Brutální, ale humánní (Lvmen)

Lvmen na další tour po dalekých krajích? Minulý rok prošli po letech spánku vzkříšením a nenadále, ale vypustili výborné album Mitgefangen Mitgehangen. Následovaly iniciační koncerty. Kdo je propásl, měl další příležitost. Lednová šňůra, 15 koncertů den co den v Česku, na Slovensku i v Německu. Kult na tažení, které je úspěšné snad už předem. Absence na koncertu se neomlouvá. Komunita.

Druhá polovina turné je zavála na Slovensko, poslední čtvrtek do košické Tabačky a komornějšího Fabricafe, které vedle útulné atmosféry slibovalo i kontaktní zážitek. Osobité arty dekorace, trocha designu i industriální syrovosti a strohá stage. A taky nejzajímavější výběr piv v Košicích. Jako předkapela je doprovázelo kytarové duo Tomáš Palucha, sdílející s hlavními protagonisty mimo jiné cit pro až cinematické pasáže. A doplňující je na tour i po personální stránce. Hrozící, ostré riffy střídaly dronově ambientní plochy, hranice mezi kytarovou a elektronickou hudbou byla pohyblivá. Jan Tomáš a Libor Palucha předvedli suverénní, gradující set provázený černobílými vizuály, které evokovaly ztracené filmové archivy. Energii dvojice kytar a téměř noisovým atakům odpovídaly i obrazové artefakty – šrámy, rýhy, šumy. Být vytvořené manuálně na analogový záznamový materiál, efekt by byl dokonalý. Set pomalu putoval sledem zvukových krajin a po závěrečném, výbušném blouznění skončil. Lakonicky, precizně, ale bez nároku na přídavek. Úkol byl splněn, publikum připraveno, Fabricafe zaplněno na úroveň rodinné pohody.

fotogalerie z koncertu tady

Tragické události přinutily Lvmen učinit personální změny, které vedly k přibrání Františka Ikebary i aktuálnímu zapojení dvou bicích souprav. A koncert jasně ukázal, o jak zajímavý krok šlo. Kapela bez dlouhých průtahů obsadila pódium a dle očekávání začala hrát skladby z posledního alba. Mráz po zádech, slunce v duši, mračna na obzoru. Písně přicházely ve svém původním pořadí, a tak hned XXII otevřela set jedním z nejpůsobivějších momentů. Tarot, Krobot a: „K sobě se obraťte a na sobě pracujte jako na odkazu universální moudrosti [...] Od jednotlivců musí vzejít světlo celému světu. Světlo vaše.“ Pečlivě dávkovaná smrt a odraz, jehož náboj vydržel až do konce. V kostce vystihuje to, co činí hudbu Lvmen tak silnou a působivou - přináležitost k něčemu většímu, přesahujícímu. Brutální, ale humánní. Člověk, dějiny, věčný cyklus, otáčení kola, utažení šroubu. Už jen kvůli tomuto momentu by košická anabáze stála za to.

Vystoupení bylo neokázalé, prosté velkých gest, i když by si je kapela jejich formátu mohla dovolit - každý měl co dělat s vlastním ponorem do sebe samého, jako by Lvmen byli jen médiem. Drásavý řev a neúprosné bicí, kytary hromadného ničení. XXV, král a válka. Na plátně běžel bezpočet obrazů a koláže se promyšleně vrstvily, prolínaly, i když místy scházel zastřešující leitmotiv. Jednotlivé etapy ovšem obstály samy o sobě – jako třeba klasická smyčka se smrtkou a kosou. Malý, instantní zánik. Po necelé hodině bylo dílo dokonáno, dle stanoveného jízdního řádu. Skončit, odpočinout, zažehnout publikum o kus dál. Osobní je hudba, koncert pak promyšlená symfonie bez potřeby sblížení.