Černočerná tma (Oddateee, Tummo a další v Rožnově)

Vyznavači temné strany síly si poslední březnovou sobotu dali dostaveníčko v rožnovském Vrahu. Legendární DIY instituce prochází rekonstrukcí a kvalitu nových oken se zdejší tým rozhodl otestovat koncertem, jehož početný line-up sliboval slzy, pot a krev. Hrát se začalo už před devátou, přece jen pět kapel je pět kapel a bez špuntů do uší by spořádaní obyvatelé přilehlého satelitu měli pro nekonečnou horečku sobotní noci pochopení jen chvíli. Když jsem dorazil, místní Mushrooms of Yuggoth byli zrovna v nejlepším, sál se pozvolna zaplňoval, syčely první lahváče. Hrubozrnná, ale melodická tvrďárna mě chytla na první dobrou, snad jen lopata by zasloužila víc prostoru. Sošný basák promine, ale kytara s bicíma vypadali, že si v pohodě vystačí sami. Komunikaci frontman omezil na nedbalé „Dik!“ a jelo se dál.

Vrchol večera přišel hned s druhou položkou programu. Dlouhá přestavba pódia měla svůj důvod, stejně tak tma, kterou blikající kontrolky aparátů prosvětlovaly jak houfy sjetých bludiček. K tomu válející se oblaka mlhy z agilního kouřostroje a skřehotavá zaklínadla místo zpěvu. Po vzoru Pattonova Tomahawku tam hoši na úvod šoupli rituální indiánskou znělku. A pak to přišlo. Předsunutá basa zpod pódia dirigovala dva kytarové černokněžníky. Rytmus bicích nepravidelně probublával skrze ambientní hlukovou bažinu, zkázu dokonávaly zhoubné elektronické pazvuky. Jako když na vás v lese mrkne nahá holka, která se přesně za dvě pikosekundy promění ve vlkodlaka a rozsápe vás. Chyběla jen komiksová bublina s typicky saudkovským „Arrrggh!“ Blues for the Redsun zhudebnili temnotu a kdo si doma zapomněl hnědé bezpečnostní trenky, měl problém.

V pauze jsem zkoukl vylepené fotky na chodbě a vyslechl úryvek debaty o klíčení semínek. Označení „Stoned Night“, kterým pořadatelé sobotní večer dekorovali, lze vykládat různě, což potvrdila i hlavní hvězda večera, americký rapper Oddateee, když v závěru svého setu nasypal do davu něco slov o „first class quality weed“. S kytaristou/basákem tvořili totálně nesourodou dvojku. Tmavý klobouk s širokou krempou a šála na jedné straně, potetovanej polonahej divočák z Bronxu na té druhé. Žádná bižutérie, žádné bitchezzz. Po intru s Iron Manem (ano, i na Black Sabbath došlo) odpálil Oddateee parádu 1973 a s řezanými riffy v zádech ukázal, jak taky může vypadat hip hop.

Takhle zvláštní beaty na MTV neuslyšíte, o nekompromisně hulákavé flow nemluvě. Mezi songy střídal čapky, hovořil o lásce, lidech a muzice, prostě o tom, o čem podle něj ten skutečný, ryzí hip hop je. Na můj vkus ale zbytečně tlačil na pilu. Nešlo o pozérství, ale scházela tomu větší přirozenost. S posledním trackem se kytarista vydal do davu a po čtyřiceti minutách promíchávání publika Oddateee vše utnul s tím, že už si svoje odehrál. Nakonec ale kývnul na přídavek. Lidi si řekli o Ricans a přiznám se, že teprve tady mě neposedný křikloun svým uvolněným projevem přesvědčil. Minifestival otrlého posluchače jsem uzavřel s brněnskými Tummo. Bytelný zvuk, kytara jak břitva a hrůzyplný vokál zpod hřívy tyčícího se obra. Přílivová vlna je slabé slovo. Möbius zo Žiliny příště. Hodina pokročila a na jeden večer bylo hlukové terapie až až.