Články / Reporty

Floridská nadílka špinavého rapu (Pouya + Shakewell)

Floridská nadílka špinavého rapu (Pouya + Shakewell)

Daniel Nádler | Články / Reporty | 11.10.2018

Floridský hiphopový underground je na svém vrcholu a tak se není co divit, že pražské kluby přiváží jeho hlavní představitele. Není to tak dávno, co tu byl Ghostemane, Fat Nick či Ramirez, tentokrát se zastavil v Roxy Pouya a jeho parťák Shakewell. Dvě jména, která se zásadně podílí na formování aktuálního zvuku tamní scény. A bylo vyprodáno.

Nejdříve se představil DJ WYBMF. Tomu se sice nedařilo s publikem komunikovat, nebo nechtělo, nicméně tučnost jižanských basů se rovnala jeho váze, takže člověk hned věděl, že je tu správně. Pak naběhl na pódium mohutný Shakewell. Tenhle velký chlapák připomíná spíše věrného fanouška Burger Kingu, ale ve chvíli, kdy se postaví s upletenými copánky a sto dvaceti kilogramy na stage, má to odzbrojující charakter. Vzápětí se objevil hlavní aktér Pouya, ležérně upravený vyhublý běloch, který dovezl nový materiál z desky Five Five. A od prvního tracku se publika zmocnila vášnivá, až zuřivá nálada, takže člověk byl i během klidných tracků jako Void nebo Weighing on Me vtahován do víru polonahých lidí burcujících ostatní k moshpitu. Shakewell byl celou hodinu a půl Pouyovi oporou, byl tím, kdo jistí z druhé řady, ale i tak došlo na jeho autorský tvrdý hit Leglock z posledního mixtapu.

Jeden track za druhým bombardoval diváky. Přirozenost a sehranost dvojice byla tak působivá, že překračovala hranice hudební spolupráce, spíš vypadali jako bratři, malej a velkej. V polovině programu přišla řada na starší hitovky, popřípadě kolaborace. Pouya nezapomněl zabrouzdat do nahrávek s Fat Nickem či $uicideBoy$, posléze si střihli s Shakewellem jejich Scrubs. Všechno vrcholilo vodou stříkající na upocené fanoušky, botami létajícími vzduchem a jedinci prchajícími z objetí ochranky, když jedinou únikovou cestou byl skok zpátky do moshpitu.

Pouya, který ukázal, jak technicky kvalitní rapper dokáže být i naživo, opustil prostor za zvuků hudby svých zesnulých přátel. Na závěr vyčerpávajícího vystoupení totiž vzdala celá Roxy hold nedávno tragicky zesnulému XXXTentacionovi a Lil Peepovi. Z plných plic fanoušci křičeli nejen refrény dnes už ikonických skladeb typu Beamer Boy nebo Moonlight, ale celé sloky. Jedno tělo a jedna duše.

Info

Pouya (us) + Shakewell (us)
7. 10. 2018, Roxy, Praha

foto © Filip Kůstka (Fource.cz)

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.