Černá elektro džungle IAMX

- Ahoj, můžu se zeptat, odkud jste a proč jste tady v Praze na IAMX?

- Jsme z Rakouska a na IAMX jezdíme všudemožně. Tohle je popatnácté.

Přemýšlela jsem, jaký typ lidí na takovémhle koncertě potkám, a těšila se na módní excesy, jako jsou vysoké cylindry, pomalované obličeje, černé záclonky a dlouhé emo-gotické pláště. Drtivá většina přítomných ale vypadala normálně, neumělecky. V první řadě stál párek typických středoškolských outsiderů – kluk v mikině a vyplandaných džínách se stydlivě předváděl před svou společnicí a tomu, kdo ho viděl, ho muselo být fakt líto. Tak kterej typ lidí na tyhle koncerty sakra chodí?

Všechny typy různých lidí, očividně. Po sále postávaly a posedávaly malé skupinky lidí i samotáři, žádná bujará davová zábava se nekonala. Vzpomněla jsem si na 9GAG vtípky na téma „forever alone“ a měla jsem chuť dění v klubu pauznout jako na obrazovce a přes nehybný screen vylepit velký nápis WE ARE THE FA PEOPLE. Chris Corner, introvert z povolání, přilákal do Roxy introverty, gaye, umělce s alternativním životním stylem, ale i outsidery, hipstery a další průměrné lidi.

Předskakoval švédský Moto Boy, který přišel na podium s kytarou a bez rozpaků vybalil sopránovou baladu. „To je chlap? To zpívá on?! Tak ten musí bejt kastrovanej!“ – „Přišel jsem vás rozproudit a našponovat. Zahřeju vás, protože IAMX vás dotáhne k vyvrcholení.“ Našponoval ale až moc, protože vyl jako zkroušený pes před domem hárající feny a obecenstvo z toho bylo značně ztuhlé. Trápil mikrofon, a přitom ho ani nepotřeboval – v jednu chvíli si stoupl před něj a s pocitem zadostiučinění skučel do obecenstva akusticky. Usmíval se při tom tak, že bylo jasné, že má hudbu opravdu rád; o něco radši než sám sebe. Nevím, z jakého důvodu si IAMX na turné Zvířecí impulzy vybral Mota, ale věřím, že někdo v obecenstvu bojoval s impulzem skočit na podium a vyjícího romantika vynést v zubech.

Možná je Moto Boy a dlouhá prodleva před vystoupením IAMX součást Cornerovy taktiky být pro fanoušky žádanou ikonou. Show Animal Impulses začala dekadentně a impulzivně titulní písničkou. Nejdříve se na třech obrazovkách nad podiem objevil znetvořený obraz polomrtvého srdce, pak zhasla světla a konečně se Cornerův obrys objevil na osvětleném plátně. Počkal si na dostatečný potlesk, vstoupil s lahví vína v ruce a úpadkově si z ní přihnul. Na černě namalované hrudi měl jen rozepnuté sako, na hlavě klobouk s černými brky, černé rukavice zdobila drobná černá peříčka. Po Cornerovi přišli basák/kytarista a klávesačky, které se objevily v čerstvém videoklipu I Come with Knives. Zatímco krátkovlasá Janine Gezang působila šíleně a roboticky, tygřice Sammi Doll ve svůdných nadkolenkách si podupáváním nožky podmanila pánské osazenstvo a napomádovaný Alberto Alvarez vyzařoval mužný sex appeal široko daleko.

Vyhublá figurka v klobouku uprostřed podia ovšem měla veškerou pozornost. Úvodní elektronické steny, Corner spustil svým dechberoucím hlasem, začal si strhávat pírka z rukavic jako pelichající orel a krmil jimi sálající publikum. Bylo to jako akt mezi podiem a obecenstvem. Nahoře hudebníci v transu dotvářející svými trhavými pohyby plnost zvuku a efektů, dole vzdychající masa těl očekávající odpověď. Corner se vydával až na okraj podia, kde natahoval ruku a provokoval dav, který se za ní rytmicky plazil. Zatímco na desce zní většina skladeb spíše usouženě a procítěně, naživo byly intenzivní, dráždivé. Animalita byla naplněna těsně pod okraj, když Corner s kytaristou popadli paličky a najednou stáli naproti sobě v bojovém postavení jako dva kusy masa. Živočišně, ale organizovaně bubnovali a vyplazovali na sebe jazyky, na čtvrtou dobu si třískali do paliček navzájem. Vypadalo to jako dětská hra na plácanou, která se cestou zvrhla. Corner vrhal z podia dychtivé pohledy i opocené ručníky, fanouškům předal i rozpitou lahev vína.

A při tom všem X zpíval o svém alternativním světě, nešťastné lásce a samotě a paradoxně především rozdával štěstí. „For all you lonely boys, I will be president,“ zpívali všichni unisono. Cornerův hlas ve výškách mrazil a bolel, křik oslovoval primitivní pudy, energické písničky roztančily až k radosti a plný, až příliš silný zvuk v teskné dekadenci spojoval osamělé duše.

„Celé to bylo takový sexistický. Předehra, gradace, vyvrcholení. Pak to končí a ty chceš víc, neúprosně se toho dožaduješ. Když to zhasne úplně, tak už jen ta postkoitální cigareta.“ A tu nám típli. Prý non-smoking…