Články / Reporty

V pokleku nebo ve vzduchu (Billy Talent)

V pokleku nebo ve vzduchu (Billy Talent)

Martin Řezníček | Články / Reporty | 05.08.2017

Billy Talent se u nás těší velké popularitě, což dokazuje i fakt, že letos kromě obligátní Prahy přibylo na program turné ještě vystoupení v Olomouci. Kapela se na něj vydala bez bubeníka Aarona Solowoniuka, který dlouhodobě bojuje s roztroušenou sklerózou. Náhradníkem je Jordan Hastings z Alexisonfire, který zaskakoval už při nahrávání posledního alba Affraid of Heights.

Čtveřice se na pódium přiřítila v červených košilích, takže si ji leckdo mohl na první pohled splést s boybandem z šedesátých let. Korunu všemu nasadil frontman Benjamin Kowalewicz, který zvolil ještě bílé kalhoty. Za takovým seladonem by se na molu v Palermu otočila nejedna sukně. Všechna ta červená ale působila osvěžujícím dojmem a vlastně i celkem stylově. Úvodní písně Devil in the Midnight Mass a This Suffering nikoho nepřekvapily a možná právě neměnnost začátku set listu byla na vině pomalejšího rozjezdu. Bohužel i čtvrtá This Is How It Goes poněkud zklamala, neboť Kowalewicz vynechával kulervoucí screamy v refrénu a víceméně je "jen" odzpíval normální polohou hlasu. Nabízela se spekulace, zda s věkem neztrácí část rejstříku, čemuž by napovídal i fakt, že screamy se nevyskytují ani na poslední studiové nahrávce. Věřme však raději tomu, že po týdnech strávených na turné byl jen lehce indisponovaný a v nejtěžších pasážích se raději šetřil.

Obrat nastal okolo páté, šesté písně a po tři čtvrtě hodině se zdálo, že koncert nemá kam gradovat. Dramaturgicky mistrně zvládnutá druhá půlka setu však ukázala, že jakmile Billy Talent dostanou publikum do varu, jen tak ho nepustí. Nejsilnější momenty se prolínaly nehledě na rok vzniku písně – vždyť přítomní byli samí skalní fanoušci, kteří znají každou notu. Mladý pár, který mi za zády zpíval všechny refrény, perfektně nahradil vokály kytaristy i basáka, a jakkoliv to většinou bývá otravné, tady tomu bylo přesně naopak. Kowalewicz ani chvíli nezahálel, nohy ve vzduchu skoro víc než na zemi, pokud zrovna nezaujímal svoji obvyklou polohu v pokleku na odposlechu.

Prostor mezi písněmi vyplňoval proslovy. "Jsou to těžké časy, děje se hodně špatného, ale my stále věříme v dobro. Kašleme na rozdíly, milujeme vás všechny. Jestli dokážete být na tomhle koncertě šťastní, svět ještě nemůže být tak v prdeli." Krom toho také věnoval píseň Nothing to Lose Chesteru Benningtonovi a Chrisi Cornellovi, tedy "dvěma velkým hlasům, o které jsme nedávno přišli." Byl to zvláštní moment, když v následující Saint Veronica člověk slyšel It's just not your time to die. Žádný patos, jen skutečná lítost...

Jako poslední věc prozradil, že tohle byl jejich desátý koncert u nás. "Slibme si, že jich zvládneme ještě dalších deset," vyzýval. Ano, prosím!

Info

Billy Talent (ca)
3. 8. 2017, Hlavní dvůr pivovaru Staropramen, Praha

foto © Iveta Křenková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.

Lunchmeat 2019, letos s koninou

redakce 08.10.2019

Bludiště zvuků a světel, paprsky a plochy křižující prostor, pohled do neznáma a fascinace nalezeným. Objevování, kreativita, posouvání toho, co chápeme pod taneční hudbou.

Nadrobno nasekaní Black Midi

redakce 07.10.2019

Hulváti, ani nepozdraví, nepoděkují, ubezpečení, že jsme to nejlepší publikum na světě, se od nich nedočkáme, nanejvýš utrousí nějaké to gesto...

Co nevadí u Hm…

redakce 06.10.2019

„Všechna slast musí být spotřebována, takový je zákon…,“ znělo ve čtvrtek večer přeplněnou Akropolí.

Když kouzlo pomine (Stereo Total)

redakce 05.10.2019

... ale tohle nezní jako moji milovaní Stereo Total?