Články / Sloupky/Blogy

Písně/z/měsíce #21

Písně/z/měsíce #21

Jiří Akka Emaq | Články / Sloupky/Blogy | 24.01.2017

Další rok je za námi, a tak se pojďme ohlédnout o něco dále do minulosti. Červená světla kosmické lodi výstražně blikají a sirény vydávají monotónní varovný signál. Překročili jsme hranice 21. století směrem nazpět. Časový paradox si vybírá svou daň. Signály současnosti již nejsou tak zřetelné a to, co zde uvidíme a uslyšíme, pro nás bude dost možná nesrozumitelné, myšlenkově vzdálené anebo minimálně zabalené do vzduchotěsného obalu sentimentu. Zanech všech nadějí ty, kdož vcházíš, neboť v tomto díle nás čeká jen prohrabování se smetištěm minulých dní, nacházení hvězd, jež pro naše oko možná ještě svítí, ale jsou to jen poslední paprsky emitované kdysi dávno vyhaslými sentinely.

Herbaliser – Moon Sequence /Same As It Never Was/ (Very Mercenary, Ninja Tune, 1999)
Konverze živých nástrojů a elektronických simulací si na přelomu století z prvého vzala jazzové prvky a z druhého acidově vytripované plochy a rezonance tekkových parties. Všechno nastříhané do sympatických mixů a koláží. Label Ninja tune byl pionýrem a věrozvěstem těchto tendencí a stál za takovými jmény jako Amon Tobin, The Cinematic Orchestra a dalšími. Very Mercenary bylo jedno ze stěžejních a stylotvorných alb tohoto proudu.


Eels – Climbing to the Moon (Electro-Shock Blues, Panama, 1998)
Tahle nenápadná balada má za sebou zajímavý příběh. Otcem zpěváka Marka Olivera Everetta (známého pod jménem E) byl totiž fyzik Hugh Everett III. Ten stvořil teorii mnohosvětů a zabýval se kvantovou fyzikou a paralelními vesmíry. Sám E nalezl svého otce mrtvého v posteli a z dokumentu BBC Parallel Worlds, Parallel Lives vyplývá, že s ním zcela vřelý vztah neměl. Album Electro-Shock Blues navíc napsal v době, kdy jeho matka zemřela na rakovinu a jeho sestra spáchala sebevraždu, zanechávajíc po sobě dopis, ve kterém cynicky deklamuje, že se potká s otcem v jednom z jeho paralelních světů. Info smršť ukončím faktem, že Markův bratranec byl v posádce letu, který 11. září narazil do Pentagonu, a to do křídla, kde kdysi pracoval Markův otec Hugh. Kruh se uzavírá. Více konspiračních teorií najdete na www.konspiracniteoriepyco.info


Dead Can Dance – The Moon and the Snake (Spiritchaser, 4AD, 1996)
Lapač snů (resp. duchů) se stal i lapačem úspěchu. Ethno sound made in Britain. Skvělá deska, která se svezla na vzdouvající se vlně multikulturalismu a jejíž počátek můžeme hledat okolo anglického koloniálního imperialismu. Inspirace jsou tedy jasné a je to tam.


R.E.M. - Man on the Moon (Automatic for the People, Warner Bros, 1992)
Po desce Out of Time vystoupili R.E.M. pro hudební stanici v seriálu MTV Unplugged. Tam se svého času blýskla snad všechna jména, co v té době něco znamenala, a akustické sety drsných grunge kapel jako Alice in Chains, Nirvana, Stone Temple Pilots či Pearl Jam se staly legendou (jaká toť hrůza). Každopádně se hochům z Atlanty v akustických formách zalíbilo a celá deska se obejde bez řvavých kytar. Vynahradili si to na následující desce Monster, kde naopak vše chrčí a zurčí a v zásadě by se dala brát jako seattelský epitaf pohlcený mainstreamem.


Pulp – Someone Like the Moon (His’n’Hers, Island, 1994)
Jarvis Cocker tu snad ještě věřil v lásku. Je to upovídaný chlapík s briskním úsudkem a pozorovacím talentem. Sžíravými sarkasmy ochutil až následující desku Different Class. Postupně se z inteligentní karikatury na disco a život střední třídy sám stal jakousi karikaturou, ostrovním Harry Šoumenem, který zpytoval svědomí na epitafu This is Hardcore.


Smashing Pumpkins – Luna (Siamese Dream, Virgin, 1993)
Vždycky jsem si myslel, že Smashing Pumpkins byli drsní hoši (a dáma). Inu dnes už je vše jinak, ale corganovská brutalita se plně projevila až na pozdějších deskách jako Machina/The Machines of God či Zeitgeist. Album z roku 1993 je nabité tklivými hity jako Today či Disarm a vyšlapalo cestu dvojdesce Melancholy and Infinite Sadness. Tahle sladká balada celý opus zakončuje. A opět jen tak mimochodem vydavatelství Virgin vlastní Richard Branson, který dnes pod hlavičkou Virgin Galactic plánuje první komerční lety do kosmu.


Info

Znáte-li další písně osvětlené bledým luny svitem, pište na info@xplaylist.cz.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Filmové žebříčky Full Moonu: film/seriál roku 2019

redakce 27.01.2020

Kamera, klapka, střih. V tradičních bilančních žebříčcích rekapitulujeme i ty nejlepší filmy a seriály uplynulého roku.

RapRadar VII: Rapové perličky na dně

Jakub Šíma 24.01.2020

V době, kdy už se většina posluchačů zvládla probrat výročními žebříčky, je správná chvíle podívat se na desky, které se do nich nevešly.

Preview: Festival krátkých filmů Praha

redakce 22.01.2020

Zavítat do Kanady, objevit pravý ženský svět, VR kino a ještě se u toho svézt na skejtu v jednom týdnu? Pro Festival krátkých filmů Praha žádný problém.

Hranolky s hořčicí aneb to nejlepší z Eurosonic Noorderslag 2020

redakce 19.01.2020

Letošní ročník byl obzvlášť bohatý na skvělé party z britských ostrovů, například na Black Country, New Road se shodne většina těch, kteří měli to štěstí je vidět.

Žebříčky Full Moonu: promotér/label roku 2019

redakce 19.01.2020

Profíci, srdcaři, vizionáři, vydavatelé i promotéři. Redaktoři Full Moonu naposledy rekapitulují hudební rok 2019.

Žebříčky Full Moonu: koncert/festival roku 2019

redakce 18.01.2020

Na které akce nezapomeneme ještě dlouho a na které nikdy? Redaktoři Full Moonu rekapitulují nejlepší koncerty a festivaly.

Žebříčky Full Moonu: objev roku 2019

redakce 17.01.2020

Kdo se prohnal po hudebním nebi jako kometa a koho určitě velká budoucnost teprve čeká? Objevy roku podle redakce Full Moonu.

Žebříčky Full Moonu: videoklip roku 2019

redakce 16.01.2020

Některá muzika je fajn, když prostě jen zavřete oči, a na některou se i dobře dívá. Nejlepší klipy podle redaktorů Full Moonu.

Žebříčky Full Moonu: song roku 2019

redakce 15.01.2020

Hraje vám v uších celý den, týden, dokonce, i když vám nehraje v uších nic. Redaktoři Full Moonu hledali zásadní songy roku.

Preview: Eurosonic 2020

David Čajčík 14.01.2020

Jsou festivaly pohodové, jsou festivaly stresující. Francouzský black, britský soul i post-punk. Nudit se nebudeme.