apx | Články / Sloupky/Blogy | 10.03.2015
Dneska nebudou vůbec žádné senza objevy! Sorry. Prohrabávala jsem se heptadexamiliónem terabajtů muziky z archivů Radia 1 a s politováním musím zveřejnit žebříček těchto nálezů:
1) Fotka Josky Sedloně ze Strahova z roku 1992
2) předělávka Suicidal Tendencies od Amandy Palmer
3) So Long - original mix Joris Voorn ft. Kid A
4) kompilace After Dark Nightshift (2014)
5) Kavinsky - Rampage
Ruku na srdce, na dvoustovce už jsem měla lepší výsledky. Nicméně hudba! Sufjan koťátko Stevens (když zadáte hledání fotek, mezi suggestions se objeví "smile" a "married", já se zblázním!) natočil po pěti letech novou desku, Carrie & Lowell, a vydal ji, pochopitelně, u Asthmatic Kitty. Její artwork na konci roku určitě vyhraje spoustu hitparád, a celou nahrávku pravděpodobně nikdo nebude kritizovat, jelikož (je hezká) a pojednává o smrti jeho mámy Carrie. Připomíná mi Illinois, ale možná jen proto, že některé písničky zní jako John Wayne Gacy, Jr. Což mě přivádí k tomu, že málokterá Sufjanova skladba nezní jako Sufjanova skladba, snad vyjma loňské kolaborace Sisyphus.
Obchoďák Neurosis Steve von Till se vytasil s novinkou A Life unto Itself. Můj táta těmhle chlápkům říká drnkálisti. Typickým drnkálistou je Alexander Tucker nebo Sir Richard Bishop, který zrovna vydal Tangier Sessons. Mě to taky trochu otravuje. Ty nekonečné smyčky a zhmotňování deprese. Člověk by se nejradši oběsil. Líbí se mi Night of the Moon, ale je to prašť jak uhoď.
Když jsem poslouchala nového Rockyho Votolata, přidal si mě na last.fm do přátel nějaký kluk a poprosil mě, jestli bych mu Hospital Handshakes, tak se jmenuje ta nová deska, neposlala. (Neposlala, neodpověděla a ani do přátel si ho nepřidala, přišlo mi to totiž jen jako notifikace na mejl, proto to vím. God bless system setting.) Rocky je Rocky. Zatímco u Sufjana je to žádané, aby pořád dokola zpíval Chicago, u Rockyho jsem doufala, že aspoň jedna skladba bude jiná. Má strašně charismatický vokál a některé jeho písničky miluju, ale tady jsem byla pořád jenom divně zklamaná.
Nyní z kategorie Zase jsem si spletla dveře. Liturgy, wtf!? Black metal, vážně? Prostě mě jenom zastřelte.
Nyní z kategorie soundtracky. Thom Yorke a Robert Del Naja z Massive Attack (musím to sem explicitně psát, pro případ, že jste ročník 1983 a méně), a taky Jonny Greenwood a Guy Garvey natočili soundtrack k dokumentu The UK Gold, který mapuje historii daňových úniků v Británii a kterým provází hlas Dominica Westa, což je mj. McNulty z Wire. Má to klasický Yorkův divnorukopis, ale je to šíleně krátké. F.y.i. Radiohead are working on a new album, Massive Attack have been collaborating with Run the Jewels. Ok! Není zač. Přístupnější deskou bude skóre k životopisu Stephena Hawkinga Theory of Everything, který složil Jóhann Jóhannsson. O dost lepší než film. Bohužel?
A nakonec, Modest Mouse. Část první. Modest Mouse jsou jedna z mých nejvíc nejto kapel, takže si ještě pořád třídím myšlenky. Už teď ale vím, že Strangers to Ourselves není deskou roku, a už teď vím, že jsem ráda, že tam nehraje Johnny Marr. Na druhou stranu tam nehraje už ani Eric Judy, který vždycky BYL Modest Mouse. Singly Lampshades on Fire a Coyotes mě moc nebavily, ale v rámci alba to má trochu jiný, lepší feeling, a ve skutečnosti je tam pár tracků, které zní jako Talking Shit About Pretty Sunset v roce 2015. Dám tomu ještě minimálně milion poslechů, ale zdá se mi, že přestali tlačit na pilu v přítelíčkování se s rádiem a sice to taky znamená, že je to míň pochopitelné, uchopitelné a i jinak -pitelné, ale esence Modest Mouse nikdy nebyla v hitech na první dobrou.
Tohle, jiné a všechno ostatní budu pouštět a dále komentovat dneska v Moonshinu na Radiu 1. Dneska = v noci z úterý 10. března do časných ranních středečních hodin. Zapraszamy!
TL;DR Preaching the blues #19
Sufjan Stevens - Carrie & Lowell / 75%
Steve von Till - A Life unto Itself / 55%
Sir Richard Bishop - Tangier Sessons / 40%
Rocky Votolato - Hospital Handshakes / 55%
Liturgy - The Ark Work / 30%
Thom Yorke & Robert Del Naja - UK Gold OST / 70%
Jóhann Jóhannsson - Theory of Everything OST / 75%
Modest Mouse - Strangers to Ourselves / tba
Michal Pařízek 26.07.2024
Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.
Štěpán Nezbeda 18.07.2024
Jelikož nejpohodovější filmová přehlídka letos přinese víc promítacích sálů a projekcí, může se hodit pár tipů na snímky.
Michal Pařízek 14.07.2024
Tento text nemá být obhajobou ani reportáží, berte ho jako pokus o zprostředkování zážitků z určitého místa v areálu. A pokus mírnit rázná hodnocení a zbrklé analýzy.
Michal Pařízek 12.07.2024
Rozhovor s Libuší Jarcovjákovou pro mě byl jedním ze zásadních zážitků prvního pandemického období, dělali jsme ho někdy na jaře, v době, kdy už začínalo být trochu hezky, ale ulice…
Veronika Havlová 07.07.2024
Nicméně od té doby hudební a obzvlášť koncertní snímky ve Varech vyhledávám, obzvlášť pokud se promítají ve Velkém sále.
Veronika Havlová 04.07.2024
Scéna, v níž se devět tetiček snaží umlčet dvojici mladých žen tím, že jim ritualizovaným sborovým zpěvem vyjadřují bezmeznou účast a lásku, je zatím jedna z nejmrazivějších, které jsem tu…
Veronika Havlová 02.07.2024
Ta samozřejmost, s níž mě zařadil do skupiny “my”, a předpoklad, že přece logicky musím chodit na filmy s LGBTQ+ tematikou, když jsem sama jedno z písmen, mě trochu zarazila.
Veronika Havlová 30.06.2024
Tehdejší hvězdou byl Robert DeNiro, který při vstupu do sálu při pohledu na shromážděný dav rezignovaně vydechl: “Oh, Jesus…”
Michal Pařízek 28.06.2024
O to smutnější bylo číst text Josefa Chuchmy, který se do určité části domácí kulturní publicistiky opřel neurvale i jalově zároveň.
Filip Hastík, Veronika Havlová, Štěpán Nezbeda 20.06.2024
Z letošní nabídky vybíráme dvanáct tipů napříč sekcemi, Janžurku mezi nimi nenajdete – ta bude kolem druhé odpolední u Puppu.