Články / Reporty

Floridská nadílka špinavého rapu (Pouya + Shakewell)

Floridská nadílka špinavého rapu (Pouya + Shakewell)

Daniel Nádler | Články / Reporty | 11.10.2018

Floridský hiphopový underground je na svém vrcholu a tak se není co divit, že pražské kluby přiváží jeho hlavní představitele. Není to tak dávno, co tu byl Ghostemane, Fat Nick či Ramirez, tentokrát se zastavil v Roxy Pouya a jeho parťák Shakewell. Dvě jména, která se zásadně podílí na formování aktuálního zvuku tamní scény. A bylo vyprodáno.

Nejdříve se představil DJ WYBMF. Tomu se sice nedařilo s publikem komunikovat, nebo nechtělo, nicméně tučnost jižanských basů se rovnala jeho váze, takže člověk hned věděl, že je tu správně. Pak naběhl na pódium mohutný Shakewell. Tenhle velký chlapák připomíná spíše věrného fanouška Burger Kingu, ale ve chvíli, kdy se postaví s upletenými copánky a sto dvaceti kilogramy na stage, má to odzbrojující charakter. Vzápětí se objevil hlavní aktér Pouya, ležérně upravený vyhublý běloch, který dovezl nový materiál z desky Five Five. A od prvního tracku se publika zmocnila vášnivá, až zuřivá nálada, takže člověk byl i během klidných tracků jako Void nebo Weighing on Me vtahován do víru polonahých lidí burcujících ostatní k moshpitu. Shakewell byl celou hodinu a půl Pouyovi oporou, byl tím, kdo jistí z druhé řady, ale i tak došlo na jeho autorský tvrdý hit Leglock z posledního mixtapu.

Jeden track za druhým bombardoval diváky. Přirozenost a sehranost dvojice byla tak působivá, že překračovala hranice hudební spolupráce, spíš vypadali jako bratři, malej a velkej. V polovině programu přišla řada na starší hitovky, popřípadě kolaborace. Pouya nezapomněl zabrouzdat do nahrávek s Fat Nickem či $uicideBoy$, posléze si střihli s Shakewellem jejich Scrubs. Všechno vrcholilo vodou stříkající na upocené fanoušky, botami létajícími vzduchem a jedinci prchajícími z objetí ochranky, když jedinou únikovou cestou byl skok zpátky do moshpitu.

Pouya, který ukázal, jak technicky kvalitní rapper dokáže být i naživo, opustil prostor za zvuků hudby svých zesnulých přátel. Na závěr vyčerpávajícího vystoupení totiž vzdala celá Roxy hold nedávno tragicky zesnulému XXXTentacionovi a Lil Peepovi. Z plných plic fanoušci křičeli nejen refrény dnes už ikonických skladeb typu Beamer Boy nebo Moonlight, ale celé sloky. Jedno tělo a jedna duše.

Info

Pouya (us) + Shakewell (us)
7. 10. 2018, Roxy, Praha

foto © Filip Kůstka (Fource.cz)

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

House (není) pro starý? (Ross from Friends)

redakce 18.05.2019

Outsider house plný drobných glitchů a neuhlazených samplů držel pevné tempo, zaťatý groove a hra s intenzitou ve skladbě Project Cybersyn...

Vražedné tempo (Anifilm 2019)

redakce 15.05.2019

Kino Světozor má pořád stejně specifické aroma, květnové počasí v Třeboni je pořád stejně matoucí a řada u asijského okýnka je pořád stejně dlouhá?

Donaufestival 2019: Co bylo nejvíc

redakce 09.05.2019

Donaufestival je pravidelně sázkou na kvalitní dramaturgii zasazenou do kulis historického rakouského městečka Kremže. Co bylo letos tím nejlepším? Nejen koncerty...

Tradice a progres, ruku v ruce (GoGo Penguin)

redakce 02.05.2019

Mrštné pianové kudrlinky v hravém songu Window přehazovaly otěže z jednoho nástroje na druhý, až se rozeběhly každý jinou cestou, stále však dokonale sehrané.

Pryč s hranicemi (Coilguns, Wrong, Or)

redakce 28.04.2019

Vlasatí řízci, těžkotonážní riffy a skučivá sóla, Wrong vrátili koncert do zajetých kolejí headbangingu a poga s jasným rozdělením pozic.

Pastelové barvy krve Goblin

redakce 17.04.2019

Pastelové barvy, jemná klišé, ostré nože, cákance krve a béčkové, rudomodré mysteriózno. Claudio Simonetti a jeho Goblin.

Trápení kokainové kočičky (Tess Parks)

redakce 15.04.2019

Koncert Tess Parks nenabídl zrovna moc argumentů, proč tuhle slečnu raději neposlouchat doma. Nabídl ale jednu neodbytnou otázku. Jenom jednu?

Moravské lidovky? Jedině s americkým přízvukem. (Dálava)

redakce 12.04.2019

Zcela zásadní byly nápadité instrumentace charakterizované elektrickou či akustickou kytarou Arama Bajakiana (John Zorn, Lou Reed, Diana Krall). Staré melodie, nová podání. Dálava.

Nejen na vlně italského diska (CPH:DOX)

redakce 04.04.2019

Tentokrát mezi Munchovým výkřikem a přiléhavými blyštivými oblečky. CPH:DOX naposledy.

Charismatický introvert (Night Lovell)

redakce 02.04.2019

Night Lovellův hluboký a místy až strašidelný hlas v člověku obvykle dokáže rozpohybovat samotné vnitřní orgány.