Články / Recenze

Little Annie a Baby Dee. Možná Antony, možná David Tibet.

Little Annie a Baby Dee. Možná Antony, možná David Tibet.

Jakub Gruss | Články / Recenze | 24.01.2013

Když řeknu, že mí oblíbení interpreti dost často vydávají alba na podzim, není to jenom odhad či snůška dohadů, ale takřka pravidlo. A netýká se to zdaleka jenom adorovaných hudebníků, tento trend můžeme sledovat napříč hudební scénou.

Neo-šansonová dáma s charismatickým hlasem, pro kterou není nic svaté, ani spolupráce s Current 93, Coil či Nurse With Wound, se tentokrát podílela autorsky na nové desce State of Grace s další osobou, která jí může obstojně konkurovat jak ve svérázu, tak osobním kouzlu. Své totiž řekl i Baby Dee, a tak pupen na společné snítce budil už od prvních zpráv očekávání netušených rozměrů. Nelze odolat ani společnosti hostů a přátel, kterým vévodí zvučné jméno Bonnieho Prince Billyho. Ten si jen tak mimochodem střihl s malou Annie půvabný duet, ale nepředbíhejme. Komorní spolupráce jemného saxofonu s všudypřítomným klavírem, ale i hutného cella a dalších instrumentů, přináší vyváženou a náladovou kombinaci precizních odpočinkových zážitků. Sem tam se mihne sžíravý kabaretní sarkasmus podložený autorčiným hlasem a hle, záhy je vystřídán jemnými, hladivě kolébavými party. Bezbolestné přechody a prosmýknutí mezi proutím stylů a pocitů evokují krajkovou, takřka klasickou poetiku zaniklého století. Může se o nás pokoušet pocit nostalgického klišé, ale je to pocit milý a hravý. Největší sílu, rafinovanou a dokonale ženskou, má zmíněný duet State of Grace, který nejenže odpovídá názvu desky, ale dočkáme se ho hned dvakrát. To když se ho ujme Baby Dee, aby ukázal rub téhle silné skladby. Či snad líc.

Je poněkud vedlejší, zda si libujete v anglickém čaji s mlékem nebo se mu úzkostlivě vyhýbáte, každopádně ostrovní střih americké umělkyni náramně sluší a dokáže vás přesvědčit, že to není jenom jeden z jejích uměleckých rozmarů. A že těm hudebním tvarům schází k dokonalosti pramálo. Možná Antony nebo David Tibet. Možná někdo jiný, ale třeba je to takové, jaké to má být. Nezávislé, osobité, zapomenuté mimo ono neúprosné „teď“. Pokud začínáte mít dojem, že si málo povídáte se svým zaprášeným porcelánovým servisem, je načase postavit na čaj a vyzvat někoho k tanci. Třeba sebe.

Info

Little Annie, Baby Dee ‎– State of Grace (Tin Angel Records, 2012)
www.littleanxietyannie.wordpress.com
www.babydee.org

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Prechod do serióznej roviny (Rich Brian)

redakce 12.10.2019

Z Rich Briana sa stala virálna senzácia, ale z jeho novšej tvorby a rozhovorov je zjavné, že ambície má iné.

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

redakce 11.10.2019

Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.

Smutně a zároveň s největší vášní k životu (Mueran Humanos)

redakce 05.10.2019

Ačkoli zpívají takřka výhradně španělsky, rafinovaná atmosféra odstavuje znalost jazyka na vedlejší kolej.

Neurvalý punk s koulí u nohy (Victims)

redakce 28.09.2019

Victims zde sice stále sázejí na ověřené postupy žánru a přímočarost, kterou koriguje agresivní d-beat materiálu, jasně vévodí, překvapuje však produkce.

Neobyčejná pokora Dirtmusic

redakce 27.09.2019

Odvaha a elegance, s jakou se Dirtmusic dokázali vzdát obvyklých schémat, je záviděníhodná... Recenze poslední desky Dirtmusic před jejich pražských koncertem.

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?