Články / Reporty

V pokleku nebo ve vzduchu (Billy Talent)

V pokleku nebo ve vzduchu (Billy Talent)

Martin Řezníček | Články / Reporty | 05.08.2017

Billy Talent se u nás těší velké popularitě, což dokazuje i fakt, že letos kromě obligátní Prahy přibylo na program turné ještě vystoupení v Olomouci. Kapela se na něj vydala bez bubeníka Aarona Solowoniuka, který dlouhodobě bojuje s roztroušenou sklerózou. Náhradníkem je Jordan Hastings z Alexisonfire, který zaskakoval už při nahrávání posledního alba Affraid of Heights.

Čtveřice se na pódium přiřítila v červených košilích, takže si ji leckdo mohl na první pohled splést s boybandem z šedesátých let. Korunu všemu nasadil frontman Benjamin Kowalewicz, který zvolil ještě bílé kalhoty. Za takovým seladonem by se na molu v Palermu otočila nejedna sukně. Všechna ta červená ale působila osvěžujícím dojmem a vlastně i celkem stylově. Úvodní písně Devil in the Midnight Mass a This Suffering nikoho nepřekvapily a možná právě neměnnost začátku set listu byla na vině pomalejšího rozjezdu. Bohužel i čtvrtá This Is How It Goes poněkud zklamala, neboť Kowalewicz vynechával kulervoucí screamy v refrénu a víceméně je "jen" odzpíval normální polohou hlasu. Nabízela se spekulace, zda s věkem neztrácí část rejstříku, čemuž by napovídal i fakt, že screamy se nevyskytují ani na poslední studiové nahrávce. Věřme však raději tomu, že po týdnech strávených na turné byl jen lehce indisponovaný a v nejtěžších pasážích se raději šetřil.

Obrat nastal okolo páté, šesté písně a po tři čtvrtě hodině se zdálo, že koncert nemá kam gradovat. Dramaturgicky mistrně zvládnutá druhá půlka setu však ukázala, že jakmile Billy Talent dostanou publikum do varu, jen tak ho nepustí. Nejsilnější momenty se prolínaly nehledě na rok vzniku písně – vždyť přítomní byli samí skalní fanoušci, kteří znají každou notu. Mladý pár, který mi za zády zpíval všechny refrény, perfektně nahradil vokály kytaristy i basáka, a jakkoliv to většinou bývá otravné, tady tomu bylo přesně naopak. Kowalewicz ani chvíli nezahálel, nohy ve vzduchu skoro víc než na zemi, pokud zrovna nezaujímal svoji obvyklou polohu v pokleku na odposlechu.

Prostor mezi písněmi vyplňoval proslovy. "Jsou to těžké časy, děje se hodně špatného, ale my stále věříme v dobro. Kašleme na rozdíly, milujeme vás všechny. Jestli dokážete být na tomhle koncertě šťastní, svět ještě nemůže být tak v prdeli." Krom toho také věnoval píseň Nothing to Lose Chesteru Benningtonovi a Chrisi Cornellovi, tedy "dvěma velkým hlasům, o které jsme nedávno přišli." Byl to zvláštní moment, když v následující Saint Veronica člověk slyšel It's just not your time to die. Žádný patos, jen skutečná lítost...

Jako poslední věc prozradil, že tohle byl jejich desátý koncert u nás. "Slibme si, že jich zvládneme ještě dalších deset," vyzýval. Ano, prosím!

Info

Billy Talent (ca)
3. 8. 2017, Hlavní dvůr pivovaru Staropramen, Praha

foto © Iveta Křenková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.

Magické harmonie (Hackedepicciotto)

Jakub Koumar 17.02.2020

Uspořádat dobrý koncert je tak trochu alchymie, při níž se vždy musíte na něco spolehnout. Na co se spolehnul tenhle večer v Kaštanu?

Pomalý rozjezd, silný závěr – The Legendary Pink Dots

Vojtěch Podjukl 16.02.2020

V úvodu setu kazil dojem příliš hlasitý beat, basů mohlo být taky méně. Rozpačitě působily i prostoje mezi písněmi. Co bylo pak?

Žánrový cross mejdan s Indies Scope

Adéla Poláková 16.02.2020

Očekávaně dobře obstojí i DVA, které lze taky vidět po delší odmlce. Jejich světový hravý pop dokreslují animace Markéty Lisé... Oslava v Sonu byla opulentní.

Kytarovky vládnou všem aneb New Czech Indie Night

Maria Pyatkina 16.02.2020

„Grime vládne všem,“ tvrdíme v aktuálním Full Moonu, což možná platí pro Velkou Británii, ale v Česku vládnou kytarovky.

Všichni jednou umřeme (Hrubá hudba)

Adéla Poláková 13.02.2020

Beznadějně vyprodaný Kabinet Múz se pomalu plní. Zastoupeny jsou všechny věkové kategorie a ti starší si suverénně berou židle do předních řad.