Články / Rozhovory

Vstupní prohlídka: Fred Madison

Vstupní prohlídka: Fred Madison

redakce | Články / Rozhovory | 20.02.2020

Fred Madison je pseudonym Miroslava Šuláka, který svou hudební kariéru započal ve Valašském Meziříčí. Jeho tvorby si všimli Jonáš Zbořil a Jakub Johánek z pořadu Startér Radia Wave a během následujících let odehráli Fred Madison nespočet koncertů. V roce 2017 se frontman odstěhoval do Brna, v srpnu 2018 kapela vydává EP Women a nyní hrají v sestavě Miroslav Šulák, Zdeněk Zajíček, Kristýna Pivodová a Adam Koš. Na podzim 2019 vydali dva singly, Far Away a Blood, teď jim vyšlo nové, eponymní album, které si můžete poslechnout tady.

fotogalerie z vystoupení v Rožnově zde

Co tě inspirovalo k hudebnímu stylu, který hraješ?
Miroslav: Roosevelt, Cut Copy. Určitě toho bylo víc. Ale taneční muzika mě vždycky bavila. Když jamujem, tak to sklouzne kamkoliv, hodně mě baví post punk a psychadelický rock. Ale když skládám, vždycky mi z toho vyjde něco tanečního.

Zdeněk: Můj vývoj v hudbě, kromě Fred Madison mám několik dalších hudebních projektů, které jsou stylově úplně na jiných pólech. Vždy mně bavilo angažovat se do stylů, které pro mě zněly nějak nově, zajímavě, nebo originálně a to přesně FM je. Další věc je výzva, na basu jsem se naučil v dost krátkém časovém rozmezí a to mně motivovalo více zabřednout do tohohle stylu a zároveň se ho naučit pořádně hrát v budoucnu i spoluprodukovat.

Kristýna: Přiznám se, že než mě k sobě kluci přibrali, znala jsem od Fred Madison pořádně jen jeden song, a to sice „Way“ – srdcervoucí melodie, sálající emoce… A to mě dost oslovilo. To je vlastně na té hudbě nejkrásnější, ty emoce, které přes ni vyjadřujeme.

Adam: No tak o tomhle bych dokázal mluvit několik hodin, protože existuje milion faktorů, které mě ovlivnili nebo nějak inspirovali, ale úplně se mi nechce psát další diplomku. Má to na svědomí určitě pár bubeníků například Petr Holásek a Tomáš Neuwerth, ale přímá inspirace k hudebnímu stylu, který hrajeme? K tomuto stylu mě asi přivedl sám Mira a to na koncertě ve Vědryni, kde jsem ho viděl jak vystupuje a řekl si, že s tímto borcem prostě musím hrát za každou cenu. No a jak už to bývá ve filmech, slovo dalo slovo a už spolu nějaký ten pátek objíždíme koncerty.

Čím se bavíš/živíš vedle hudby?
Miroslav: Docela dost ve volným čase hraju online hry na konzoli. Je to pro mě relax.

Zdeněk: Jak už jsem zmínil v předešlé otázce, mám několik dalších kapel a projektů, které jsou aktuálně moje velká časová a zájmová výplň. Jsem studentem vysoké školy, takže se živím v podobě občasných, nebo letních brigád všude možně. Dost mně baví turistika a spontánní cestování všude možně.

Kristýna: Studuju vysokou školu, konkrétně ekonomku, učení mě úplně nebaví, zato studentskej život jo, takže kamarádi, pártošky, seriály a tak. Ale chodim při škole i na brigádu. Když je čas a chuť tak ráda i něco uvařím, upeču. Já mám vlastně pořád co dělat.

Adam: Já se bavím v práci, takže cajk. Pracuju v klubu Varšava na Vinohradech, kde jsem do konce listopadu pracoval jako produkční, a to mě hodně bavilo. A teď jsem se přesunul za bar a dělám provozáka, a to je taky kopec srandy.

Co je nejhoršího na hraní v kapele/hraní bez kapely?
Miroslav: Asi když jedete přes celou ČR a pak přijedete na místo, kde není nic zařízeného, ještě se k vám chovaj jak ke kusu hadru, když nejste headliner a pak z technických důvodů odehrajete půlku koncertu. Naštěstí se to už hodně dlouho nestalo ale začátky byly občas drsný.

Zdeněk: Nejhoršího na hraní v kapele je asi jízda v autech, jelikož často jezdíme i v několika autech najednou, protože bubeník Adam bydlí aktuálně v Praze a zbytek kapely v Brně a já střídavě ve Valašském Meziříčí, takže nejhorší na hraní v kapele vždycky je a bude logistika. A Nejhorší na hraní bez kapely je to, že se člověk může spolehnout jen sám na sebe (což může být někdy i výsada ale není to zrovna náš případ, my se na sebe můžeme spolehnout).

Kristýna: Nejhorší je, že neslyším, jak leze zvuk ven pro publikum. Na stagi mi to v odposlechu šlape a pak se po konciku dozvim, že mě nešlo slyšet. Škoda, že nás nemůžu vidět a slyšet jako divák no. Nejhorší na hraní bez kapely je asi to, že člověk je na place sám za sebe, a je tak víc nervózní, aspoň já to tak mám. S kapelou to vnímám tak, že v tom jedem spolu, nejsem tak nervózní a je to přece jen živější.

Adam: No tak občas lehká ponorka, ale to je zdravé.. Za mě nejhorší dochvilnost . Prostě když se domluvíš na určitý čas a si jediný kdo má auto tak tě začne srát pořád na někoho čekat.

Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?
Miroslav: Prasknutá struna. Neumím to rychle nasadit, nevozím náhradní kytaru. Takže než dohraju písničku, tak přemýšlím, zda to jde odehrát bez zrovna téhle struny, či to nějak vyřeším jinak.

Zdeněk: Marihuana

Kristýna: Úplně všechno, když se musím zrovna učit. A na koncertě když se na mě někdo z publika usměje.

Adam: Záleží v jaké situaci, ale úplně s jistotou to jsou otravní lidi. A před koncertem nejvíc, to potřebuju fakt chvilku klidu.

Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?
Miroslav: Gulášek a pivečko. Ne jako těžko říct, my jsme nanároční, jsme rádi za cokoliv co pro nás někdo nachystá. Jsme pokorná kapelka.

Zdeněk: Podle mě Voda a jakékoliv teplé vařené jídlo, asi to nejsou úplně nejnáročnější požadavky, ale tohle je můj ideál.

Kristýna: Pivo. A k pivku by se hodil nakládanej hermelín (srdíčko).

Adam: Jednoznačně nesmí chybět pivo… ale to ti řekne úplně každý muzikant, takže to není nic zvláštního. Já třeba bez piva ten koncert odehraju velice těžko. Voda je taky fajn, někdy. A na jídlo náročný moc nejsem. Je fajn tam něco mít, ale že by se to bez toho neobešlo se říct nedá.

Za co utrácíš peníze/čas, co se týče hudby?
Miroslav: Za pedálový efekty. Dost jsem jich prodal a poslal dál, ale pořád jich mám dost.

Zdeněk: Za nové nástroje a vybavení k nim (aparáty, krabičky) poslední dobou mám oblibu ve vyhledávání a kupování starších nástrojů (staré basy, staré synťáky). Občas si ulítnu na nějakém spešl vinylu.

Kristýna: Peníze utrácím za lístky na koncerty nebo fesťáky. Co se týče času, tak nějakej ten čas mi zabere koumání zvuků a nových funkcí na klávesách. Manuál jsem párkrát četla, ale přece jen člověku dá víc, když si sám pokroutí a pomačká ty knoflíky a zjistí co ty klávesy vlastně všechno umí. Taky občas koukám na tutoriály na YouTube, kde jsou různý tipy a triky.

Adam: Teď jsem utratil prachy za nové škopky a udělal jsem si opravdu radost. Mám krásnou Vintage sadu z roku 1976 takže super. A jinak to lítá pořád za paličky a blány.

Jak bys charakterizoval současný svět ve třech větách?
Miroslav: Na to si netroufnu.

Zdeněk: Konzum, nenávist, komfort.

Kristýna: Svět virtuální – mobil jako by nám přirostl k ruce, prsty datlující do černé obrazovky. Svět plastový – aneb brčka, jednorázové kelímky, igelitky, v poslední době dost ožehavé téma. Svět nespravedlivý – nespravedlnost ale vždycky byla, je a bude.

Adam: Já dnešní svět vnímám jako lásku, stres a peníze. V tomto kruhu se točí podle mě velká většina lidí.

Info

Fred Madison
web kapely

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Anketa: Vinyla publicistická

redakce 27.11.2020

Jsou podmínky ocenění Jany „Apačky“ Grygarové nastaveny správně? A jak je na tom domácí hudební žurnalistika? Ptáme se zástupců hudebních médií.

Petr Ostrouchov (Animal Music): Ježišmarjá, doufám, že to máš nahraný!

Michal Pařízek 26.11.2020

S Petrem Ostrouchovem o Arše Dagmar Voňkové, nutném odstupu i nenahraditelnosti živých koncertů.

Aneta Jochim, Petra Kašparová (Místo pro pět): Náš vzor jsou Tiny Desk koncerty

Jarmo Diehl 23.11.2020

Místo pro pět je koncertní série, kterou inspirovala tíha izolace během první vlny pandemie a pět retro židlí ze starého kinosálu. Co zakladatelky chystají?

Martin Zavadil (Dramox): Chceme, aby lidé mohli trávit více času s divadlem

su 18.11.2020

V době omezeného přístupu ke kultuře odstartovala digitální platforma Dramox, která na svém webu nabízí ke shlédnutí představení od desítek českých divadel.

Market: Sami za sebe

Michal Pařízek 13.11.2020

Pět chlápků, pět tracků a spousta odboček. O vlastním tempu, různosti představ a spolupracích na bázi přítelství, bez ohledu na příslušnost ke “scéně”.

Anna Mašátová (Nouvelle Prague): Měli bychom rozšířit své aktivity

Jarmo Diehl 11.11.2020

Anna Mašátová nově šéfuje i jedinému českému showcase festivalu Nouvelle Prague. Jaké to bylo, ale i jaké to bude do budoucna, s jakou nadějí se dívá do dalšího roku?

Lukáš Linhart (Life for Mires): Nespoutaná příroda je zdrojem inspirace

Aneta Martínková 10.11.2020

Tým projektu Life for Mires se snaží na území národního parku Šumava obnovit a chránit vysychající mokřady. I s Lenkou Dusilovou.

Vstupní prohlídka: Nichi Mlebom

redakce 08.11.2020

Rakouský hudebník se přestěhoval do Brna a rychle se stal součástí tamníalternativní scény.

George Cremaschi: Žít v Česku je fantastické

Anna Baštýřová 04.11.2020

PIO je spolek, který George vede spolu s Petrem Vrbou, je volným sdružením vynikajících hudebníků. Z jejich dílny vycházejí nesmírně zajímavé projekty.

Marek Hovorka (Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava): Otevřít netušené obzory

Aneta Martínková 27.10.2020

Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava letos proběhne online. Jak si udělat festival v obýváku? Řekl nám to jeho ředitel Marek Hovorka.