Box populi na Malé inventuře (Boys and Girls)

První ryze festivalový den Malé Inventury 2014 odstartoval v pátek 21. 2. představením Boys & Girls z laboratoře Divadla Archa. Ano, Archa vyniká v oboru teatroalchymie a v Archa.lab staví mladé tvůrce na vlastní nohy. To nejlepší pak ukáží světu. A tak tomu bylo i s Boys & Girls od scénografky Terezy Durdilové-Synkové a režisérky Magdy Stojowské, které získaly v rámci Archa.lab dlouhodobou rezidenturu. Mistry zvuku se pro toto představení stali Johana Švarcová a Filip Míšek.

A právě toto představení je dalším důkazem toho, že Archa trvale podporuje autory věnující se dokumentárnímu divadlu, které to nemá lehké. Pro většinové publikum je tento divadelní směr příliš riskantní. Vyberete si určité téma a necháte ho žít vlastním životem. Necháte dobrovolníky, kteří se rozhodli navštívit váš ateliér, ať prostě jsou. V nejlepším případě sami sebou. Sledujete-li představení postavené na těchto principech, neočekávejte žádné rozuzlení. Jedinou odpovědí na vaše zvídavé otázky bude skutečnost. Je to svým způsobem osvobozující. Žádné spekulace, žádné domýšlení.

Třaskavina, která vznikla, zahrnuje vše od odborné přednášky přes lidová moudra paní Evy až po let raketou, vybavenou zkušebním trilobitem, Ježíškem, aloe vera a hrnky značky Nike. To odpovídá nejen tomu, že se posádka zapojila do speciálního programu „Zažít vesmír jinak“, ale může-li být v jedné raketě Ježíš spolu s trilobitem, skýtá to zcela nový pohled na evoluci. Ženy, chcete mít příjemného, milého a úspěšného muže? Tak si ho takového udělejte! Nosíte příliš velké kabelky a v životě jste na sobě neměly puntíky? No tak to se pak ale nemůžete divit. Děláte všechno proto, abyste byla jiná než vaše matka? Tak to si s ní bude vaše dcera rozumět. Moc mluvíte? Žádný problém, umlčíme vás odpočítáváním raketového startu. Proč? No chtěli jste přece slyšet, co se mi zdálo.

Všechno nemusí dávat smysl. Desetičlenná skupina ve věkovém rozmezí 9 až 80 let ovládne jeviště svými příběhy a zcela zásadními životními otázkami. Vyvolení experti na vlastní životy se postupně představují, každý z nich má své okénko. Někdy je z plexiskla, někdy jej představuje rentgenový snímek, někdy pohled do kamery. Na jevišti se nachází video zpovědnice a obraz toho, kdo sedí uvnitř, je promítán na její přední stěnu, což umožňuje osobám mimo bednu vést s nimi rozhovor. Když desetiletý Vincek zpovídá své dvanáctileté kolegyně, můžete si vzpomenut na to, co v tomhle věku trápilo vás. Můžete-li se zasmát tomu, jak jste byli trapní, je všechno v nejlepším pořádku. Není-li tomu tak, jste pravděpodobně trapní i teď. Během rozhovoru však padne zásadní věta, která by se měla tisknout na trička (především velikosti S). Nemusíš mít dotykáč, abys mohl existovat. Stará Nokia versus mobil, který je chytřejší než jeho uživatel. Zásadní dilema dnešních puberťáků. Paralelu k tak zásadnímu tématu najdeme i u seniorů. Vykropenou rakev, dva páry černých koní a pak svíčkovou v hospodě, nebo zvolit ten nejúspornější způsob cestování, jaký může být? Vždyť vzduchem proletí jen trochu svinstva…

Prach jsi, prach budeš celý život utírat a pak se v něj obrátíš. A když zástupci obou generací vyřeší to své, můžou si společně zacvičit nebo si zasoutěžit ve svlékání košil. Fantazii se meze nekladou. Aspoň někde.