Blues optimisty (Keb‘ Mo‘)

Blues. Modrá, barva smutku. Odchody, rozchody, vzpomínky. Melancholie rána ve škarpě, hlava jak střep, boty nikde. Ale někteří to berou jinak. Třeba Keb‘ Mo‘. Popořadě.

Rakušan Ripoff Raskolnikov se drží tradice. Ostrý, chraplavý hlas, kytara a texty o „čekání na svou milou v laciných hotelech“ a „lásce k inuitské dívce ze severu“. Jemu vyhrazená půlhodinka bavila zejména díky šikovnosti prstů na strunách. Jak na elektrice, tak na akustice naplňoval bluesové mustry obdivuhodně rychlými, proměnlivými a nejednou improvizovanými vyhrávkami a licky, které ho na pár chvil cele pohltily a odvedly od základního tématu písně. Nicméně songy se nerozpadaly, struktura byla stále patrná. Blues dovolí ledacos.

Třeba i to, že není třeba vrtat se ve vlastních smutcích a hledět na život se širokým úsměvem. Takovým, s jakým chvilku po deváté hodině napochodoval na pódium Keb‘ Mo‘. Sám, jen s kytarovým technikem a roztleskávačem Rileym se usadil na barovou stoličku uprostřed prázdného pódia. Na téměř dvouhodinový program mu stačilo pár akustických a resofonických kytar a výrazné charisma, kterým dovede koncert táhnout bez doprovodné kapely a koncertních klišé.

Aktuální album Oklahoma je oslavou lidské nezdolnosti navzdory nepřízni osudu, poctou všem, kteří bojují, aby nakonec dosáhli životního štěstí (recenzi čtěte tady). Zapůsobila tak „imigrantská“ This Is My Home či jeden z highlightů, titulní Oklahoma. Převod do jednoduchých aranžmá pro jedinou kytaru a stompbox novinkám opřeným o kapelu neuškodil. Spíše naopak. V takové I Remember You, která na desce tepe v duchu claptonovského tulsa soundu, se díky oholení na základní riff podařilo obnažit její temné jádro a píseň se zakusovala hluboko do duše.

Nové songy tvořily jen malou část odhadem dvacetipoložkového setlistu. Keb‘ Mo‘má početnou diskografii a podle toho jeho koncerty vypadají. Novinky střídají věci prastaré (She Just Want to Dance či Am I Wrong), nechybí jazzovým stylem kytarové hry ovlivněný koncentrovaný optimismus Life Is Beautiful či hitová Old Me Better. Jednoduché instrumentace a provedení, které v sobě mělo sílu dřevních bluesmanů. V každém okamžiku strhující, pohlcující. Keb‘ Mo‘ vyzařuje nehvězdné fluidum, díky kterému hltáte každé slovo a máte dojem, že sedíte hned vedle něj v nějaké zapadlé putyce a posloucháte jeho vyprávění o životě. A připadat si tak musel každý, kdo do Archy našel cestu.