Články / Sloupky/Blogy

Natřískáno v Ji.hlavě 2

Natřískáno v Ji.hlavě 2

Jakub Koumar | Články / Sloupky/Blogy | 28.10.2017

Jihlavský festival se přehoupl do druhé poloviny a program houstne. A ještěže tak, protože s blížícím se víkendem roste počet lidí s každým přijíždějícím autobusem. A propos, autobusy. Letošní ročník lze na festivalovou akreditaci zdarma využívat MHD, což se hodí, když se potřebujete rychle přesunout mezi projekcemi nebo když začne pršet, což je v Jihlavě už takovou tradicí.

Mezi tradice patří i sekce experimentálního filmu Fascinace, která letos doznala drobné změny. Filmové bloky jsou tematicky rozdělené, což u experimentálních filmů působí místy poněkud násilně. Ze závěrečného bloku Vzdálenosti vyčnívalo hned několik snímků, ještě nad nimi byl Pancoran australského režiséra Richarda Tuohyho, který film představil i v následné diskuzi. Dokument pracuje se záběry na hustou jakartskou dopravu natáčenou z taxíku a poslouchá motory, troubení a veškerý dopravní hluk coby městskou kompozici. Samotný vizuální prožitek je pak spletitým gamelanem – Tuohy využívá optické triky k obrazové montáži a prolínání, které krystalizuje až do geometrických obrazců. Žádné digitální triky, pouze 16 mm pás, z něhož se i promítalo. Nádhera. Minimálně slušných bylo i několik dalších filmů: Hypnodron Richarda Wilhelmera roztáčí obraz do abstraktních, hypnotických tvarů; remasterovaná verze Heavy Eyes (remastered) rakouského avantgardisty Siegfrieda Alexandra Fruhaufa zase rozostřuje obraz tak mocně, až zdůrazňuje jeho základní rysy a pohrává si s teorií, že i proces samotného kopírování je novým vnímáním reality.

Nejnavštěvovanější sekcí je bezpochyby Česká radost. Dokázal to i zaplněný sál Horáckého divadla na projekci filmu Batalives, ačkoli šel už podruhé. Batalives se zabývá čtyřmi městy vybudovanými Tomášem Baťou v různých koutech světa. Filmaři si vybrali Brazílii, Indii, Nizozemí, Chorvatsko a jako vzorový model alfu a omegu Tomáše Bati – Zlín. Každá lokace má své hlavní hrdiny: často nespokojenou vedoucí směny, ale s životním nadhledem, Brazilce milujícího vše, co je české, seniora, jehož celý život byl spojen s prací pro Baťu, poněkud naivní středoškoláky, pro něž je rozpadající se chorvatská fabrika cool místem, a chudé obyvatele postupně bouraného baťovského města v Indii. Všechny spojuje nejen život v městských konceptech, ale slovy autora hudby Tomáše Háčka i mizející stopa po našem nejvýznamnějším průmyslníkovi. Film je svižný a díky velké tvůrčí svobodě velmi lehký, až odpočinkový. Brzy se nabídne srovnání s mnohem svázanějším, ale zároveň finančně nákladnějším projektem francouzské televize Arte, sledující stejný baťovský fenomén po celém světě.

Ji.hlava, to nejsou jenom filmy a hudba, ale i výstavy a divadlo, a čtvrtý den se fanouškům dostalo obojího. Výstavu Po vrstvách představili skvělý fotograf Miroslav Machotka a kurátor Jaromír Typlt. V Domě Gustava Mahlera se rozpovídali o vztahu k Janu Svobodovi, jehož tvorba v Machotkovi rezonuje dodnes, stejně jako Mahlerovy symfonie nebo Medkovy obrazy. Došlo i na projekci nevystavených fotografií od sedmdesátých let po současnost s komentáři autora i příběhy o tajném focení strahovské rušičky. Machotka fotí dnes už výhradně na kinofilm, což mu na rozdíl od středoformátu umožňuje být pohotový a nenápadný. Pro jeho fotografie je typický rytmus, opakující se objekty, záznamy lidské činnosti v opuštěném prostředí a ostré kontrasty promítající se do neutrální šedé. V projekci představil i několik nových, barevných snímků.

