích, kdy Seveřané odpočívali), a naopak ze členů Norrbottenu vyzařoval spíše chlad než promovaná spontaneita. Lidí z publika odešlo nemálo.

Ale to je jazz. Co u jednoho vyvolá nadšení, druhého ukolébá a jiného naštve. I proto jsou potřeba festivaly jako Jazz Goes to Town, festivaly s odvážnou dramaturgií, schopností nasměrovat posluchače do nových teritorií.