Chutný předkrm aneb klubová noc United Islands

Čtvrteční hudební maraton se odehrával v přibližně dvaceti pražských klubech, které nabídly hudbu nejrůznějších žánrů, vybrat si tak dokázal prakticky každý. Zahájit večer s živelnou garážovou partičkou Wild Tides se zprvu jevilo jako skvělý plán, proklamovaný začátek vystoupení však nikoho příliš nevzrušoval - Přílivy líně pokuřovaly opření o improvizované pódium u cesty, zatímco zvukař pomalu rozbaloval své nádobíčko. Po více než hodinovém čekání nezbývalo než za zvuků úvodní skladby vyrazit dál. Vystoupení olomouckých Nylon Jail v žižkovském Paláci Akropolis bylo jasnou volbou, jedna z nejlepších koncertních kapel u nás si totiž připravila speciální vystoupení pro natáčení prvního koncertního DVD.

Po vstupu do sálu překvapila neprostupná tma, kdy se jednotliví členové formace pro jistotu ukrývali ještě za černou oponou. Záhy po instrumentálním intru se však intenzivně rozzářila světla a na pódiu se za zvuku No Way zjevil charismatický frontman Jiřin Jirák. Zprvu se staticky držel mikrofonu, aby o chvíli později odhodil kabát do davu a naplno opanoval celou scénu. Neskutečný drive koncertu podpořila vygradovaná dynamika skladeb - intimní balada One World okořeněná zvukem banja se v druhé polovině lámala pod útokem mohutné kytarové stěny. Kapitolou sama o sobě byla rarita Sailing the Soul, kdy se Jiřin proměnil v ďáblem posedlého kazatele. Tetování frontmana během písně Abscissa se dle očekávání stalo vrcholem večera, fanoušci se lačně nahrnuli k pódiu a sledovali, jak Jiřin bez sebemenšího zaváhání vystřihl celou skladbu. Zvuk tetovacího strojku nepůsobil ani v nejmenším rušivě, naopak se stal přirozenou součástí hudby. Další překvapení přinesla akustická verze Abscissa s křehkým ženským vokálem, archetyp milostného duetu - důkaz, že klidná a procítěná poloha Nylon Jail sedne stejně jako rozbouřené výboje.

Neméně intenzivní zážitek nabídli Gagarin v přeplněném sklepení Chapeau Rouge. Screamo, taneční elektronika a vypjaté angažované texty vyvolaly v přítomných doslova šílenství, pot se srážel na okolních stěnách a nad hlavami fanoušků proudila změť těl. Jistou zaměnitelnost skladeb vynahrazovalo ohromné nasazení kapely, početný dav postupně řídl, když slabé kusy odpadávaly únavou a zbylí stateční se striktně drželi textu „Chci dýchat vodu a pít vzduch“. Závěrečnou pohádku na dobrou noc přineslo Nákladové nádraží Žižkov, kde právě dohrávali set indiefolkoví Republic of Two a nadšený dav fanoušků je odmítal pustit z pódia.