Denisa Píšová | Články / Sloupky/Blogy | 05.07.2017
Nevěřte lidem. A už vůbec ne těm, co předpovídají počasí. Koupačka ve vlastním potu ke koncertům patří, ale když počítáte s příjemnou dvacítkou, a místo toho se smažíte v mikině na přistávací dráze hradeckého letiště, topíte se v něm až po uši. Přidejte si k tomu cestu svozem, kam už by se nevešla ani noha navíc, a řidičku, co si spletla MHD s rallye, a první dojmy jsou na světě. Ale kdo by si stěžoval? Na tohle se přece taky vzpomíná. Hlavně když se večer chcete dostat z kalhot, a ono to nejde. I to má ale svoji světlou stránku. Nemusíte na toitoiky. Možná byste začali litovat, kolik jídla už jste do sebe dostali, protože nemáme všichni stejný žaludek a ten můj by to třeba nevydržel. Tělo už ale nezvládá příliv piva, a tak chtě nechtě ustoupíte potřebám. Chcete se pak tomu místu vyhýbat obloukem, jeden burger s tunou dresinku je ale proti, a už tam máte namířeno zas. Jako v začarovaném kruhu.
V kruhu běhá i stádo pod pódiem, kde zrovna hrají Comeback Kid. Jeden by se k nim i přidal, ale v pět hodin si s plným břichem dávám odpolední siestu a šetřím energii. Za tohle rozhodnutí později sama sebe v duchu vyznamenávám. Kdo by totiž čekal, jaká to nebude pohodička s Cage the Elephant, dost by se sekl. Dostávám se do předních řad, platím za to několika ranami do obličeje, břicha, žeber a dalších míst, která zabolí podobně, ne-li víc. Sloni vytahují eso v podobě Cigarette Daydreams, které vyhrává hlavně proto, že na chvíli celá vřava utichne, a my se vydáváme na vlně nostalgie do dob, kdy nám bylo sedmnáct. Jakmile přijde výzva Come a Little Closer, všechno se vrací do svých kolejí.
fotogalerie z festivalu tady anebo i tu
Nečekaná palba nutí k dalšímu doplnění tekutin a hledání chill zóny. Spouštím kotvu u baru s táborákem a užívám si sílu okamžiku, který neomrzí. You Me At Six mají problémy se zvukem, zavádí mě tam ale moje nezkrotná zvědavost. Pod pódiem už je téměř vyklizeno, Die Antwoord si chystají pečlivý bizárek, o kterém se mi zdálo dneska v noci a asi ještě párkrát bude. Oblečky a masky známe z klipů, ale projekce mě posadila na zadek. Nebo taky neposadila. Já ani nevím. Mám se smát nebo se radši schovat za někoho vysokého, ať se v noci taky trochu vyspím? No, vyspat se můžu i zítra. Ale to se ještě uvidí. Nevěřte lidem, nevěřte vlastním očekáváním.
Rock for People 2017
4. - 6. 7. 2017
Festivalpark, Hradec Králové
foto © Iveta Křenková
Michal Pařízek 19.04.2024
Tohle je Šejkr Sharpe edition, ne snad tedy úplně komplet, ale vlastně nakonec ano. V pořadu zazní hned několik ukázek z programu plus jedna motivační na závěr směřuje taky na…
Michal Pařízek 05.04.2024
O Liv.e více v dubnovém Full Moonu, ten text vůbec nebyl v plánu, ale prostě musel ven. Ona sama říká, že když nahrávala loňské album Girl in the Half Pearl,…
Zuzana Valešová 30.03.2024
Zatiaľčo minulý rok pôsobila Žižkovská noc ako taký “kočkopes”, tento rok nastúpila v plnej sile s jasnou správou, myšlienkou a víziou mne viac než sympatickou.
Michal Pařízek 22.03.2024
„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.
Ondra Helar 19.03.2024
Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.
Michal Pařízek 08.03.2024
Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.
Michal Pařízek 23.02.2024
„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.
Andraž Kajzer 13.02.2024
Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.
Michal Pařízek 09.02.2024
Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...
Michal Pařízek 26.01.2024
„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.