Články / Reporty

Tech N9ne aneb žádný courák nepřišel

Tech N9ne aneb žádný courák nepřišel

Jakub Šíma | Články / Reporty | 26.11.2012

Koncert Tech N9ne u mě budil dvojí očekávání. Za prvé mě zajímalo, jak bude vypadat show člověka, který má slova energie, syrovost a úspěch napsané na čele. Další otázkou logicky bylo, nakolik už jeho fame dorazil i do Čech a hlavně, jestli si tady dokázal najít dostatek věrných neboli „technicians“. Tuzemské rapové koncerty totiž doplácí na fakt, že na lidi bez statutu legendy (rozuměj devadesátkový interpret) nebo rotace na MTV se u nás moc nechodí. Naštěstí se událost trefila do rozmachu horrorcore rapu, což znamenalo, že nakonec dorazil solidní počet diváků, i když to zároveň vyvolávalo obavy z věkové skladby, protože horrorcore je oblíbený především u lidí kolem dvacítky a níž.

Sodoma Gomora jako suppport nezklamali a rozhodně to byla dobrá volba. Kluci už ví, jak to na pódiu chodí, takže působí sebejistě a dostatečně suverénně. Nechyběli ani tradiční „zombie hypemani“ a poslední song Žižkovský bary podpořil James Cole. Chvilku po desáté vyběhl na pódium Krizz Kaliko, který dal první song sólově a nažhavil diváky na hlavního protagonistu, který se ukázal vzápětí. A na nic nečekal. Show odpálil ve velkém stylu hitovkama Mental Giant a I Am a Psycho. A úvodní půlhodina byla zběsilá. Lidi skandovali, skákali a Tech N9ne měl po každém tracku jazyk až u kolen. Jelikož však hráli bez DJe a tedy podle připraveného setu, nedostal ani chvilku navíc. Pauza mezi jednotlivými tracky nebyla nikdy delší než pár sekund, žádné řečičky a lidové mudrosloví, ale pořádný nářez na jeden zátah. Svou super rychlou flow ukázal v plné kráse a slova lítala vzduchem po desítkách. Pak si na chvíli vzal slovo Krizz Kaliko, jehož hlas, především jedna poloha, mi přijde naprosto skvělá. Působí jako kombinace Cee La a osmileté holčičky, která vyžrala halucinogenní krabičku staršího bratra. Škoda, že ji využívá poměrně málo. V druhé půlce vystoupení (avizované jako hodinové) jsem čekal nějaký ten courák ke všeobecnému zklidnění, ale tempo nepolevovalo a místo couráku probíhalo buď pěvecké hecování mezi hlavními aktéry anebo hra s publikem, které reagovalo velmi živě. Abych objasnil lichost obav z věku publika: mladší složení dokázalo to, čeho už je starší generace jen těžko schopná. Skákalo, křičelo, nadšeně aplaudovalo a nakonec se ještě pět minut po skončení neslo klubem sborové „Tech N9ne, Tech N9ne“. A překvapením největším a nejmilejším byla znalost textů, takže publikum doplňovalo rapery k jejich neskrývanému překvapení.

Na závěr Krizz Kaliko i Tech N9ne zajeli pár šestnáctek, každou z jiného tracku, čímž navnadili publikum na poslední plnohodnotný song. Ten však ke zklamání všech už nepřišel, nejspíše z technických důvodů (hrát bez DJe z cédéčka má svoje nevýhody). Přišla už jen děkovačka, v níž Tech N9ne zdůraznil, jaká to bylo skvělá show a že taková rozhodně není každá, a dal si záležet, aby jeho slova nevyzněla jako klišé. Celkově to byl strhující rapový koncert, jaký Praha letos ještě neviděla, a takřka hudebně-sportovní výkon, čehož důkazem budiž kompletně propocená košile hlavního aktéra.

Info

Tech N9ne (usa)
21. 11. 2012, Lucerna Music Bar, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

O čem stojí za to zpívat (The Lumineers)

Anna Valentová 12.11.2019

The Lumineers předvedli show adekvátní svému jménu, přesto celému večeru chyběl nějaký skutečně výjimečný moment.

Hádanky z Utrechtu #4: Všechno je, jak má být

Michal Pařízek 11.11.2019

O duchu ve stroji se bavíme staletí, Holly Herndon to dokázala obrátit vzhůru nohama – pomocí strojů vytvořila emoce tak důvěrné...

Hádanky z Utrechtu #3: Chicago rulez!

Michal Pařízek 10.11.2019

Hudebně někde mezi free jazzem, gospelem a zuřivým art punkem, nasazením i napětím nepříliš daleko od Algiers například? Silná slova ze silného místa.

Poslouchat až do rána (Becca Stevens)

Karolina Veselá 10.11.2019

Největší obdiv ale putoval k hlavní hvězdě večera. Mezi Beccou Stevens z nahrávek a tou, co stála na pódiu, nebyl jediný slyšitelný rozdíl.

Hádanky z Utrechtu #2: O hvězdách a světle

Michal Pařízek 09.11.2019

Zajímalo by mě, zda v té době už věděla, že o pár hodin později ve vloženém a do poslední chvíle utajeném slotu vystoupí taková hvězda jako Björk.

Dřevo a témbr: Michael Gordon na Strunách podzimu

Jan Starý 08.11.2019

Na festivalu Struny podzimu se každoročně najde i pár událostí, které jdou nad rámec preciznosti a dobrého vkusu k něčemu skutečně zásadnímu...

Hádanky z Utrechtu I.: Las reinas

Michal Pařízek 08.11.2019

La Bruja del Texcoco může zavánět queer burleskou, ale takové je Mexiko – trocha šuntu a šarlatánství protřepaná s kouzelnou nadsázkou. Mexiko v Utrechtu.

Supergroup ne tak super (Petbrick)

Dominik Polívka 07.11.2019

„Zkouška byla docela hlasitá, bude to chtít špunty,“ slyším od promotéra. Hlasitost však nebyla tím, co trhalo uši, byla to nesouhra obou muzikantů...

Zásadní Xenakis: Ohýbání zvukoprostoru

Jan Starý 07.11.2019

Napětí nemělo vrchol nebo řešení, mohlo jen pokračovat po nejasné, fascinující cestě vpřed...

What the fuck am I doing here (Blood Red Shoes)

Jonáš Sudakov 06.11.2019

Kto po Pixies odchádzal sklamaný, že Blood Red Shoes stratili drive a po novom albume to už nie je ono, toho show v Lucerne musela presvedčiť o opaku.