Žánrový cross mejdan s Indies Scope

Narozeninová oslava brněnského vydavatelství Indies Scope v Sono Centru začíná odpoledním warmupem a starými lidovkami v podání BraAgas, kteří v předsálí betonové kopule bijí do očí nejen vzhledem, ale především neobvyklými nástroji. Jejich repertoár vede celým světem a my se přesouváme nahoru do hlavního sálu, kde už Pavel Tesař uvádí skupinu Bombarďák, která zcela nemilosrdně sází bomby v podobě slovního humoru Jiřího Jelínka. Bombarďák zná tisíc neotřelých způsobů, jak donutit publikum mávat rukama nad hlavou, a po chvíli je parket plný. Se slovy „snížek padá, Křeček padá, všechno padá“ se od dětského humoru dostáváme k politice, do které se při slavnostním úvodu opře i šéf Indies Scope Milan Páleš.

S ním přichází nostalgické intermezzo o tom, jak Indies začínali coby půjčovna cédéček za patnáct korun a přesně za tuhle cenu si lze toho večera CD nosiče z produkce stáje kupovat. Indies mají za sebou nejen třicet let existence, ale i krušné časy, která dokázali přežít, a i když už nevydávají tolik nahrávek jako dříve, stále jde o jedno z nejvýraznějších vydavatelství alternativní scény u nás. Udržují si autentičnost, vydávají pouze to, co se jim líbí, a pokud nemohou zafinancovat vše, podporují kapely alespoň distribučně. U vzpomínek zůstáváme, vzadu na plátně si mohou diváci připomenout nedávno zesnulou Jitku Šuranskou, která poslední desku už nestihla dotočit. Mezi vzpomínané hvězdy folku patří i Zuzana Navarová, kterou velmi vkusně a nevtíravě interpretuje Martina Trchová v doprovodu Adama Kabáta na kytaru.

Po přípitku a děkovačkách nastupují -123 minut, vedou nás do svého „Lesa“ a žánrově široce rozkročeného stylu. Bína svým hutným pěveckým projevem obejme celý sál, velmi silně rezonuje skladba Pákistán. V žánrové pestrosti se pokračuje a dojde na folklórní seskupení HCM Kubíci + Mužský sbor Chotár. Suterén sice může navozovat pocit vinného sklípku, nicméně akustika prostoru moc nepomáhá. Na blues rock si přijdeme s formací Band of Heysek, kteří zatnou tepavými rytmy, střídanými s ponurými bluesovými tóny.

Ve velkém sále už tou dobou nastupují Květy v původní sestavě, která je překvapivě energická. Martin Kyšperský se při zpěvu opět mazlí s mikrofonem „pod pomeranči“, což mu zbytek kapely syrovějším projevem nabourává a funguje to. Očekávaně dobře obstojí i DVA, které lze taky vidět po delší odmlce. Jejich světový hravý pop dokreslují animace Markéty Lisé v reálném čase, ze kterých na závěr vzniká komiks o „hledání holuba“, fanoušci jsou ve varu při stále se vracejících slovech „dance, dance, dance“. Minimalistickými, a zároveň sytými skladbami zaplňují betonové předsálí, Barbora Ungerová koulí očima a lidi jsou připraveni se s nimi pohupovat donekonečna.

To už se držím jen tak tak na nohou a nechávám do sebe pumpovat saxofony a rozzlobené vokály žen ze skupiny Zuby nehty, které oživují své nejslavnější hity a zpívají i jedinou píseň o lásce. Jejich vystoupení náhle přeruší Milan Páleš, který hudebnicím vrazí do ruky vinyl se slovy, že Indies se rozhodli vydat jejich Best Of jako překvapení. Takový dárek potěší!

Oslava, která by vydala za malý festival, byla maratonem hudby a příznivci Indies Scope si mohli na jednom místě udělat obrázek o vkusu vydavatelství. Jedinečnost večera pak podtrhla účast kapel, které už dlouho slyšet nebylo a možná zase na pár let nebude.