Jan Starý | Články / Reporty | 18.04.2018
„Tohle je jeden z našich nejoblíbenějších klubů,“ vykřikuje bubeník a nepravděpodobný frontman Martin Hornveth a není důvod mu nevěřit. Jaga Jazzist hýří od prvních chvil barvami, co se týče zvuku i světel na scéně, a do lehce cirkusového Lucerna Music Baru, kde hrají už počtvrté, zapadají dokonale. Zaplněný sál jim během několika minut zobe z hrsti, jásá, hecuje a tančí. Není divu.
Zvuk osmičlenné kapely ohromuje. Všeho je hodně: dechů, kytar, synťáků, a přece vzniká celek, který často ztělesňuje hudební a hudebnickou dokonalost. Progresivní jazz s prvky postrocku a elektroniky? Jako by na tom záleželo. Jde především o barevnou, hravou absolutní hudbu, ve které prýští energie a euforie čistě ze vztahů mezi jednotlivými složkami, jejich přelévání, vývoje a zániku. Tady není místo na individuální exhibice, osm špičkových hudebníků hraje pro kapelu, nikoli pro sebe. Paradoxně nakonec mezi všemi melodickými nástroji vynikají nejvíce bicí, a to nejen díky zlámaným rytmům, které komplikují jinak plynulý vývoj skladeb a vytvářejí v nich solidní napětí, ale také díky celkovému showmanství bubeníka.
Ostatní nástroje mají spíš svoje chvilky slávy, když přehrávají nejchytlavější zlomy skladeb (opět k patřičnému nadšení diváků) – hraje se především z posledních a nejlepších desek Starfire a One-Armed Bandit, střídají se tedy skladby s výraznějšími synťáky (nádherný analogový „umělý“ zvuk!) a kusy s melodickými dechy. A živé provedení je samozřejmě vzhledem k hutnému zvuku intenzivnější, strhává, nutí kývat se do rytmu.
fotogalerie z koncertu tady
Jenže hlasitost má i negativní stránku. Subtilnější dechové nástroje a zejména vibrafon i přes vynikající zvuk trochu zanikají mezi kytarami, takže se ztrácí tak důležité nuance skladeb. A zároveň je té preciznosti prostě moc. Celá show je tak dokonale zvládnutá, že se časem, i přes vše zmíněné, vkrádá dojem sterility. Chybí překvapení, chybí riziko. Když Martin Hornverth ke konci říká, že jsme jeho nejoblíbenější publikum, už to působí naučeně. Tohle je tedy škraloup, kvůli kterému nebyl pražský set Jaga Jazzist nezapomenutelný, ale „jen“ skvělý.
Jaga Jazzist (no)
5. 3. 2018, Lucerna Music Bar, Praha
foto © Olga Staňková
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.