Články / Reporty

Kouzlo Tera Melos

Kouzlo Tera Melos

Dominik Polívka | Články / Reporty | 12.04.2018

Smíchov a pondělní večer s kalkulačkou žijící vlastním životem. Klub poražených v punkovém hávu přivítal mathrockové velikány Tera Melos s českým doprovodem Červen a Microvomit. Tato netradiční sestava proměnila podzemní klub ve freejazzové doupě pro ty, kdo radši struny než dechy a hlavně netradičně zapojené krabičky a pedály.

Vše odstartovali Microvomit pod pódiem se svým chmurně laděným setem o jednom singlu a třiceti minutách. Směsice noisových ploch, disonantní drone kytary a šíleného bubnování ve stylu Zacha Hilla příjemně kombinovala experimenty a výrazné přechody. Ve finále spíše improvizace než čísla. S příchodem Června na pódium zazněla už i ta matika. Bicí a kytary rozjasnily sál čistými melodiemi, komplexním tappingem a lichými rytmy. Povědomý zvuk nestrukturovaných stop-start riffů zaplnil celý prostor. Z technického běsnění set několikrát probrala tvrdší kytara, a tak bylo na chvíli možné kývat se do rytmu bez záseků a tak nějak se tvářit, že skladbu znáte. To je v kostce problém celého math/prog žánru. Dá se na něj pařit, jen když víte, co přijde.

fotogalerie z koncertu tady

Na headlinery plný klub. Tera Melos, kapela, která je tahounem a inovátorem celého žánru, předvedla, že i přemrštěná technicistnost prošpikovaná experimenty a improvizací funguje, pokud ji správně poskládáte. Skvěle sehraná trojice představila průřez diskografií doplněný o dva bonusy, což publiku česky sdělil bubeník John Clardy v půlce setu. „One more song“ se nekonal. Nejvýrazněji se zapsal kytarista a zpěvák Nick Reinhart, který svou kytarou a nepřeberným množstvím efektů vytvářel zvuky připomínající destrukci Hvězdy smrti. Kytara přestávala být kytarou a znovu se jí stávala jen tehdy, kdy bylo třeba zběsilou jízdu zkrotit a dát jí jasný směr. Zbytek kapely se staral o bezchybný podklad a držel krok i v momentech, kdy se kytara utrhla ze řetězu.

Kouzlo Tera Melos tkví jednak ve schopnosti prolínat motivy různých žánrů od skate punku přes dream pop až po thrash metal a spojování techniky, improvizace i popových postupů. Namíchaný koktejl pak chutná a baví i neznalého. Příště rozhodně znovu, obzvlášť pokud kapela překoná loňské album Trash Generator. Ano, i matika může být legrace.

Info

Tera Melos (us) + Červen + Microvomit
9. 4. 2018 Underdog’s, Praha-Smíchov

foto © Bára Gadlinová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.