Články / Reporty

Residentem na věčné časy a nikdy jinak (The Residents)

Residentem na věčné časy a nikdy jinak (The Residents)

Jakub Šíma | Články / Reporty | 11.02.2019

Začátek sedmdesátých let se především na západním pobřeží USA otiskl jako doba pozdní vlny hnutí hippies. Vlny, která už často opustila své původní ideály a z těch zbyl jen psychedelický hédonismus (zdravíme Huntera S. Thompsona). Zároveň se ale jednalo o dobu, jež přála všemožným experimentům vystavěným na nově definovaném pojetí svobody. A právě z kvasu pozdní fáze hippies, skupinové kreativní energie a nové situace, kdy společnost byla najednou daleko otevřenější čestvým vlivům, vizionářům i outsiderům, se zrodili The Residents. Za více než čtyřicet let existence se proslavili nejen jako kapela, ale jako institut konceptuálního umění, který kromě bohaté audiovizuální tvorby také nabourává způsob chápání tvůrčí svobody, když si po celou dobu fungování dokázal udržet členskou anonymitu.

Anonymitu přinášející svobodu světu The Residents, světu existujícímu a odehrávajícímu se na rubu naší každodennosti. Světu, kde je všechno, co známe, vždycky trochu jinak. Melodie známého hitu je překryta vrzající a zmutovanou instrumentací, obrazy kolem nás jsou důvěrně známé, a zároveň snově surreálné. Realita, která má svůj rub a líc, a jedna část bez druhé by nemohla existovat.

Letmý pohled do sálu: bělovlasé kštice, dredy i mladické rozcuchy, koncert přitáhl pestrý průřez všemi věkovými kategoriemi. Proti nim stála čtyřčlenná sestava. Kytarista, klávesák a bubeník ve čtverečkově-károvaných oblecích a s obřími zobáky a zpěvák v kostýmu krávy. Podivně psychedelický dojem podtrhovalo spodní nasvícení, které obzvlášť při zpěvákových pochodech po pódiu v hlubokém předklonu a exponuje výrazný čumáček místo nosu působilo sugestivně a komicky. Díky hlasové modulaci se z reprobeden ozýval ryk, jindy jsme dostali hlubokým hlasem zpívané houpavé rýmy, které nejednou utnul náhlý přechod k hlukové rovině.

Nejcharakterističtější částí pohybového projevu bylo zpěvákovo přehazování rukou z jedné strany na druhou v rytmu písně, které se na jedné straně vyznačovalo rytmickou přesností, na té druhé roztomilou nemotorností. Divadelní složka jinak zůstala upozaděna a dostalo se jen na pár teatrálních pohledů a gest. Ostatní hudebníci zůstávali pevně ve svých rolích: vysoký kytarista se kymácel v první linii, klávesák ani na chvíli neztratil profesionální sošnost a bubeník udával klidné, až zasněné tempo. Celek působil minimalisticky a divoké hudební konstrukce ustoupily úsporným disharmoniím a zkreslené instrumentaci. Nikdo z přítomných ani na chvilku nevystoupil ze své role, na komunikaci s publikem nebo emoce nezbylo místo. Hudební složku doplňovaly projekce, z nichž promlouvala Matka Tereza nebo Richard Nixon o svých velmi groteskních snech, zejména Nixonovo snění o hraní v bluesové kapele vyvolalo úsměv.

Vidět The Residents je cílem samo o sobě, tím spíš, že se nemusí opakovat. Nonkonformita, schopnost parodovat popkulturu jejími vlastními zbraněmi a originalita jsou nástroje, které fungují stejně dobře dnes jako před čtyřiceti lety. Proto o stárnutí nemůže být řeč. A za dvacet let možná přijedou hudebníci, kteří budou mít pod maskou jiné tváře, ale pořád to budou ti samí The Residents. Koncept, který na pódiu může působit profesorsky, patří ke scénáři. Koncept, který přežije své autory.

Info

The Residents (us)
9. 2. 2019 Palác Akropolis, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Pivo a zmrzlina aneb Krákor 2021

Adéla Polka 22.06.2021

Jestli je v celém okolí Brna úmorné vedro, tady je příjemný chládek, a když se člověk odpoledne zaposlouchá do potůčku, který střídmě teče za strany výčepu...

Nikdy to nikomu neřeknu: tandemová instalace v Galerii Průchod

Minka Dočkalová 01.05.2021

Autoři výstavy jsou partnery a v nově připravené výstavě se rozhodli zúročit svou zkušenost se závažnými zdravotními problémy v dětství.

Pouliční umění na krabicích od pizzy (Jan Vykypěl, Galerie Průchod)

Minka Dočkalová 02.04.2021

Součástí výstavy je kolekce pomalovaných obalů od pizzy. Využití odpadního materiálu ilustruje Vykypělův obvyklý způsob práce, jejíž jádro tkví v procesu tvorby.

Festival na dosah myši - SXSW 2021

David Čajčík, Michal Pařízek, su 25.03.2021

Jaké to je dívat se čtyři dny po nocích na kapely, filmy a moudré diskuze? Přinášíme report z online festivalu SXSW.

Chyba jako náznak změny: Galerie Průchod nekončí

Minka Dočkalová 11.03.2021

Umělci byli konfrontováni s tím, jak jednoduché je dostat se z rubriky Kultura do sekce Zločiny a soudy - prostřednictvím této situace na vlastní kůži prověřili vratkou hranici mediálního prostoru.

For k-punk 2021: postkapitalistické touhy

Mia Kordová 07.02.2021

Čtyřhodinový zážitek odstartoval Tim Lawrence videem nazvaným What is post-capitalism? Oslava života a díla britského kulturního teoretika Marka Fishera.

Galerie Průchod: veřejný výstavní prostor pro nikoho

Minka Dočkalová 21.01.2021

Umělci z Brna uspořádali vernisáž „pro nikoho“. Ve veřejném průchodu domu na Údolní nainstalovali velkoformátové grafiky.

Eurosonic Noorderslag 2021: Možnosti tu jsou

Aneta Martínková, su, Jakub Béreš, David Čajčík 18.01.2021

Přesun kultury na síť pokračuje. V online prostředí proběhl během minulých pár dní i největší a nejrespektovanější evropský showcase festival.

Vpřed! (Move Fest)

Veronika Mrázková 14.10.2020

"Za Hitlera se pálily knihy, dnes se na Facebooku skrývají nevhodné komentáře." Co je nevhodné? Hned první večer došlo na českou premiéru kusu Brave New Life.

Zvláštní magie (Jazz Goes to Town)

Jiří Vladimír Matýsek 11.10.2020

Může mít jazz punkovou energii? Může unést do jiných dimenzí? Může uspávat? Drtit sonickou stěnou? Samozřejmě. All That Jazz!

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace