Laskavý úsměv satanisty (Zeal & Ardor)

Nehledě na čím dál mrazivější počasí, postávalo před pražskou MeetFactory pár hloučků kuřáků, vevnitř začínala předkapela (Sooma předvedla příjemně našlápnutý noise rock/postpunkový set) a velkoryse zaplněný prostor byl naplněn očekáváním. Švýcarská skupina Zeal & Ardor má v našich končinách poměrně početnou fanouškovskou základnu. Ono taky není divu, když jde o jeden z nejoriginálnějších metalových počinů posledních let, který black metal přibližuje i posluchačům, pro které je ve své ortodoxní podobě nestravitelný.

Původně sólový projekt Manuela Gagneuxe vznikl tzv. z hecu nad internetovou debatou, kde padaly návrhy na absurdní kombinace žánrů, třeba na propojení otrockých písní s black metalem. Zeal & Ardor vydali čtyři desky a ty přináší vyzrálý, rafinovaný a podmanivý zvuk neotřelé kombinace black metalu, s decentními výlety k death metalu, gospelu a jižanského blues. V jejich estetice si podává ruku moderní satanismus se vzdorem a utrpením černého lidu a posluchač povětšinou zůstává u vytržení, jak organické a samozřejmé toto spojení je.

Než Zeal & Ardor předstoupili, v sále bylo cítit nadšení, nicméně začátek přinesl smutnou zprávu – kapela přijela bez dvou vokalistů. Gagneux se omluvil, že druhou možností bylo turné zrušit, a to nechtěli. Doprovodné vokální party tak jely z playbacku, což byl problém, protože rafinovanost, s jakou si kapela hraje se zpívanou složkou, tvoří velkou část zážitku. Bylo obtížnější sladit vše dohromady, vokály se ztrácely nebo byly mnohem hlasitější, než měly, mizela propracovaná dynamika některých skladeb. I na kapele byla z kraje cítit rozpačitost, nicméně koncert nabýval na síle a Zeal & Ardor na sebejistotě a postupně se rozplynuly obavy i těch náročnějších posluchačů. Většina pozornosti byla upřena na frontmana, který se věnoval své obvyklé práci s dvěma mikrofony, kde plynule přecházel z melodického zpěvu do growlu nebo screama.

fotogalerii z koncertu najdete tady

Značnou část repertoáru tvořily skladby z letošního eponymního alba a dočkali jsme se těch největších hitů jako Death to the Holy nebo Feed the Machine, po dynamickém úvodu sedlo zvolnění ve formě Golden Liar. Dramaturgie byla celkově promyšlená. První část koncertu se hlavně hrálo, teprve později přidal Gagneux nějaký ten komentář. Charismatický frontman je na pohled ztělesněním laskavosti a jeho přívětivý úsměv tvoří nebývalý kontrast s agresivní energií skladeb. Když se vepředu utvořil kotel, utrousil: „Pamatujte si, když někdo spadne, tak mu pomozte vstát, když to neuděláte, jste pěkný hovada.“

Nechyběly skladby z předchozích dvou desek, které evidentně rezonovaly, nejmarkantnější to bylo při Devil Is Fine, kdy zpívali téměř všichni, a potěšená kapela to kvitovala. Vrcholem byl song Baphomet, kde s výkřiky „Right hand up, left hand down“ bylo typické metalové gesto nahrazeno prstokladem Baphometovým.

Krásný je během koncertů Zeal & Ardor pohled na publikum, které se usmívá a po rozloučení v podobě výkřiku „Hail fucking Satan!“ se jaksi povzneseně a v poklidu rozchází. I přes technické obtíže a nekompletní sestavu šlo opět o výjimečný zážitek.