V divadelním stanu způsobili hotové pozdvižení Vosto5 s Petrem Markem v hlavní roli hry Proton!!! o rozhlasové reportáži a následném pátrání po tajemné ostravské undergroundové skupině. Kus doslova přetéká vtipem a mistrnými narážkami na českou hudební scénu, přičemž se publikum snad ani pár vteřin nevydrží nesmát. Pokud vás zajímá, co dělal Pastrňákův „tata“ a jakou roli v tom měla Marie Rottrová, nenechte si hru ujít. Pořadatelé festivalu umístili představení do šapitóp, což sice mělo skvělou divadelní atmosféru, ale vsadím akreditaci, že si nějaký návštěvník odnesl se zážitkem i zárodek pro neschopenku. Ale to by v případě podzimní Ji.hlavy nebylo nic nového.

Info

Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava
27. 10. 2017 Jihlava

foto © Jakub Koumar

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Kdo byl na Měsíci první? Aneb hudba, kterou neslyšíte

Marek Blažíček 21.06.2021

Sedmašedesátiletý Salvatore Garau se dlouhá léta věnuje konceptuálnímu umění a zároveň maluje abstraktní obrazy. A díky němu se ve světě umění poprvé vydražilo „nic“.

Šejkr #55: Kdo jede na tygru...

Michal Pařízek 18.06.2021

Tvorba Marka Lanegana mě provází tak dlouho, že se to až stydím říkat. Kdo vyrazil do pražských Riegráčů a kdo jede na tygru?

Hudba k láske (Vec+ Švidraň)

Mišo_O 17.06.2021

Za absolútny vrchol celého albumu a za Vecovu pravdepodobne najlepšiu vec, ktorú za posledné roky vygravíroval do papiera zlatými literami, sa smelo dá považovať...

Šejkr #54: Jak děláš omeletu?

Michal Pařízek 04.06.2021

Vzpomínky na Beatpol, The Drones, Anthonyho Bourdaina a peklo posledních dní. Včetně receptu!

Co je to tady za mumraj? (Alyona Alyona)

Iryna Zahladko 26.05.2021

Začátkem dubna vyšla druhá deska Alyony Alyony, jejíž název se dá přeložit jako „mumraj“, a nahrála ji ukrajinská rapperka s šestnácti muzikanty z celého světa.

Šejkr #53: Bude konec světa?

Michal Pařízek 21.05.2021

Galerijní absence možná sehrála svou roli i při nadšení z výstavy Siegfrieda Herze v pražském Doxu, ale mám za to, že bych byl podobně ohromený i bez efektu korony.

Šejkr #52: Jaké by to bylo...

Michal Pařízek 06.05.2021

Jaké by to bylo, kdyby Kryštof Kolumbus skončil jako podřadný otrok a celá slavná konkvista se obrátila do incké invaze do staré dobré Evropy? V Šejkru se toho dozvíte mnohem…

Šejkr #51: Na vnitřní vlně

Michal Pařízek 22.04.2021

Třetí největší město ve Španělsku, jiný vzduch, jiné nebe, jiné prostředí. Jak to poznamená dnešní Šejkr na Radio 1?

Katetr: Vytáhni si hlavu z vreca

Jarmo Diehl 18.04.2021

Idea přišel s klipem k poněkud infantilnímu tracku Hraju si, kde s přáteli rapuje o tom, že má péro, žmoulá ho a verbálně klohní.

Bubny Voices: z Prahy do Kyjeva a zase zpátky

Iryna Zahladko 15.04.2021

Na konci prosince loňského roku vydal ukrajinský hudební label System album Bubny Voices, které je svéráznou hudební dokumentací areálu v okolí Nádraží Praha-Bubny.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace