Články / Reporty

Residentem na věčné časy a nikdy jinak (The Residents)

Residentem na věčné časy a nikdy jinak (The Residents)

Jakub Šíma | Články / Reporty | 11.02.2019

Začátek sedmdesátých let se především na západním pobřeží USA otiskl jako doba pozdní vlny hnutí hippies. Vlny, která už často opustila své původní ideály a z těch zbyl jen psychedelický hédonismus (zdravíme Huntera S. Thompsona). Zároveň se ale jednalo o dobu, jež přála všemožným experimentům vystavěným na nově definovaném pojetí svobody. A právě z kvasu pozdní fáze hippies, skupinové kreativní energie a nové situace, kdy společnost byla najednou daleko otevřenější čestvým vlivům, vizionářům i outsiderům, se zrodili The Residents. Za více než čtyřicet let existence se proslavili nejen jako kapela, ale jako institut konceptuálního umění, který kromě bohaté audiovizuální tvorby také nabourává způsob chápání tvůrčí svobody, když si po celou dobu fungování dokázal udržet členskou anonymitu.

Anonymitu přinášející svobodu světu The Residents, světu existujícímu a odehrávajícímu se na rubu naší každodennosti. Světu, kde je všechno, co známe, vždycky trochu jinak. Melodie známého hitu je překryta vrzající a zmutovanou instrumentací, obrazy kolem nás jsou důvěrně známé, a zároveň snově surreálné. Realita, která má svůj rub a líc, a jedna část bez druhé by nemohla existovat.

Letmý pohled do sálu: bělovlasé kštice, dredy i mladické rozcuchy, koncert přitáhl pestrý průřez všemi věkovými kategoriemi. Proti nim stála čtyřčlenná sestava. Kytarista, klávesák a bubeník ve čtverečkově-károvaných oblecích a s obřími zobáky a zpěvák v kostýmu krávy. Podivně psychedelický dojem podtrhovalo spodní nasvícení, které obzvlášť při zpěvákových pochodech po pódiu v hlubokém předklonu a exponuje výrazný čumáček místo nosu působilo sugestivně a komicky. Díky hlasové modulaci se z reprobeden ozýval ryk, jindy jsme dostali hlubokým hlasem zpívané houpavé rýmy, které nejednou utnul náhlý přechod k hlukové rovině.

Nejcharakterističtější částí pohybového projevu bylo zpěvákovo přehazování rukou z jedné strany na druhou v rytmu písně, které se na jedné straně vyznačovalo rytmickou přesností, na té druhé roztomilou nemotorností. Divadelní složka jinak zůstala upozaděna a dostalo se jen na pár teatrálních pohledů a gest. Ostatní hudebníci zůstávali pevně ve svých rolích: vysoký kytarista se kymácel v první linii, klávesák ani na chvíli neztratil profesionální sošnost a bubeník udával klidné, až zasněné tempo. Celek působil minimalisticky a divoké hudební konstrukce ustoupily úsporným disharmoniím a zkreslené instrumentaci. Nikdo z přítomných ani na chvilku nevystoupil ze své role, na komunikaci s publikem nebo emoce nezbylo místo. Hudební složku doplňovaly projekce, z nichž promlouvala Matka Tereza nebo Richard Nixon o svých velmi groteskních snech, zejména Nixonovo snění o hraní v bluesové kapele vyvolalo úsměv.

Vidět The Residents je cílem samo o sobě, tím spíš, že se nemusí opakovat. Nonkonformita, schopnost parodovat popkulturu jejími vlastními zbraněmi a originalita jsou nástroje, které fungují stejně dobře dnes jako před čtyřiceti lety. Proto o stárnutí nemůže být řeč. A za dvacet let možná přijedou hudebníci, kteří budou mít pod maskou jiné tváře, ale pořád to budou ti samí The Residents. Koncept, který na pódiu může působit profesorsky, patří ke scénáři. Koncept, který přežije své autory.

Info

The Residents (us)
9. 2. 2019 Palác Akropolis, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Sázky na (ne)jistotu aneb Top 5 Hip Hop Kemp 2019

redakce 18.08.2019

Přebíhal jsem od jedné stage ke druhé a za den stihl i deset koncertů. Při dotazu na nejlepších pět se každý dlouze zamyslel...

Čiže relax, aj búrka (Grape 2019)

redakce 13.08.2019

Tento rok som sa na letisko dostavila po dlhšom čase strávenom na juhu Anglicka, čiže samotný príchod do rodnej krajiny bol trochu kultúrnym šokom...

Aká krajina, taký Katapult. (Brutal Assault 2019)

redakce 11.08.2019

Ve vydatném dešti ale zmokla jak festivalová brožura, tak program na klíčenkách rozdávaných u vstupu. Moderní doba? Je třeba šířit poselství a čokoládovou radost.

Ztlumte ty světla, prosím. (Brutal Assault 2019)

redakce 10.08.2019

Někdo vyslyšel moje fňuky? Říkají, že třetí den bývá kritický, díry v line-upu a vedrem podpořená únava svádí k experimentu.

Their bodies are open (Brutal Assault 2019)

redakce 09.08.2019

Koncert Daughters byl definitivní. Zhudebněná cesta devíti kruhy pekla k absolutnímu zešílení a excentrický projev frontmana Alexise Marshalla, totální paralýza jedovatým potem.

Umírat budu za úsvitu! (Brutal Assault 2019)

redakce 08.08.2019

Dovolenková očista hlukem? Klišé se nevyhneme, obzvlášť na akci, který Google mapy vtipně značí jako Festival Nechutného Napadení. Brutal Assault 24, den první.

... a stejně to bylo málo (Beseda u Bigbítu 2019)

redakce 07.08.2019

Tváře, které jsem tu noc viděla já byly na správné straně. A vezmu-li v potaz fakt, že členové Algiers i australských Kill Devil Hills, o kterých ještě bude řeč, zůstali…

Zralá jako víno (Beseda u Bigbítu 2019)

redakce 05.08.2019

Pokud jde něco Besedě skvěle, je to výběr kapel v perfektní koncertní kondici. Zatímco loni předvedli omračující výkon Pacino, letos...

Off 2019: Pro hudební dobrodruhy (3/3)

redakce 05.08.2019

Neneh Cherry, Loyle Carner a Suede. Závěrečný den festivalu pro lidi, kteří opravdu poslouchají hudbu.

Off 2019: O svetrech a přátelích (2/3)

redakce 04.08.2019

Když nemáš ani svetry, ani kamarády, je velmi pravděpodobné, že uvízneš v gastro-obchodní festivalové zóně.