Články / Reporty

Dráždivá dokonalost (Silent Night: Kassel Jaeger)

Dráždivá dokonalost (Silent Night: Kassel Jaeger)

Jan Starý | Články / Reporty | 29.11.2018

Série Silent Night si vybudovala jméno „spacími“ koncerty, na nichž diváci přenocují v sále, zatímco jim k tomu hraje ambient, drone, field recordings a podobné klidné styly. Ty ale tvoří jen polovinu programu. V první, samostatně přístupné části probíhají klasická vystoupení špičkových hudebníků z těchto oblastí, které často čeká v Ponci první české vystoupení vůbec. Tentokrát tuto úlohu – spací část obstarávala japonská „hráčka na vodu“ Tomoko Sauvage a český experimentátor Stanislav Abrhám – zastal Francouz Francois Bonnet. Ten je pod pseudonymem Kassel Jaeger spojený především se skvělým labelem Editions Mego a patří v kontextu mistrů abstraktní hudby mezi ty mladší, i když co se renomé (a prestižních kolaborací) týče, za těmi staršími nijak nezaostává.

Jeho tvorba zpravidla inklinuje k nepravidelným elektroakustickým plochám, jejichž hloubka kontrastuje s praskáním a hlučením na povrchu, na Silent Night si ale připravil nečekaně lyrický set. Výchozím bodem byl snad jen dech, z nějž Bonnet citlivě sochal prchavé filigránské struktury rozvíjené nečekaně, a přece podle jakési vnitřní logiky. Křehké kompozice a jemný, až flétnovitý zvuk jako by v poklesech intenzity vybízely posluchače, ať nastraží uši a přistoupí blíž, aby mu nic neuniklo.

Intimní, ale také cizí hudbě ještě napomáhalo výtvarné pojetí prostoru, ve kterém „tiché noci“ vynikají. V principu jednoduchá kombinace zavěšených igelitů a chytrého nasvícení oranžovými světly vytvořila atmosféru, kde se výhled do digitální budoucnosti spájel s atavistickým klidem v zamlžené jeskyni.

Perfektní úvod se ale posléze rozmělnil. Bonnet pracoval nečekaně s elektrickou kytarou, která místy posouvala jinak nekonkrétní náladu až ke standardnímu překrásnělému ambientu. Především ale úplně nezvládl usměrnit vývoj setu a sklouzával k přílišné pestrosti, takže než jsem se ponořil do jedné polohy, vystřídala ji jiná. I nadále vyčnívaly z celku dokonalé pasáže, zejména když dominovaly (zřejmě) čistě elektronické zvuky, ale nedotaženost setu byla zkrátka frustrující. Je těžké užívat si dobrou hudbu bezprostředně po té geniální.

Info

Silent Night#16
24. 11. 2018 Divadlo Ponec, Praha

foto © Libor Galia, Radio Wave

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

House (není) pro starý? (Ross from Friends)

redakce 18.05.2019

Outsider house plný drobných glitchů a neuhlazených samplů držel pevné tempo, zaťatý groove a hra s intenzitou ve skladbě Project Cybersyn...

Vražedné tempo (Anifilm 2019)

redakce 15.05.2019

Kino Světozor má pořád stejně specifické aroma, květnové počasí v Třeboni je pořád stejně matoucí a řada u asijského okýnka je pořád stejně dlouhá?

Donaufestival 2019: Co bylo nejvíc

redakce 09.05.2019

Donaufestival je pravidelně sázkou na kvalitní dramaturgii zasazenou do kulis historického rakouského městečka Kremže. Co bylo letos tím nejlepším? Nejen koncerty...

Tradice a progres, ruku v ruce (GoGo Penguin)

redakce 02.05.2019

Mrštné pianové kudrlinky v hravém songu Window přehazovaly otěže z jednoho nástroje na druhý, až se rozeběhly každý jinou cestou, stále však dokonale sehrané.

Pryč s hranicemi (Coilguns, Wrong, Or)

redakce 28.04.2019

Vlasatí řízci, těžkotonážní riffy a skučivá sóla, Wrong vrátili koncert do zajetých kolejí headbangingu a poga s jasným rozdělením pozic.

Pastelové barvy krve Goblin

redakce 17.04.2019

Pastelové barvy, jemná klišé, ostré nože, cákance krve a béčkové, rudomodré mysteriózno. Claudio Simonetti a jeho Goblin.

Trápení kokainové kočičky (Tess Parks)

redakce 15.04.2019

Koncert Tess Parks nenabídl zrovna moc argumentů, proč tuhle slečnu raději neposlouchat doma. Nabídl ale jednu neodbytnou otázku. Jenom jednu?

Moravské lidovky? Jedině s americkým přízvukem. (Dálava)

redakce 12.04.2019

Zcela zásadní byly nápadité instrumentace charakterizované elektrickou či akustickou kytarou Arama Bajakiana (John Zorn, Lou Reed, Diana Krall). Staré melodie, nová podání. Dálava.

Nejen na vlně italského diska (CPH:DOX)

redakce 04.04.2019

Tentokrát mezi Munchovým výkřikem a přiléhavými blyštivými oblečky. CPH:DOX naposledy.

Charismatický introvert (Night Lovell)

redakce 02.04.2019

Night Lovellův hluboký a místy až strašidelný hlas v člověku obvykle dokáže rozpohybovat samotné vnitřní orgány.