Bipolární večer: Moor Mother a Drain Gang

Moor Mother, vlastním jménem Camae Ayewa, je možné za rapperku v klasickém slova smyslu povazovat jen z části, kromě hudby v sobě totiž spojuje postavu básnířky a aktivistky a nikoli náhodou Wikipedie u jejího jména uvádí termíny: hardcore poetry, power electronics, slaveship punk a protest music. Na středeční večer si však dle vlastních slov připravila hiphopový set.

V praxi to znamenalo, že nechyběly pravidelné beaty s výrazným kopákem, což lze připočíst oné hiphopovosti, ale chybět nemohlo ani zhruba stejné množství širokých noiseových zdí a industriálních ozvuků válcoven plechu. Ve vokální rovině Moor Mother předvedla několik básnických vložek, nicméně na delší party tohoto druhu se nedostalo, přestože zprávy hovořily o tom, že show často začíná desetiminutovým poetickým entrée. Díky originálnímu hlasu, který je jinak na drobnou ženskou postavu až nečekaně hluboký a důrazný, zněla ve vokálních rapových partech působivě, hlasem instrumentální vlny spíš prorážela, než aby se na nich vezla, a offbeatová flow si hledala svou vlastní cestu v nepravidelném spletenci podkresů. Během celého vystoupení se neodvážila k většímu pódiovému pohybu, většinu času se pevně držela lahve s vodou, kterou měla položenou vedle minimálního hudebního vybavení. Stage byla nasvícená jen barevnými světly zářícími zezadu a společně s vypouštěnou mlhou ji halily do barevného oparu, aniž by jen jednou bylo možné pohlédnout do tváře dominantní siluety s masivními dredy.

Na dramaturgické skladbě večera byla zajímavá jeho bipolarita. Lidi, kteří přišli na Drain Gang, po dobu prvního setu vytrvale pokuřovali venku a po vystřídání interpretů se role obrátily. Ostatně básnivě experimentální aktivismus a cloudrapová vlna smutných kluků se nacházejí na různých okrajích hiphopového spektra. Mladší generace však i tentokrát měla poměrně výrazné zastoupení a prostor pod pódiem se za zvuku prvních vokodérových efektů bleskurychle zaplnil. Slovo vokodér je nutné podtrhnout, hlas chlapců z Drain Gang totiž nebylo možné slyšet jinak než zefektovaný. Jedním dechem je však nutné dodat, že jej dokázali mistrovsky využít, dostat se do chytlavých poloh a udržet takřka studiovou kvalitu zvuku. Drain Gang se prezentovali výraznějším pohybem po pódiu, to ale bylo i tentokrát osvětleno tak, že do tváří vystupujících nebylo vidět ani na pár vteřin, zatímco v pozadí se linuly syntetické beaty vyvolávající fyzický pocit ruky lascivně přejíždějící po leštěném plastu.

Byl to večer dvou nesourodých světů, jehož jediným průsečíkem byla progresivita. V případě Moor Mother hrála prim hudba i sdělení, ovšem chybělo více pódiového odevzdání, ve druhém případě byla situace zcela opačná.