prof. Neutrino | Články / Sloupky/Blogy | 15.12.2018
Tentokrát několik klipů, které by se daly napasovat do antropologické škatulky rituální či lépe pseudorituální. Jsou důkazem, že i v epoše pozdní modernity je stále přítomná potřeba religiozity a sakrální fetišizace lidských artefaktů. Koneckonců umění vždy dokázalo iracionalitu zprostředkovat nejlépe.
Prvním z videí je skladba z nové desky Dyonysus navrátivších se Dead Can Dance, kteří vždy tíhli k vytváření imaginárního kultu a rituální hudby. Klip The Mountain se odehrává v bezejmenném lese, v bezčasí. Jsme svědky jakési pradávné ceremonie, jíž se účastní dvě mladé dívky, zapletené do sítí. Anebo pavučin významů?
Video Jamieho xx Gosh režírované Romainem Gavrasem je natočeno v Číně a hlavním aktérem je černošský albín, který se stává objektem uctívání sekty dalších albínů. Děj se odehrává u napodobeniny pařížské Eiffelovy věže, která skutečně stojí v čínském Tianduchengu. Vše vypadá podivně a nepatřičně.
Letošní klip britské neo-soulové zpěvačky Diany de Brito, která vystupuje pod nickem IMDDB a mnohým je známá především svou kooperací s Flying Lotus. V klipu Running provádí osobní rituál, který je zřejmě útěkem před „běžnou“ realitou. Maska ritualizuje. Závoj halí.
Brujo je indiánský čaroděj. Brujas jsou čarodějky. Rapperka Princess Nokia z Portorika se tentokrát situovala do mladé kouzelnice, která se svými souputnicemi předvádí ženský iniciační rituál v deštném pralese kdesi v Karibiku. Skladba je z alba 1992 Deluxe.
Nejaktuálnějším klipem je X-Ray dobře známého estonského rapera Tommyho Cashe, který paroduje absurditu sektářského života a laciné pseudoesoteriky. On sám se pak pasuje do role podivínského gurua s třetím okem a vede zvláštní náboženskou seanci. Smutné je, že podobné manipulativní sekty nejsou nic neobvyklého, vzpomeňme na neblaze proslulou Rodinu Charlese Mansona, Chrám lidu Jima Jonese nebo indického učitele Osha.
Michal Pařízek 26.07.2024
Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.
Štěpán Nezbeda 18.07.2024
Jelikož nejpohodovější filmová přehlídka letos přinese víc promítacích sálů a projekcí, může se hodit pár tipů na snímky.
Michal Pařízek 14.07.2024
Tento text nemá být obhajobou ani reportáží, berte ho jako pokus o zprostředkování zážitků z určitého místa v areálu. A pokus mírnit rázná hodnocení a zbrklé analýzy.
Michal Pařízek 12.07.2024
Rozhovor s Libuší Jarcovjákovou pro mě byl jedním ze zásadních zážitků prvního pandemického období, dělali jsme ho někdy na jaře, v době, kdy už začínalo být trochu hezky, ale ulice…
Veronika Havlová 07.07.2024
Nicméně od té doby hudební a obzvlášť koncertní snímky ve Varech vyhledávám, obzvlášť pokud se promítají ve Velkém sále.
Veronika Havlová 04.07.2024
Scéna, v níž se devět tetiček snaží umlčet dvojici mladých žen tím, že jim ritualizovaným sborovým zpěvem vyjadřují bezmeznou účast a lásku, je zatím jedna z nejmrazivějších, které jsem tu…
Veronika Havlová 02.07.2024
Ta samozřejmost, s níž mě zařadil do skupiny “my”, a předpoklad, že přece logicky musím chodit na filmy s LGBTQ+ tematikou, když jsem sama jedno z písmen, mě trochu zarazila.
Veronika Havlová 30.06.2024
Tehdejší hvězdou byl Robert DeNiro, který při vstupu do sálu při pohledu na shromážděný dav rezignovaně vydechl: “Oh, Jesus…”
Michal Pařízek 28.06.2024
O to smutnější bylo číst text Josefa Chuchmy, který se do určité části domácí kulturní publicistiky opřel neurvale i jalově zároveň.
Filip Hastík, Veronika Havlová, Štěpán Nezbeda 20.06.2024
Z letošní nabídky vybíráme dvanáct tipů napříč sekcemi, Janžurku mezi nimi nenajdete – ta bude kolem druhé odpolední u Puppu.