Martin Řezníček | Články / Recenze | 31.03.2016
Když se legendární Iggy Pop loni v lednu obrátil na Joshe Hommea s tím, zda by nechtěl spolupracovat na jeho budoucí desce, nemohl tušit, jak spolupráce dopadne. Nyní, po více než roce utajovaných příprav, je album pojmenované Post Pop Depression na světě a Pop s Hommem si mohou jedině gratulovat. Dokonce si dovolím tvrdit, že Iggy Pop se po letech tápání a experimentování s Hommeovou pomocí konečně znovu našel.
Úvodní píseň Break Into Your Heart je servírována bez intra a zdá se, jako by se linula z červí díry, z neznámého časoprostoru, neboť zní velmi aktuálně, a zároveň „oldschoolově“, což platí i pro celou desku. Homme se na albu podílel nejenom jako autor, ale také jako producent, a jeho hudební vyzrálost a nápaditost čiší téměř z každého tónu. Celkové aranžmá působí velmi přirozeně: převládá Hommeova bluesrocková kytara, ale neschází ani syntezátory a v některých skladbách zaslechneme i zajímavé ruchy, které dodávají albu další rozměr. Téměř nadpozemsky, nikoliv však lacině nebo příliš velkolepě působí smyčce, na nichž je vystavěno finále možná nejlepší skladby Sunday.
Iggy Pop odvádí pěvecky výbornou práci a ukazuje nejen typický chlapácký projev, ale i jemnější polohy, které přitom albu neubírají na rockové působivosti. Efektně fungují přechody mezi zpěvem a recitativem (Gardenia), v závěru Vulture pak Pop zdatně napodobuje indiánský zpěv. Za zmínku stojí i Hommeovy vokály, které dotváří atmosféru jednotlivých skladeb.
Post Pop Depression jich obsahuje devět. Každá má trochu jinou příchuť, přesto nahrávka působí uceleně. Nálada je potemnělá, nikoliv však depresivní. V textech Iggy Pop vzpomíná na minulost, která má v jeho podání lehce nahořklou příchuť (píseň Chocolate Drops), ale dostane se i na divoká léta strávená v Evropě (German Days). V American Valhalla přemítá nad posmrtnou existencí a v úplném závěru alba přechází do role kazatele, který má všech a všeho až po krk a prchá do Paraguaye.
To lze chápat i jako odkaz na Popovo prohlášení, že tato deska bude jeho poslední, čemuž můžeme a nemusíme věřit. Pokud by to ale opravdu měla být tečka za jeho kariérou, byla by psána zlatým inkoustem.
Iggy Pop – Post Pop Depression (Loma Vista Recordings, 2016)
www.iggypop.com
Klára Šajtarová 23.07.2024
Mnozí si je automaticky asociují s písní Pixies, pro americkou hardcore-punkovou komunitu nabírají ale tato slova úplně jiný význam.
Matej Žofčín 06.07.2024
Ich štúdiové albumy síce nedosiahli u kritikov obrovského obdivu, to sa ale nedá povedať o ich živých vystúpeniach.
Jakub Veselý 29.06.2024
Debut Herbal Dentists prináša originálny zvuk a rozmanitosť, hrá sa s pocitmi a buduje temnú atmosféru.
Žofie Křížková 02.06.2024
The Smile se nejmenují po ničem, co by mělo pozitivní konotace. Naopak. Skupina je statementem vůči manipulativním, neupřímným úsměvům kolem nás.
Martin Zoul 20.05.2024
Klíčovým problémem se jeví být odfláklá konstrukce ústředního hrdiny, jehož duševní obzor shrnuje podtitul O čem sní stárnoucí bílí muži.
Klára Šajtarová 14.05.2024
Tvorba Doodseskader je jako palimpsest odhalující nové vrstvy s každým dalším poslechem. Tady se překračují hranice žánrů, tady uchvacují zdánlivě neslučitelné elementy.
Fí Poláchová 05.05.2024
Na předchozí nahrávce se snažili posluchače pobavit experimentováním s různými žánrovými prvky, kdežto u Saviors se vrátili k punkrockovým kořenům, hutným kytarovým riffům a intenzivním bicím.
Tereza Bartusková 30.04.2024
Z internetového blogu, zaměřeného na chicagskou hudební scénu, vytvořil jeho zakladatel Cole Bennett během jedné dekády Lyrical Lemonade, jak ho známe dnes.
3DDI3 27.04.2024
Zack Overkill je klasický noirový protagonista, který zahání depresi vzpomínkami na staré dobré časy a užíváním silných drog.
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.