Články / Reporty

Něco zvířecího (Rolo Tomassi)

Něco zvířecího (Rolo Tomassi)

Michal Smrčina | Články / Reporty | 31.03.2018

Mají v tuzemsku „matikáři“ silnou scénu? Spíše ne. Na vystoupení Rolo Tomassi se ale sešlo zapálené publikum, i když bylo poslepované z různých subkulturních koutů. Povaze kapely to odpovídalo – ve věci žánrového zařazování jsou enfant terrible, u kterého štítek experimentálního mathcoreu udává žánrové rozpětí jen částečně. První setkání nutně přináší překvapení – kdo čeká grind, dostane pop, kdo zasněné, atmosférické písně, ten sklidí bouři a zmatek. Chaotičnost i preciznost, subverze.

Úvod v podání kapely Cryptodira představoval intenzivní ukázku ostřejšího prog metalu, ale nezářil, jen svítil. Vše bylo na svém místě, akorát se ve zběsilém, přímočarém tempu pozapomnělo na originalitu. V případě Palm Reader z Británie už byly sázky výše. Očekáváním dostáli, našláplý hardcore podávali se sebejistotou i uvěřitelností, sledující linii mezi Botch i Gallows. Sympatie si získali už zkraje civilním přístupem a kontaktem s publikem, srdce na talíři, voda v plicích. Debutového uvedení se dočkal i čerstvý materiál z alba Braille. Přidávalo se hned dvakrát, expanzivní zvuk si našel posluchače a návštěvníci začínali jevit známky upřímného zájmu.

Pauzu překlenuly plochy industriálního techna – kulisa, na jejímž pozadí se rýsovaly obrysy a tušení headlinerů a pro mnohé skutečného důvodu, proč toho večera zavítali do Chmelnice. Rolo Tomassi do Prahy přijeli v rámci tour k nové desce Time Will Die And Love Will Bury It – načasování tak nemohlo být vhodnější a materiál čerstvější. Jestli se třeba na nahrávkách Hysterics nebo Grievances zmítali v punkovějších i experimentálních, ležérních polohách, pak lze nové album považovat za dočasně nalezenou rovnováhu s místy až popovými pasážemi. Někdo by řekl, že změkli a ubrali na intenzitě, to by ale přímo odporovalo dojmům z vystoupení, které si dokázalo získat i ty, které studiovka mohla nechat chladnými. Zamotaný rukopis Rolo Tomassi nebylo lehké rozklíčovat. Žánry překračovali stejně snadno, jako Eva Spence přecházela od growlu k melodickému zpěvu. Zdánlivě snadno, nenuceně, rozhodně však s maximálním nasazením a nakažlivou energií. Zatímco se ostatní členové soustředili na své nástroje, zpěvačky bylo všude plno, v trajektorii chaotické oběžné dráhy, ovšem s baletní ladností. Její bratr James Spence se naproti tomu pravidelně zjevoval v popředí, aby hned po anglicku mizel za klávesami a řídil svůj projekt z pozadí. Byla cítit krev, pot, něco zvířecího.

Náladově utopený, tříštivý, ale přístupný track Aftermath záhy střídaly na kusy trhající Rituals, na rozloučenou Opalescent. Kromě rozměrného plátna se jménem protagonistů by první pohled na skoro až normcorovou estetiku neprozrazoval, jaké emoční poryvy a závratě se skrývají pod šedou slupkou nebo za líbivými klipy. Dílo bylo dokonáno, duše pošpiněna a znovu vydrhnuta.

Info

Rolo Tomassi (uk) + Palm Reader (uk) + Cryptodira (ur)
29. 3. 2018 Nová Chmelnice, Praha

foto © Martinezz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.

Lunchmeat 2019, letos s koninou

redakce 08.10.2019

Bludiště zvuků a světel, paprsky a plochy křižující prostor, pohled do neznáma a fascinace nalezeným. Objevování, kreativita, posouvání toho, co chápeme pod taneční hudbou.

Nadrobno nasekaní Black Midi

redakce 07.10.2019

Hulváti, ani nepozdraví, nepoděkují, ubezpečení, že jsme to nejlepší publikum na světě, se od nich nedočkáme, nanejvýš utrousí nějaké to gesto...

Co nevadí u Hm…

redakce 06.10.2019

„Všechna slast musí být spotřebována, takový je zákon…,“ znělo ve čtvrtek večer přeplněnou Akropolí.