Články / Recenze

Vzpomínat dětskýma očima (Belfast)

Vzpomínat dětskýma očima (Belfast)

Jan Šíma | Články / Recenze | 26.02.2022

Kariéra britského režiséra a herce Kennetha Branagha je poměrně neobvyklá. Původní profesí dramatik se od filmových adaptací Shakespearových her postupně propracoval k velkým hollywoodským projektům. Jeho nový film Belfast ale představuje odklon od jeho posledních snímků (Vražda v Orient expresu, Popelka) – je totiž osobním ohlédnutím za dětstvím v Severním Irsku.

Přechod od barevných záběrů současného Belfastu k černobíle snímaným ulicím konce 60. let pak tuto nostalgickou rovinu dále zdůrazňuje. Devítiletý Buddy (Jude Hill) je hned na počátku svědkem narušení idylického života místní komunity prvním výbuchem nacionalistických nepokojů. Tyto události postupně vedou ke složitému dilematu Buddyho rodičů – starostlivé matky (Caitríona Balfe) a v Anglii pracujícího otce (Jamie Dornan). Mají opustit svůj domov, ke kterému cítí silné pouto, nebo v tomto stále nebezpečnějším místě zůstat? Branaghovým cílem není zachycení politického konfliktu a jeho kontextu, politické i rodinné spory sledujeme pohledem Buddyho, malého chlapce, do jehož života pronikají obecnější problémy.

Branaghovi se daří přiblížit způsob, kterým dítě vnímá svět dospělých, díky zdůraznění formativní role filmů. Pomocí westernů se tak Buddy snaží pochopit bouřlivé dění v ulicích. Návštěvy barevných snímků v kině – jejichž barva vystupuje i do jinak černobílého Belfastu – zase představují vzácné momenty eskapismu. Vyprávění omezené na Buddyho perspektivu ale nerozvádí motivace dalších postav ani jednotlivé dějové linie a tento přístup brání filmu, aby měl jako celek větší dopad. Rozpadá se na sled naznačených epizod, které nakonec působí jen jako zaměnitelné střípky z dětství.

Je patrné, jak je pro Branagha každý moment důležitý. Okázalým projevem dětského protagonisty a nadužíváním skladeb irského písničkáře Vana Morrisona ale divákům přímo sděluje, jak se mají cítit, aniž by jim nabídl vhled do emocí a osudů postav. Řadu scén navíc inscenuje velmi složitě. Někdy snímá jednotlivé členy rodiny při souběžných činnostech v různých částech domu, a tím zdůrazňuje oddělenost životních perspektiv. Takové scény však svou vyumělkovaností vypovídají spíše o předem připraveném plánu než o silné vzpomínce, se kterou se můžeme ztotožnit.

Sledování Belfastu připomíná prohlížení cizího rodinného alba. Můžeme oceňovat, jak je každý zachycený moment pro dotyčného stále důležitý, ale ustavičné zdůrazňování emocionálního náboje daných vzpomínek vede k tomu, že přestávají být přenositelné a nechávají nás chladnými.

Info

Belfast
režie: Kenneth Branagh, 2021
web distributora

foto © se svolením CinemArt

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

The Smile zas pláčou nad lidským egem

Žofie Křížková 02.06.2024

The Smile se nejmenují po ničem, co by mělo pozitivní konotace. Naopak. Skupina je statementem vůči manipulativním, neupřímným úsměvům kolem nás.

Když bozi zestárnou (Těžké duše)

Martin Zoul 20.05.2024

Klíčovým problémem se jeví být odfláklá konstrukce ústředního hrdiny, jehož duševní obzor shrnuje podtitul O čem sní stárnoucí bílí muži.

Nepřestat křičet! (Doodseskader)

Klára Šajtarová 14.05.2024

Tvorba Doodseskader je jako palimpsest odhalující nové vrstvy s každým dalším poslechem. Tady se překračují hranice žánrů, tady uchvacují zdánlivě neslučitelné elementy.

Prosba o záchranu s příchutí nostalgie (Green Day)

Fí Poláchová 05.05.2024

Na předchozí nahrávce se snažili posluchače pobavit experimentováním s různými žánrovými prvky, kdežto u Saviors se vrátili k punkrockovým kořenům, hutným kytarovým riffům a intenzivním bicím.

Spolupráce, o tom to je (Lyrical Lemonade)

Tereza Bartusková 30.04.2024

Z internetového blogu, zaměřeného na chicagskou hudební scénu, vytvořil jeho zakladatel Cole Bennett během jedné dekády Lyrical Lemonade, jak ho známe dnes.

Superhrdinský noir (Inkognito)

3DDI3 27.04.2024

Zack Overkill je klasický noirový protagonista, který zahání depresi vzpomínkami na staré dobré časy a užíváním silných drog.

Prosvítající naděje ve světě izolující samoty (Malcuth & Facutum)

Viktor Hanačík 17.04.2024

Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.

Historky otců zakladatelů budou těžko hledat čtenáře (Neviditelné řemeslo)

Martin Šinkovský 14.04.2024

I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.

Marko Damian a úpadok menom Skeeter

Matej Žofčín 09.04.2024

Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.

Kolekce rozmanitých emocí (Page Turners)

Tereza Bartusková 01.04.2024

Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace