Články / Reporty

CTM 2019: Vytrváme?

CTM 2019: Vytrváme?

Jan Starý | Články / Reporty | 01.02.2019

Persistence:
1. The fact of continuing in an opinion or course of action in spite of difficulty or opposition.
1.1. The continued or prolonged existence of something.
(Oxford Dictionaries)



Kapitola I: Atavismus

Na obrovském projekčním plátně se jen lehce čeří voda. Přichází Maja Ratkje, dýchá, syčí, prská do mikrofonu a skládá z těch drobných zvuků členité, ale decentní a barvou vlastně obyčejné plochy. Připojuje se Katarina Barruk s lidovými nápěvy, které v nekonečných repeticích fungují jako zaříkávání.

Ve vystoupení Avant Joik se sráží formální čistota a čirý experiment. Švédka Barruk přímo navazuje na sánské zpěvy joik, sama patří mezi deset posledních uživatelů jedné formy sánštiny, Norka Ratkje už je dávno legendou mezi hudebními odvážlivci, ale nepřestává s hledáním nových výrazů. Na jedné straně tu stojí jednoduchá, autentická tradice, na druhé neustálý rušivý neklid.

Jejich souhra funguje extrémně dobře a nemá vedoucího. Zpěvy dávají celku strukturu, ruchy a šumy na pozadí předcházejí vzniku příliš snadné idylky, ale zároveň vlastně oslavují organičnost: namísto kutilských hrátek se synťáky, které jsou v tzv. experimentální hudbě obvyklé, Ratkje pracuje s konkrétními, vlastně přírodními zvuky. Podobně i minimalistická projekce Mattiho Aikia věnuje pozornost přírodě a přirozenosti nikoli formou bombastických scén, ale zachycením všedních maličkostí.

Tenhle rituál jako by byl prastarý, mimo čas. A dal by se poslouchat celé hodiny. Probíhá i čistě vokální duet potměšilé čarodějnice Ratkje a dobré víly Barruk. Pak obdivujeme taneční pohyby Švédky. Tajíme dech u hrdelního mručení Norky. Fascinovaně sledujeme, jak k experimentům přecházejí obě hudebnice. A chceme tu magii vidět znovu.


Kapitola II: Hluk a vřava

CTM hostí dudácký projekt. A není ze Skotska. Erwin Keravec je Bretaněc, který na festival přivezl své kvarteto Sonneurs: dvoje dudy a klarinetovité dechové nástroje bombard a trelombard. Hrají akusticky, což je jediné štěstí, ježto i tak z průrazného zvuku nástrojů zaléhá v uších.

Projekt přitom střídá celou řadu poloh: rozšířené techniky hraní na nástroje slouží k vytváření redukcionistických mikrozvuků i v kompozicích, které by mohly klidně znít na každém festivalu vážné hudby. Kvarteto hraje „čtyřkanálově“ z rohů sálu, dojde i na ohromující sólový set samotného Keravce, Colina Stetsona dudů. Nejčastější a nejvýraznější jsou ale nakonec polohy, kdy soubor čerpá z bretaňského folklóru a produkuje hlasité, epické hymny vzdáleně připomínající harmonikáře Kimma Pohjonena, které burcují k heroickým činům.

Do příští demonstrace se chci naučit na bretaňské dudy.


Kapitola III: Plastoví andělé

„Angelic.“ Krásný fracek Loke Rahbek stojí uprostřed, po stranách pod ním dva kumpáni s černými brýlemi: žena v černé, muž v bílé, mezi nimi palmové listy. Berghainem se rozléhají syntetické plochy, výbuchy hluku, taneční beaty. A samplované, deformované hlasy.

Je to těžký, ubíjející poslech. Pokud je hitem dneška post-klub, projekt Croatian Amor je anti-klub, hudba rozkročená někde mezi písničkou, tancem a amorfním experimentem. Málo rytmický, málo chytlavý, málo průrazný; moc hlučný, moc emocionální.

Málo projektů vypovídá tak dobře o současnosti. Croatian Amor spojuje protiklady touhy po emocích a odcizení, přirozenosti a umělosti, krásy a ošklivosti, samoty a informačního přehlcení. Hudba je zároveň agresivní a dojímavá, opravdová a falešná. Ve své nepřístupné originalitě se vyhýbá klišé, do které jiné projekty s podobnými ambicemi snadno spadají. Dekonstrukce synth popu, industrialu, post-punku, hluku. Jediný případ burialovské manipulace s hlasy, který nezní jako epitomé. A opět, i když by se snad projekt dal formálně zařadit k post-klubu nebo power ambientu, náboj je tak jiný.

Stát zmáčknutý v davu před berghainskými věžemi byl zvláštní zážitek, svým způsobem i utrpení. Ty nejsinější dojmy nebývají vždy ty nejzábavnější.

Info

CTM Festival 2019
25. 1. - 3. 2. 2019
Berlín, Německo
fb událost

foto © Udo Siegfriedt

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Sub Focus – kdo chodí na starý djs?

Vadim Petrov 19.01.2020

Sub Focus nastoupí, potřese Bifidovi rukou a vypálí Rock It v double dropu s Take You Higher od Wilkinsona, synergické double dropy padají jeden za druhým téměř bez ustání.

Povolený sentiment na Balkáně (Božo Vrećo)

Ana Fligić 31.12.2019

Typické dlouhé vlasy, dramatický make-up, plnovous, elegantní, nejčastěji vlastnoručně navržené šaty, vysoké podpatky. Sevdah v Bělehradu.

Něco mezi (J.I.D)

Daniel Nádler 23.12.2019

Nevím, jestli zrovna tahle situace mu dodala kuráž nebo co se v něm zlomilo, ale pak bylo všechno jinak.

Náboženství: Island (Árstíðir)

Aneta Kohoutová 16.12.2019

Celým večerem se nese velký důraz na kořeny a pospolitost, chvílemi se v téhle situaci cítím trochu stísněně jako na sektářském kázání, do poznámek si píšu - guru feeling.

Bert & Friends jsou SUPR

Andrea Bodnárová 14.12.2019

Bezčasá benzinka se zjevuje v neonové záři a v místnosti nad ní jsou plyšová chlupatá křesla a misky s tutti frutti žvýkačkami.

Nikdy nejste doopravdy sami (Planes Mistaken for Stars)

Lukáš Grygar 12.12.2019

Středa dopoledne, hraje mi Neil Young, deska Broken Arrow, kterou zakládající kytarista Planes Mistaken for Stars považoval za trestuhodně nedoceněnou.

Tváře povědomé i nepřítomné (PAF Olomouc)

Viktor Palák 10.12.2019

„Po pravdě – nevim,“ odvětila jedna z porotkyň Chalupeckého ceny Vjera Borozan, když se jí moderátoři zeptali, zda se opravdu baví, anebo zda to jen předstírá...

Na kusy (Cult of Luna & spol.)

Jakub Koumar 09.12.2019

The Fall. Světla žhnou a gradující hudba jako by trhala kusy sebe sama a ty padají z pódia do hlediště.

Více lidskosti (Holly Herndon)

Natálie Zehnalová 09.12.2019

Sedm lidí a jedna umělá inteligence zaplnili industriální budovu Kraftwerku odzbrojující dávkou energie, křehkosti a lidskosti.

Pestré farby neo-soulu (Jordan Mackampa)

Jonáš Sudakov 08.12.2019

V obyčajnom šedom svetri a s drobnou zimnou čiapkou sa podobá na Marvina Gayea nielen vizuálne, ale v jeho tvorbe je počuť aj dušu tejto legendy.