Články / Reporty

Floridská nadílka špinavého rapu (Pouya + Shakewell)

Floridská nadílka špinavého rapu (Pouya + Shakewell)

Daniel Nádler | Články / Reporty | 11.10.2018

Floridský hiphopový underground je na svém vrcholu a tak se není co divit, že pražské kluby přiváží jeho hlavní představitele. Není to tak dávno, co tu byl Ghostemane, Fat Nick či Ramirez, tentokrát se zastavil v Roxy Pouya a jeho parťák Shakewell. Dvě jména, která se zásadně podílí na formování aktuálního zvuku tamní scény. A bylo vyprodáno.

Nejdříve se představil DJ WYBMF. Tomu se sice nedařilo s publikem komunikovat, nebo nechtělo, nicméně tučnost jižanských basů se rovnala jeho váze, takže člověk hned věděl, že je tu správně. Pak naběhl na pódium mohutný Shakewell. Tenhle velký chlapák připomíná spíše věrného fanouška Burger Kingu, ale ve chvíli, kdy se postaví s upletenými copánky a sto dvaceti kilogramy na stage, má to odzbrojující charakter. Vzápětí se objevil hlavní aktér Pouya, ležérně upravený vyhublý běloch, který dovezl nový materiál z desky Five Five. A od prvního tracku se publika zmocnila vášnivá, až zuřivá nálada, takže člověk byl i během klidných tracků jako Void nebo Weighing on Me vtahován do víru polonahých lidí burcujících ostatní k moshpitu. Shakewell byl celou hodinu a půl Pouyovi oporou, byl tím, kdo jistí z druhé řady, ale i tak došlo na jeho autorský tvrdý hit Leglock z posledního mixtapu.

Jeden track za druhým bombardoval diváky. Přirozenost a sehranost dvojice byla tak působivá, že překračovala hranice hudební spolupráce, spíš vypadali jako bratři, malej a velkej. V polovině programu přišla řada na starší hitovky, popřípadě kolaborace. Pouya nezapomněl zabrouzdat do nahrávek s Fat Nickem či $uicideBoy$, posléze si střihli s Shakewellem jejich Scrubs. Všechno vrcholilo vodou stříkající na upocené fanoušky, botami létajícími vzduchem a jedinci prchajícími z objetí ochranky, když jedinou únikovou cestou byl skok zpátky do moshpitu.

Pouya, který ukázal, jak technicky kvalitní rapper dokáže být i naživo, opustil prostor za zvuků hudby svých zesnulých přátel. Na závěr vyčerpávajícího vystoupení totiž vzdala celá Roxy hold nedávno tragicky zesnulému XXXTentacionovi a Lil Peepovi. Z plných plic fanoušci křičeli nejen refrény dnes už ikonických skladeb typu Beamer Boy nebo Moonlight, ale celé sloky. Jedno tělo a jedna duše.

Info

Pouya (us) + Shakewell (us)
7. 10. 2018, Roxy, Praha

foto © Filip Kůstka (Fource.cz)

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Blues Alive: Neobyčejní a obyčejní

Jiří Vladimír Matýsek 16.11.2019

Blues is life, blues is alive (and well). A taky může nabývat spousty podob.

Hey, How Ya Doin’? (De La Soul)

David Bláha 15.11.2019

De La Soul předváděli veteránsky bezchybný rap poháněný roky prověřenými beaty. Setlist ale nebyl nostalgickým přehráváním debutové desky...

Blues Alive: Třikrát jinak. A The Stooges

Jiří Vladimír Matýsek 15.11.2019

Personal Jesus od Depeche Mode nebyla ten večer jediná píseň, která na bluesových pódiích moc často nezní.

O čem stojí za to zpívat (The Lumineers)

Anna Valentová 12.11.2019

The Lumineers předvedli show adekvátní svému jménu, přesto celému večeru chyběl nějaký skutečně výjimečný moment.

Hádanky z Utrechtu #4: Všechno je, jak má být

Michal Pařízek 11.11.2019

O duchu ve stroji se bavíme staletí, Holly Herndon to dokázala obrátit vzhůru nohama – pomocí strojů vytvořila emoce tak důvěrné...

Hádanky z Utrechtu #3: Chicago rulez!

Michal Pařízek 10.11.2019

Hudebně někde mezi free jazzem, gospelem a zuřivým art punkem, nasazením i napětím nepříliš daleko od Algiers například? Silná slova ze silného místa.

Poslouchat až do rána (Becca Stevens)

Karolina Veselá 10.11.2019

Největší obdiv ale putoval k hlavní hvězdě večera. Mezi Beccou Stevens z nahrávek a tou, co stála na pódiu, nebyl jediný slyšitelný rozdíl.

Hádanky z Utrechtu #2: O hvězdách a světle

Michal Pařízek 09.11.2019

Zajímalo by mě, zda v té době už věděla, že o pár hodin později ve vloženém a do poslední chvíle utajeném slotu vystoupí taková hvězda jako Björk.

Dřevo a témbr: Michael Gordon na Strunách podzimu

Jan Starý 08.11.2019

Na festivalu Struny podzimu se každoročně najde i pár událostí, které jdou nad rámec preciznosti a dobrého vkusu k něčemu skutečně zásadnímu...

Hádanky z Utrechtu I.: Las reinas

Michal Pařízek 08.11.2019

La Bruja del Texcoco může zavánět queer burleskou, ale takové je Mexiko – trocha šuntu a šarlatánství protřepaná s kouzelnou nadsázkou. Mexiko v Utrechtu.