Články / Reporty

Kouzlo Tera Melos

Kouzlo Tera Melos

Dominik Polívka | Články / Reporty | 12.04.2018

Smíchov a pondělní večer s kalkulačkou žijící vlastním životem. Klub poražených v punkovém hávu přivítal mathrockové velikány Tera Melos s českým doprovodem Červen a Microvomit. Tato netradiční sestava proměnila podzemní klub ve freejazzové doupě pro ty, kdo radši struny než dechy a hlavně netradičně zapojené krabičky a pedály.

Vše odstartovali Microvomit pod pódiem se svým chmurně laděným setem o jednom singlu a třiceti minutách. Směsice noisových ploch, disonantní drone kytary a šíleného bubnování ve stylu Zacha Hilla příjemně kombinovala experimenty a výrazné přechody. Ve finále spíše improvizace než čísla. S příchodem Června na pódium zazněla už i ta matika. Bicí a kytary rozjasnily sál čistými melodiemi, komplexním tappingem a lichými rytmy. Povědomý zvuk nestrukturovaných stop-start riffů zaplnil celý prostor. Z technického běsnění set několikrát probrala tvrdší kytara, a tak bylo na chvíli možné kývat se do rytmu bez záseků a tak nějak se tvářit, že skladbu znáte. To je v kostce problém celého math/prog žánru. Dá se na něj pařit, jen když víte, co přijde.

fotogalerie z koncertu tady

Na headlinery plný klub. Tera Melos, kapela, která je tahounem a inovátorem celého žánru, předvedla, že i přemrštěná technicistnost prošpikovaná experimenty a improvizací funguje, pokud ji správně poskládáte. Skvěle sehraná trojice představila průřez diskografií doplněný o dva bonusy, což publiku česky sdělil bubeník John Clardy v půlce setu. „One more song“ se nekonal. Nejvýrazněji se zapsal kytarista a zpěvák Nick Reinhart, který svou kytarou a nepřeberným množstvím efektů vytvářel zvuky připomínající destrukci Hvězdy smrti. Kytara přestávala být kytarou a znovu se jí stávala jen tehdy, kdy bylo třeba zběsilou jízdu zkrotit a dát jí jasný směr. Zbytek kapely se staral o bezchybný podklad a držel krok i v momentech, kdy se kytara utrhla ze řetězu.

Kouzlo Tera Melos tkví jednak ve schopnosti prolínat motivy různých žánrů od skate punku přes dream pop až po thrash metal a spojování techniky, improvizace i popových postupů. Namíchaný koktejl pak chutná a baví i neznalého. Příště rozhodně znovu, obzvlášť pokud kapela překoná loňské album Trash Generator. Ano, i matika může být legrace.

Info

Tera Melos (us) + Červen + Microvomit
9. 4. 2018 Underdog’s, Praha-Smíchov

foto © Bára Gadlinová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Síla představivosti (Laura Mvula)

redakce 17.10.2019

Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.

Lunchmeat 2019, letos s koninou

redakce 08.10.2019

Bludiště zvuků a světel, paprsky a plochy křižující prostor, pohled do neznáma a fascinace nalezeným. Objevování, kreativita, posouvání toho, co chápeme pod taneční hudbou.

Nadrobno nasekaní Black Midi

redakce 07.10.2019

Hulváti, ani nepozdraví, nepoděkují, ubezpečení, že jsme to nejlepší publikum na světě, se od nich nedočkáme, nanejvýš utrousí nějaké to gesto...