Články / Reporty

Efterklang a jejich lekce nostalgické intimity

Efterklang a jejich lekce nostalgické intimity

David Loch | Články / Reporty | 20.05.2013

Před dvěma lety probudila dánská kapela Efterklang MeetFactory koncertní šňůrou k albu Magic Chairs, tentokrát se rozhodli pro Palác Akropolis. Tam publiku představili dosud poslední počin Piramida. Povedlo se vzbudit zájem publika i přes rozporuplné recenze alba?

Chladně osvětlené podium nejprve patřilo hudebnímu projektu Mikoláše Růžičky, známého svým působením v akusticko-popových Republic of Two. Kapela Piano si během vystoupení dokázala na svoji stranu naklonit dosud ne zcela zaplněné prostory Paláce Akropolis. Jejich temně-romantickou sondu do tajů hustých lesů umocňovalo osvětlení, bez něj by zřejmě skladby neměly až takový účinek. Zejména díky předvídatelné struktuře skladeb: pomalý rozjezd, změna melodie, vybuzený maras, který strhne, ale pak střih a veškerá energie v bezedném kotlíku. Na reakcích publika bylo ovšem znát, že si skupinu oblíbilo.

Efterklang, jež sem zavál projekt EuroConnections, se představili v tradiční koncertní šestici. Základ tvořený Casperem Clausenem, Madsem Brauerem a Rasmusem Stolbergem doplnili ještě další tři hudebníci. Kdo má album Piramida v oblíbených, ten se chytal už na Hollow Mountain a Apples, ke kterým vznikly i velmi podařené klipy. Tah podpořit Clausenův charismatický zpěv vokalistkou Katinkou Vindelevovou se ukázal jako šťastný. Když se k jejich eufonické akrobacii navíc připojily decentní tóny ostatních nástrojů a vyprecizovaný tlukot bicích Tatua Rönkkö, bylo obtížné nepropadnout snové ladnosti. Poetičnost celého večera umocnil Clausen asi v polovině koncertu. Poté, co se vrátil zpoza podia s kartónovou krabicí s nápisem „from“, začal nahlas číst (i velice slušnou češtinou) dopisy od Berlíňanů a lidí z dalších měst. Všechny byly adresovány návštěvníkům pražského koncertu. Po přečtení jednoho vzkazu se dokonce přihlásil adresát/ka v publiku. Ať už dokumentem The Ghost of Piramida nebo pošťáckou výpomocí, je znát, že Efterklang si potrpí na různorodou seberealizaci a navazování intenzivnějšího kontaktu s fanoušky. Po korespondenční vložce se v upevňování familiární atmosféry pokračovalo už „jen“ hudbou a doplňkovými projekcemi. Kámen úrazu tkvěl v jediném. Zejména poslední části koncertu působily uloudaně a nezáživně, pro scénickou kvalitu alba Piramida se více hodí divadelní nebo orchestrální prostory. Mnohé lze vyvodit i z absence orchestru, který kapelu obvykle doprovází.

Důvodem k rozhýbání kostí a hřmotnému aplausu byly dvě povedené vzpomínky na album Magic Chairs z roku 2010. Při skladbách Modern Drift a afrikánsky znějící Raincoats se sál spokojeně rozvlnil. Očekávalo se tedy velké finále. To nicméně patřilo poklidnějšímu a táhlému repertoáru, pročež někteří zvolili předčasný odchod, nejednalo se však o kolektivní záležitost.

Kodaňským Efterklang čtvrteční koncert nicméně vyšel. Odsunout hudební složku na druhou kolej, a přitom zaujmout mediací a přívětivou koketérií s publikem? To se povede málokomu.

Info

Efterklang (dk)
16. 5. 2013, Palác Akropolis, Praha

foto © Thomas Jauk

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.

Magické harmonie (Hackedepicciotto)

Jakub Koumar 17.02.2020

Uspořádat dobrý koncert je tak trochu alchymie, při níž se vždy musíte na něco spolehnout. Na co se spolehnul tenhle večer v Kaštanu?

Pomalý rozjezd, silný závěr – The Legendary Pink Dots

Vojtěch Podjukl 16.02.2020

V úvodu setu kazil dojem příliš hlasitý beat, basů mohlo být taky méně. Rozpačitě působily i prostoje mezi písněmi. Co bylo pak?

Žánrový cross mejdan s Indies Scope

Adéla Poláková 16.02.2020

Očekávaně dobře obstojí i DVA, které lze taky vidět po delší odmlce. Jejich světový hravý pop dokreslují animace Markéty Lisé... Oslava v Sonu byla opulentní.

Kytarovky vládnou všem aneb New Czech Indie Night

Maria Pyatkina 16.02.2020

„Grime vládne všem,“ tvrdíme v aktuálním Full Moonu, což možná platí pro Velkou Británii, ale v Česku vládnou kytarovky.

Všichni jednou umřeme (Hrubá hudba)

Adéla Poláková 13.02.2020

Beznadějně vyprodaný Kabinet Múz se pomalu plní. Zastoupeny jsou všechny věkové kategorie a ti starší si suverénně berou židle do předních řad.

Bizarní burleska (Lindemann)

Jiří Vladimír Matýsek 12.02.2020

Do Prahy přijel frontman Rammstein Till Lindemann se svým úchylným cirkusem. Bylo to málo, nebo dost?

Na kolech blackmetalových kolotočářů (Abbath)

Kremace 10.02.2020

Abbath pokračuje v odvykačce a šíří povědomí o poslední desce Outstrider a šestnáctá zastávka na evropské tour byla bez známek vysílení.

Nejen pro krajany - Altın Gün

Akana 09.02.2020

Nizozemsko-turecký sextet Altın Gün zaplnil Akropoli takříkajíc až po bidýlko především zásluhou místní turecké komunity.

Když rozbijete Teepee u oceánu

Sabina Coufalová 06.02.2020

Teepee přeskočili škatulku dream popu či romantického indie, kdy stavěli především na něžném vokálu, dvou kytarách a pár efektech.