Články / Reporty

Kensington, nezadržitelná síla stadionového refrénu

Kensington, nezadržitelná síla stadionového refrénu

Martin Řezníček | Články / Reporty | 15.04.2018

Kensington jsou v rodném Nizozemsku zvyklí na trochu větší audience, než jaká byla toho dubnového večera v Roxy, kde protentokrát ani neotevřeli balkóny. Nebylo vyprodáno, na druhou stranu ani poloprázdno. V podstatě optimální stav. Bez otravného postávání ve frontě – a díky přívětivému jarnímu počasí i bez zastávky v šatně rovnou do sálu, kde už začínal předskokan.

The Silver Spoons na pódiu vypadají tak dobře, že by se vyjímali i na zdi pokojíčku puberťačky. Zároveň ve své hudbě míchají vliv zvučných britských jmen jako The Cure, The Kooks či Klaxons, takže i místní borci jimi mohou vzít zavděk a ostatní se jim nevysmějí, když je zařadí mezi poslouchatelný indie rock. Už poslední setkání s kapelou ve Futuru (v roli předskokana Carnival Youth) ukázalo, že mají potenciál, i když tenkrát ještě působili trochu jako „obýváková“ kapela. Uběhl více než rok a kapela vyrostla i zdivočela, což dokazovala zejména v závěru setu, kdy z líbivé podoby nabobtnala do postpunkových rozměrů a frontman se proměnil v Tryskomyš a Harryho Šoumena v jedné osobě.

fotogalerie z koncertu tady

O koncertě Kensington lze rovnou konstatovat, že byl stejný jako před rokem v Lucerna Music Baru. Nenatočili nic nového, nezměnili setlist, prostě jenom pokračují v koncertování. Chtělo by se v tom hledat nějaké negativum, ale žádné jsem nenašel. Když jsem o kapele minulé léto na výlětě v Amsterdamu říkal místní kámošce, odpověděla: „Kensington? Na ty jsem vzala mladšího bráchu. U nás zaplňujou stadiony a chodí na ně i čtyřicátníci.“ Univerzální stadionová kapela, to je přesné. Když i lovesong a balada zní jako hymna a hymny vytváří zvukové masy, které se tlačí dopředu tak nezadržitelně jako Maradona při svém druhém neslavnějším gólu.

To platí i pro texty. Kapela se pořád někam žene, posouvá, jde, jede, hledá směr, cesty a pálí za sebou mosty. Bylo by to na hlubší analýzu, ale nejčastější sloveso bude určitě „go“. Frontman, který jako by se situaci pokoušel zvrátit, v půlce koncertu utišil publikum a sám pouze v doprovodu kytary procítěně rozehrál píseň Storm, což mu ale vydrželo jen dvě sloky. Kapela, gradace... Švec se prostě drží svého kopyta. Následující smršť hitů Riddles, Home Again a Streets potvrdila, že kapela na své show prozatím nemusí měnit ani zbla a klidně se může s Biffy Clyro porvat o diskutabilní titul nejlepší koncertní kapely.

Info

Kensington (nl) + The Silver Spoons
12. 4. 2018, Roxy, Praha

foto © Bára Gadlinová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Povolený sentiment na Balkáně (Božo Vrećo)

Ana Fligić 31.12.2019

Typické dlouhé vlasy, dramatický make-up, plnovous, elegantní, nejčastěji vlastnoručně navržené šaty, vysoké podpatky. Sevdah v Bělehradu.

Něco mezi (J.I.D)

Daniel Nádler 23.12.2019

Nevím, jestli zrovna tahle situace mu dodala kuráž nebo co se v něm zlomilo, ale pak bylo všechno jinak.

Náboženství: Island (Árstíðir)

Aneta Kohoutová 16.12.2019

Celým večerem se nese velký důraz na kořeny a pospolitost, chvílemi se v téhle situaci cítím trochu stísněně jako na sektářském kázání, do poznámek si píšu - guru feeling.

Bert & Friends jsou SUPR

Andrea Bodnárová 14.12.2019

Bezčasá benzinka se zjevuje v neonové záři a v místnosti nad ní jsou plyšová chlupatá křesla a misky s tutti frutti žvýkačkami.

Nikdy nejste doopravdy sami (Planes Mistaken for Stars)

Lukáš Grygar 12.12.2019

Středa dopoledne, hraje mi Neil Young, deska Broken Arrow, kterou zakládající kytarista Planes Mistaken for Stars považoval za trestuhodně nedoceněnou.

Tváře povědomé i nepřítomné (PAF Olomouc)

Viktor Palák 10.12.2019

„Po pravdě – nevim,“ odvětila jedna z porotkyň Chalupeckého ceny Vjera Borozan, když se jí moderátoři zeptali, zda se opravdu baví, anebo zda to jen předstírá...

Na kusy (Cult of Luna & spol.)

Jakub Koumar 09.12.2019

The Fall. Světla žhnou a gradující hudba jako by trhala kusy sebe sama a ty padají z pódia do hlediště.

Více lidskosti (Holly Herndon)

Natálie Zehnalová 09.12.2019

Sedm lidí a jedna umělá inteligence zaplnili industriální budovu Kraftwerku odzbrojující dávkou energie, křehkosti a lidskosti.

Pestré farby neo-soulu (Jordan Mackampa)

Jonáš Sudakov 08.12.2019

V obyčajnom šedom svetri a s drobnou zimnou čiapkou sa podobá na Marvina Gayea nielen vizuálne, ale v jeho tvorbe je počuť aj dušu tejto legendy.

Dvakrát tři na Contempulsu (Trio Catch, Poing)

Jan Starý 03.12.2019

Během celého bloku fascinovalo nejen to, jak precizně jsou hráčky sehrané, ale i souznění, které se dá občas zachytit u jazzových nebo rockových kapel.