Martin Řezníček | Články / Reporty | 21.01.2017
Grape 2015, Café V lese a naposledy Futurum. Tak probíhalo namlouvání a seznamování s lotyšským indie objevem Carnival Youth. Po třech koncertech se nabízí srovnávání a sumírování... Jen nesklouznout k mentorským tlachům.
O úvod večera se postarala kapela The Silver Spoons, složená z anglických hudebníků žijících v Praze. Začátek jejich koncertu byl lehce monotónní: „Ano, kluci umí hrát na kytary, ale charismatem by je překonal i pštros s hlavou v písku,“ chtělo se člověku utéct na bar a rozvinout podobně záštiplnou konverzaci. Gradující setlist ovšem unylý start bohatě vynahradil. Skladby nabraly na rozmanitosti a energii, když se indie rock smísil s téměř rock’n‘rollovými riffy a spaghetti westernem, a přešlapování pod pódiem na pár momentů vystřídala nesmělá tancovačka.
Střih, o půl hodiny později. Houf věrných followerů už se zalíbením hledí na vlasaté mladíky s téměř ještě teenagersky ochmýřenými bradami. (Je normální připadat si tady jako fotr před třicítkou?) Klávesák si vytáhl Černého Petra a první dvě písně bojuje s technikou, mezihru v úvodní Flowers přesto ustojí a pianová melodie rozjasní zaklenutý prostor. Brzo přichází na řadu i hitovka Connection Lost z druhé desky, doprovázená ženským sborem v publiku, a další skladby z téhož alba - rozhoupaná Seagulls on Bicycles nebo 1Q7/4, inspirovaná Murakamiho opusem 1Q84.
Novější materiál má minimálně stejný úspěch jako starší srdcovky, hymnou však navždy zůstává Never Have Enough, při níž kapela ani nemusí zpívat. Na přídavek se okamžitě vrací a roztančí chtivé publikum písní Sometimes, pak už se ale rozsvěcí světla a následuje přesun do mrazivé noci.
Kapela byla už po vydání svého debutu plně vyvinutou entitou a svoji dospělost stvrdila druhým studiovým albem Propeller, s nímž u nás udělala svoji poslední trojzastávku v Praze, Brně a Plzni. Nyní, po třičtvrtě roce, Carnival Youth nepřivezli krom vyměněného basáka nic nového, zároveň však neztratili nic ze svého mladického šarmu a opět vtáhli přítomné do nezastavitelného kolotoče lásky a přátelství. „WE ALL ARE YOUR FRIENDS.“
Carnival Youth (lv), The Silver Spoons
18. 1. 2017, Futurum Music Bar, Praha
foto © Filip Kůstka
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.