Bongzilla bez odéru?

Stoner, a to ve všech myslitelných významových odstínech. Tomuto žánru, doomu, sludgi a jim spřízněným větvím se u nás už nějakou dobu dostává zasloužené pozornosti. Dokladem může být nedávný večer na strahovském kopci, který přivítal americké monstrum zvané Bongzilla, doprovázené hned dvěma českými prověřenými projekty. A jak zapadl headliner? Weedeater už do Česka zavítali, lipští Weedwolf tu jsou jako doma, bylo tedy nasnadě v bylinném obludáriu navázat Bongzillou.

Sedmičku otevřeli kamarádi ze zvířecí říše, King Keporkak. Ačkoli působí jen pár let, zvládli přilákat dostatek příznivců a postarat se o důstojné naladění na valivé noty a hluboké frekvence. Sekundanti Blues for the Redsun vtáhli dovnitř ještě více hlav a atmosféra zhoustla. Úvodní plochy postupně budovaly až dronově dunivou atmosféru, aby ji pak rozčísly záblesky řvoucích riffů. V hlavě tlak, v uších zvonění, a tak to trvalo ještě dobrých pár desítek minut. Gradace dosáhla úrovně, kdy už bylo zbytečné se bránit a nezbývalo než plout v tempu, které předpověděli velrybáři Keporkak.

Jakkoli byla Bongzilla řadu let v hlubokém spánku (2009-2015), nyní je zpět v plné síle a stará dlouhohrající alba stále strhávají množství nadšených posluchačů i příznivců zeleného oparu. Lepivé bahno stoneru s blahodárnými účinky ovládlo stísněný prostor, palice se sborově kývaly v pomalých rytmech. Hudba nikam nespěchala, jen tekla a nikam nepospíchali ani Bongzilla. Hned úvodem vyjádřili podiv nad absencí příznačného marihuanového odéru – koncert byl nekuřácký. Přední řady však americké stonery nenechaly dlouho v nesnázích a mohlo se pokračovat. Zvuková hladina poklesla, ale melodie a riffy nabyly na síle. Publikum nábožně naslouchalo, kdo si odskočil na bar, přišel o místo. Sedmičkou se valil dým, riffy a do všeho svítila modrorudá zář, monotematické texty odpovídaly táhlé, souvislé návaznosti skladeb. Koncert netrval dlouho, nebo snad jen rychle utekl. Bongzilla zaútočila na kopec a zanechala na něm citelnou stopu.