Články / Reporty

Carnival Youth: We all are your friends

Carnival Youth: We all are your friends

Martin Řezníček | Články / Reporty | 21.01.2017

Grape 2015, Café V lese a naposledy Futurum. Tak probíhalo namlouvání a seznamování s lotyšským indie objevem Carnival Youth. Po třech koncertech se nabízí srovnávání a sumírování... Jen nesklouznout k mentorským tlachům.

O úvod večera se postarala kapela The Silver Spoons, složená z anglických hudebníků žijících v Praze. Začátek jejich koncertu byl lehce monotónní: „Ano, kluci umí hrát na kytary, ale charismatem by je překonal i pštros s hlavou v písku,“ chtělo se člověku utéct na bar a rozvinout podobně záštiplnou konverzaci. Gradující setlist ovšem unylý start bohatě vynahradil. Skladby nabraly na rozmanitosti a energii, když se indie rock smísil s téměř rock’n‘rollovými riffy a spaghetti westernem, a přešlapování pod pódiem na pár momentů vystřídala nesmělá tancovačka.

Střih, o půl hodiny později. Houf věrných followerů už se zalíbením hledí na vlasaté mladíky s téměř ještě teenagersky ochmýřenými bradami. (Je normální připadat si tady jako fotr před třicítkou?) Klávesák si vytáhl Černého Petra a první dvě písně bojuje s technikou, mezihru v úvodní Flowers přesto ustojí a pianová melodie rozjasní zaklenutý prostor. Brzo přichází na řadu i hitovka Connection Lost z druhé desky, doprovázená ženským sborem v publiku, a další skladby z téhož alba - rozhoupaná Seagulls on Bicycles nebo 1Q7/4, inspirovaná Murakamiho opusem 1Q84.

Novější materiál má minimálně stejný úspěch jako starší srdcovky, hymnou však navždy zůstává Never Have Enough, při níž kapela ani nemusí zpívat. Na přídavek se okamžitě vrací a roztančí chtivé publikum písní Sometimes, pak už se ale rozsvěcí světla a následuje přesun do mrazivé noci.

Kapela byla už po vydání svého debutu plně vyvinutou entitou a svoji dospělost stvrdila druhým studiovým albem Propeller, s nímž u nás udělala svoji poslední trojzastávku v Praze, Brně a Plzni. Nyní, po třičtvrtě roce, Carnival Youth nepřivezli krom vyměněného basáka nic nového, zároveň však neztratili nic ze svého mladického šarmu a opět vtáhli přítomné do nezastavitelného kolotoče lásky a přátelství. „WE ALL ARE YOUR FRIENDS.“

Info

Carnival Youth (lv), The Silver Spoons
18. 1. 2017, Futurum Music Bar, Praha
foto © Filip Kůstka

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Síla představivosti (Laura Mvula)

redakce 17.10.2019

Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.

Lunchmeat 2019, letos s koninou

redakce 08.10.2019

Bludiště zvuků a světel, paprsky a plochy křižující prostor, pohled do neznáma a fascinace nalezeným. Objevování, kreativita, posouvání toho, co chápeme pod taneční hudbou.

Nadrobno nasekaní Black Midi

redakce 07.10.2019

Hulváti, ani nepozdraví, nepoděkují, ubezpečení, že jsme to nejlepší publikum na světě, se od nich nedočkáme, nanejvýš utrousí nějaké to gesto...