Propojení je dokonalé (MFDF Ji.hlava)

Je už takovou tradicí, že jakmile opadají listy na lípách skrývajících Mariánský sloup na jihlavském Masarykově náměstí, nastane čas pro Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava. Ten letos už po třiadvacáté prorůstá město skrz na skrz jako mohutný kořenový systém a tahá vláhu z nádherných míst jako z Domu kultury od manželů Machoninových, více než sto let starého secesního kina Dukla, Dělnického domu, kde odehrál jeden ze svých raných koncertů Gustav Mahler, z kostelíka Svatého Ducha, v jehož stěnách jsou náhrobky z dávno zaniklého hřbitova, a dalších. Mezi všemi se po dobu festivalu klikatí bílá vápenná čára a vede návštěvníky jako mízu ze sálu na výstavu, z výstavy na koncert a z koncertu na přednášku Inspiračního fóra. Propojení je dokonalé.

Na pozici jednoho z prvních promítaných filmů se vedral brazilský snímek Škvíry, jemuž se nepodařilo z námětu vykřesat kloudný celek. Pohled na vědě oddanou výzkumnici, jíž objev nové úrovně zvukového spektra pomohl přehodnotit vnímání světa, režisér Carlos Segundo tříští ve svém dokudramatu do náhodně sesbíraných střípků, v nichž není ani věda, ani entuziasmus. Efektně, ale nesrozumitelně filozofuje, zatímco trestuhodně mrhá potenciálem skvělých záběrů.

To česká režisérka Adéla Komrzý vzala svůj film Viva Video, Video Viva za správný konec. Vlažný rozjezd věnovaný Radku Pilařovi, jednomu z pionýrů českého videoartu, se postupně mění v dokumentaci rekonstrukce klíčové výstavy v dějinách našeho audiovizuálního umění – Den videa z roku 1989. Toto na první pohled hlavní téma ale vzápětí ujíždí po odbočce do dálky a film se stává fantastickou přehlídkou vzpomínek našich klíčových umělců jako Petr Skála, Iva Geislerová, Petr Vrána nebo Woody a Steina Vasulkovi.

fotogalerii z festivalu najdete zde

I současný video art má na festivalu své stálé místo v soutěžní sekci Fascinace. Z prvního bloku experimentálních filmů mimořádně zaujali především Guli Silberstein s ohnivě impresionistickou montáží Přemístění a Jona Gerlach s precizním filmem Důl. Gerlach posbíral historické i současné záběry na měděný důl v Berkley a maceroval je ve znečištěné vodě právě z tohoto místa. Díky chemikáliím došlo k jejich vizuálně velmi zajímavému poškození a Gerlach našel působivou rovnováhu mezi estetikou a ekologickým apelem.

Doprovodný program, zejména ten hudební díky dramaturgickému vedení Pavla Klusáka, přerostl v takový malý paralelní festival. Na malé scéně kostela Svatého Ducha se odehrály field recordingové koncerty/přednášky Tomáše Šenkyříka s nahrávkami mokřadů, slavíků a prostředí, které zároveň často pomáhal kultivovat a Jiřího Suchánka, soustředícího se na konfrontaci zvuků krajiny a měst a tvorbu DIY nástrojů. Jeden z nich mají dokonce návštěvníci k dispozici až do úterka. Na závěr rozohnili hudební stan WWW. O jejich popularitě není pochyb, ale i tak bylo trochu překvapivé, že pro obrovský počet lidí se takřka nedalo dýchat. Bylo to překvapení velmi milé.