Články / Reporty

Příště trochu trávy (Connan Mockasin)

Příště trochu trávy (Connan Mockasin)

Lenka Marie | Články / Reporty | 03.06.2019

Tak já musím bejt asi úplná kráva, když si myslím, že stihnu tři věci za večer. Krávo, krávo, pičo, krávo. Navíc jsem si vysnila lehké drogy, ale smůla. Rozumějte, Connan Mockasin je hudba, která si podle mě trochu trávy žádá. Má svůj styl, tím chci říct, že se mi jeho produkce slívá do jednoho příjemného meditativního proudu. Jistě nezaměnitelného, ale jednoho. Složka mokasíny a jedem.

Jdu přes most přes koleje, jdu sama, tma jak v prdeli. Jestli mě někdo znásilní, tak dneska. Příhodné počasí, příhodná situace. Jdu kolem parkoviště-herberku-skladu, za plotem nastartovaná sanitka. Kouř má barvu pálících se pneumatik, ale voní jako šeřík. Stydím se, že jdu pozdě. Všem je to samozřejmě jedno. Když přemýšlím, kde vezmu zálohu dvacet korun na kelímek, přečtu si „platba kartou nad 200 korun“. Skvělý. Na druhým baru karty vůbec. „Tak to jsem v prdeli,“ povídám barmanovi. Mám pět korun. Jako pardon, ale tohle je vtip, že? Před deseti lety v Dánsku jsem za jedno pivo pípala kartou. To si tady budeme cíleně hrát na to, že jsme východní Evropa, a budeme si nosit zlatý valounky nebo co? Děte doprdele s kecama o tom, že je terminál drahej, taky to tu nemáte levný. Ano, měla jsem si dát ty drogy.

Je mi vedro. Opřu se o zeď. MeetFactory není narvaná, ale příjemně zaplněná. Mockasin má na hlavě sombrero. Když si ho sundá, zjistím, že pod ním schovává ještě apartní rybářský klobouček. Je tady ten v kšiltovce s mastnýma vlasama, nemůžu mu přijít na jméno, ne Major Lazer, Lazer Viking, jasně. Za chvíli vidím dalšího týpka s kšiltovkou a mastnýma vlasama. Dojde mi, že to je dnešní dresscode. Pak taky kluka s kapitánskou čepicí a sakem. Ten tvoří svou vlastní kategorii. Mockasin má vlasy podobně mastný, asi si pak sundají čepice a budou se navzájem vískat, představuju si to jako rituál chlapského přátelství. Přátelé s vizáží upatlaného amerického kamioňáka s alter egem sériového vraha.

fotky z koncertu najdete tady

Jsem překvapená, kolik lidí zpívá spolu s Mockasinem, měla jsem dojem, že si na nahrávkách jenom něco žvatlá, ne že zpívá i něco podstatnýho. Tak se zase trochu stydím. Ale dopředu se bohužel nedostanu, takže bych se stejně blbě přidávala. Connan vystřihne I Will Always Love You, vidím zapalovače. Uječená píča vedle mě, co balí barmana Páju a stěžuje si, že na ni lidi dělali „pššššt!“, se může blahem posrat. Má asi tak dvacet kilo a v sobě tak dvě promile a neví, co tady, kurva, dělá, protože vona je metalová princezna. Její vystoupení nikoho nezajímá. Ani toho nebohého Páju, kterému nezbývá, než ji ze slušnosti dál poslouchat a vymlouvat se na to, že má zítra zkoušku.

Z podstaty Mockasinovy hudby je tu jinak spousta velmi klidných lidí. Kluk ve vatový vestičce, úsměv od ucha k uchu, jako sluníčko, hledá zpoza sloupu nejlepší úhel na fotku pódia. Lidi se courají dovnitř a ven a ven a dovnitř na cigára a tak. Nedivím se, není snadný to poslouchat v kuse. Já bych si k tomu sedla, ale někdo tu i tancuje, i když zrovna tenhle páreček vypadá, že spíš předvádí nějakou paradoxní hipster cool scénku. Je to celé camp asi, že? Tak jako lehce recese a lehce se tomu smějeme? Obávám se, že se mi Mockasin líbí zcela upřímně. To, že si jeho image sedla do ducha doby, je bonus spíš pro něj.

Co můžu odhadnout svým slabým zrakem, moc se mu tady líbí. Občas něco vypráví, ale nerozumím. Lidi mu spokojeně vrkají zpátky, já se přiblble usmívám. Slyším další cover, hip hop to je určitě, taková ta tudu tu du... Zpětně poznávám I’m the Man That Will Find You. Odcházím před přídavkem, mám před sebou dlouhou cestu do tmy. V hlavě větší klid než předtím. Jdu zpátky kolem kolejí, kouř pořád čadí a sanitka je nastartovaná. Už v ní ale nikdo nesedí. Za rohem začuchám a zpozorním. Kouř teď smrdí, jako když se pálí houby. Hřiby nebo babky. Podivuhodné.

Info

Connan Mockasin (nl)
30. 5. 2019 MeetFactoy, Praha

foto © Kristýna Padrtová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Mimozemský král pohody Kurt Vile

redakce 23.06.2019

Rozvážný folkový vyprávěč Vile v dnešním uspěchaném světě pestrých instragramových obrázků opravdu působí jako mimozemšťan...

John Zorn’s Bagatelles Marathon: Divy interpretace

redakce 23.06.2019

Událost roku? Koncertní pásmo Bagatelles Johna Zorna do téhle kategorie spadalo už dlouho dopředu.

Afrosoučasnost naboso: Nyege Nyege showcase

redakce 17.06.2019

Díky nevelké návštěvě tak vznikla extrémně neformální atmosféra garáže nebo staré dílny, kde pár desítek kamarádů tančí do roztrhání těla. Ideálně na boso.

Mullety i máslové preclíky (Wave-Gotik-Treffen)

redakce 13.06.2019

Další rok existence letitého festivalu, tentokrát s pořadovým číslem 28? Některé kostýmy se nevyplatí měnit.

Život je stoka a Chee Chaak legenda!

redakce 12.06.2019

Chee Chaak nejde zapomenout, stejně jako popsat, o což se naivně pokouší následující dotazník dvou nových návštěvnic a jednoho rezidenta. Kapely, vosery, bizáry a hlášky.

Kluci jsou zpět a říkaj‘ si o potíže (Dropkick Murphys)

redakce 12.06.2019

Být ortodoxním pankáčem, jakože nejsem, možná bych podobně remcal i po jejich pražském koncertu. Nicméně, punku bylo ten večer rozhodně více než vloni.

Nebezpečně povědomí Godsmack

redakce 11.06.2019

Trumfy drží Godsmack v rukou dva: stále umí napsat sakra hitovky a zpěvák Sully Erna je umí prodat. Stačí to?

Náplast na duši Toma Rosenthala

redakce 11.06.2019

Rosenthalovou doménou je textová zkratka, kterou přiléhavě komentuje realitu všedního dne. Jak to funguje naživo?

NorthSide 2019: Kamarádi do deště

redakce 11.06.2019

Slzy štěstí v očích, věrné vyřvávání láskyplného textu a nekonečný aplaus ukončil rychlý přesun na hlavní stage. Dojáky i deště na severu Dánska.

NorthSide 2019: Idles a ti další

redakce 08.06.2019

Kytarista Mark Bowen odehrál celý koncert ve spoďárech, následný přechod na Migos nás ale rozhodil ještě víc. Naštěstí tu ale lesní víly pletou květinové věnce...