Články / Reporty

Prchavé iluze jsou ty nejtrvalejší (Walking Papers)

Prchavé iluze jsou ty nejtrvalejší (Walking Papers)

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Reporty | 05.10.2018

Café V lese sice není v New Yorku či na Sunset Boulevard, ale sklep je to důkladný (se slušně zásobeným barem) a Walking Papers, kterým patřil úterní večer, mají fluidum kapely z dob, kdy rock ještě něco znamenal.

I když některé promo materiály poněkud závadějícím způsobem lákaly na “superskupinu Duffa McKagana z Guns N’ Roses” (a někteří, soudě podle triček, na něj i přišli), Walking Papers svou přítomnost obhájili i bez hvězdných jmen, která tvořila jejich sestavu na prvním albu (kromě Kagana to byl ještě bubeník Screaming Trees Barrett Martin). Do aktuální podoby Walking Papers se tak přenesli zpěvák Jeff Angell a klávesák Benjamin Anderson, které doplnila trojice výborných muzikantů.

Walking Papers vsadili v úvodu spíše na atmosféru než na nakopnutí. Z vypalováku This Is How It Ends udělali pomalou, zadumanou věc, kterou kupředu nesly údery řetězem o dřevěnou bednu a rozostřená kytara. Pravda, trochu nečekaný začátek, náladu však usadil skvěle. Pak už se střídaly skladby z obou desek a do setlistu se probojovaly i některé kousky The Missionary Position, domovského spolku Angella a Andersona.

Ne nadarmo je Jeff Angell tváří personálně proměnlivé skupiny, i v Praze na sebe strhával většinu pozornosti. A kapela si toho byla dobře vědoma, netlačila se dopředu, sloužila celku. A frontmanovi. Ten se hned několikrát ztratil v publiku, jindy zase vzal půlku formace a odehrál s ní skladbu u rozvrzaného piana v koutě, charisma z něj jen sršelo. Nic z toho nemělo pachuť vypočítaného, všechno to naopak "smrdělo" čistou radostí z hraní a z kontaktu s publikem. A aplaus tomu odpovídal.

Info

Walking Papers (us)
2. 10. 2018, Café V Lese, Praha

foto © Jiří Vladimír Matýsek

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Magické harmonie (Hackedepicciotto)

Jakub Koumar 17.02.2020

Uspořádat dobrý koncert je tak trochu alchymie, při níž se vždy musíte na něco spolehnout. Na co se spolehnul tenhle večer v Kaštanu?

Pomalý rozjezd, silný závěr – The Legendary Pink Dots

Vojtěch Podjukl 16.02.2020

V úvodu setu kazil dojem příliš hlasitý beat, basů mohlo být taky méně. Rozpačitě působily i prostoje mezi písněmi. Co bylo pak?

Žánrový cross mejdan s Indies Scope

Adéla Poláková 16.02.2020

Očekávaně dobře obstojí i DVA, které lze taky vidět po delší odmlce. Jejich světový hravý pop dokreslují animace Markéty Lisé... Oslava v Sonu byla opulentní.

Kytarovky vládnou všem aneb New Czech Indie Night

Maria Pyatkina 16.02.2020

„Grime vládne všem,“ tvrdíme v aktuálním Full Moonu, což možná platí pro Velkou Británii, ale v Česku vládnou kytarovky.

Všichni jednou umřeme (Hrubá hudba)

Adéla Poláková 13.02.2020

Beznadějně vyprodaný Kabinet Múz se pomalu plní. Zastoupeny jsou všechny věkové kategorie a ti starší si suverénně berou židle do předních řad.

Bizarní burleska (Lindemann)

Jiří Vladimír Matýsek 12.02.2020

Do Prahy přijel frontman Rammstein Till Lindemann se svým úchylným cirkusem. Bylo to málo, nebo dost?

Na kolech blackmetalových kolotočářů (Abbath)

Kremace 10.02.2020

Abbath pokračuje v odvykačce a šíří povědomí o poslední desce Outstrider a šestnáctá zastávka na evropské tour byla bez známek vysílení.

Nejen pro krajany - Altın Gün

Akana 09.02.2020

Nizozemsko-turecký sextet Altın Gün zaplnil Akropoli takříkajíc až po bidýlko především zásluhou místní turecké komunity.

Když rozbijete Teepee u oceánu

Sabina Coufalová 06.02.2020

Teepee přeskočili škatulku dream popu či romantického indie, kdy stavěli především na něžném vokálu, dvou kytarách a pár efektech.

Pohyb a život na CTM 2020

Andrea Bodnárová 03.02.2020

Aby se návštěvníci nenechali příliš unést optimismem a nezapomněli na blížící se zkázu společnosti a pohlcení technologiemi, je tady Deathprod v Betonhalle.