Články / Reporty

CTM 2019: Vytrváme?

CTM 2019: Vytrváme?

Jan Starý | Články / Reporty | 01.02.2019

Persistence:
1. The fact of continuing in an opinion or course of action in spite of difficulty or opposition.
1.1. The continued or prolonged existence of something.
(Oxford Dictionaries)



Kapitola I: Atavismus

Na obrovském projekčním plátně se jen lehce čeří voda. Přichází Maja Ratkje, dýchá, syčí, prská do mikrofonu a skládá z těch drobných zvuků členité, ale decentní a barvou vlastně obyčejné plochy. Připojuje se Katarina Barruk s lidovými nápěvy, které v nekonečných repeticích fungují jako zaříkávání.

Ve vystoupení Avant Joik se sráží formální čistota a čirý experiment. Švédka Barruk přímo navazuje na sánské zpěvy joik, sama patří mezi deset posledních uživatelů jedné formy sánštiny, Norka Ratkje už je dávno legendou mezi hudebními odvážlivci, ale nepřestává s hledáním nových výrazů. Na jedné straně tu stojí jednoduchá, autentická tradice, na druhé neustálý rušivý neklid.

Jejich souhra funguje extrémně dobře a nemá vedoucího. Zpěvy dávají celku strukturu, ruchy a šumy na pozadí předcházejí vzniku příliš snadné idylky, ale zároveň vlastně oslavují organičnost: namísto kutilských hrátek se synťáky, které jsou v tzv. experimentální hudbě obvyklé, Ratkje pracuje s konkrétními, vlastně přírodními zvuky. Podobně i minimalistická projekce Mattiho Aikia věnuje pozornost přírodě a přirozenosti nikoli formou bombastických scén, ale zachycením všedních maličkostí.

Tenhle rituál jako by byl prastarý, mimo čas. A dal by se poslouchat celé hodiny. Probíhá i čistě vokální duet potměšilé čarodějnice Ratkje a dobré víly Barruk. Pak obdivujeme taneční pohyby Švédky. Tajíme dech u hrdelního mručení Norky. Fascinovaně sledujeme, jak k experimentům přecházejí obě hudebnice. A chceme tu magii vidět znovu.


Kapitola II: Hluk a vřava

CTM hostí dudácký projekt. A není ze Skotska. Erwin Keravec je Bretaněc, který na festival přivezl své kvarteto Sonneurs: dvoje dudy a klarinetovité dechové nástroje bombard a trelombard. Hrají akusticky, což je jediné štěstí, ježto i tak z průrazného zvuku nástrojů zaléhá v uších.

Projekt přitom střídá celou řadu poloh: rozšířené techniky hraní na nástroje slouží k vytváření redukcionistických mikrozvuků i v kompozicích, které by mohly klidně znít na každém festivalu vážné hudby. Kvarteto hraje „čtyřkanálově“ z rohů sálu, dojde i na ohromující sólový set samotného Keravce, Colina Stetsona dudů. Nejčastější a nejvýraznější jsou ale nakonec polohy, kdy soubor čerpá z bretaňského folklóru a produkuje hlasité, epické hymny vzdáleně připomínající harmonikáře Kimma Pohjonena, které burcují k heroickým činům.

Do příští demonstrace se chci naučit na bretaňské dudy.


Kapitola III: Plastoví andělé

„Angelic.“ Krásný fracek Loke Rahbek stojí uprostřed, po stranách pod ním dva kumpáni s černými brýlemi: žena v černé, muž v bílé, mezi nimi palmové listy. Berghainem se rozléhají syntetické plochy, výbuchy hluku, taneční beaty. A samplované, deformované hlasy.

Je to těžký, ubíjející poslech. Pokud je hitem dneška post-klub, projekt Croatian Amor je anti-klub, hudba rozkročená někde mezi písničkou, tancem a amorfním experimentem. Málo rytmický, málo chytlavý, málo průrazný; moc hlučný, moc emocionální.

Málo projektů vypovídá tak dobře o současnosti. Croatian Amor spojuje protiklady touhy po emocích a odcizení, přirozenosti a umělosti, krásy a ošklivosti, samoty a informačního přehlcení. Hudba je zároveň agresivní a dojímavá, opravdová a falešná. Ve své nepřístupné originalitě se vyhýbá klišé, do které jiné projekty s podobnými ambicemi snadno spadají. Dekonstrukce synth popu, industrialu, post-punku, hluku. Jediný případ burialovské manipulace s hlasy, který nezní jako epitomé. A opět, i když by se snad projekt dal formálně zařadit k post-klubu nebo power ambientu, náboj je tak jiný.

Stát zmáčknutý v davu před berghainskými věžemi byl zvláštní zážitek, svým způsobem i utrpení. Ty nejsinější dojmy nebývají vždy ty nejzábavnější.

Info

CTM Festival 2019
25. 1. - 3. 2. 2019
Berlín, Německo
fb událost

foto © Udo Siegfriedt

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Cestopisy v podaní GenotPresents

Lucia Banáková 30.07.2020

Cez powerambient skrz vesmír, oceán a ostrov až na berlínske techno a späť do Prahy. GenotPresents ovládli Archu.

Nejlíp se tančí za deště (Okolojeles)

Michaela Peštová 29.07.2020

Je jedno, jestli máme srdce zlomené láskou nebo usychajícími lesy okolo. Potřebujeme místa, kde své vize nemusíme pořád dokola obhajovat.

Dobrá rozhodnutí (VlčkoviceFest)

Fomas 28.07.2020

První pohled na spoustu dětí, bosých nohou a žen bez podprsenek dával tušit, že opravdu půjde o hodně uvolněnou akci.

V kuchyni pod stolem, v atomovém krytu Simony Blahutové

prof. Neutrino 07.07.2020

Průvodcem výstavy je figurka legendární multifunkční hračky - Igráčka, jež neodmyslitelně patřila k povinné výbavě socialistické mládeže.

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.